COOLna

„Tvl! To bych vod takovýho intouše nečekala!“

Tuhlenc poklonu mi vpálila do ksichtu kámoška, když se dozvěděla, že tutajtu kamennou zídku stavím já.

Tož bez mučení kápnu božskou: Já bych to vod sebe taky nečekal. Když jsme měli na základce v pracácích dílny, plešatej učitýlek s přehazovačkou kolem celý hlavy mi dával jasně najevo, že mý výtvory by trumfly Pata s Matem. Vod tý doby si v hlavě nesu cejch copyta. Prácičky, kde jde jen vo hrubou sílu, tý se fuckt nebojím (Však jsem si sám vykrompáčoval aji celý základy pro tuhle zídku.). Ale když jde někde vo milimetry, dávám vod toho pařáty pryč.

Jak se teda přihodilo, že je ze mě najednou Bořek stavitel?

Prošel jsem si vosvědčeným vzorcem na dolování umu:

teorie → názorná ukázka → dozorovaná praxe → hození do vody → zpětná vazba

k vydolování netušenejch schopností:
1. Sonduj u zkušeňáků
V tomhle jsem měl fuckt štígro. Jednu hladovou zeď totiž kdysi stavěl můj tata. Drbal se s ňou sedum járů. Bodejď by ne – má 15 metrů na dýlku, 4 na vejšku a moh’ ju stavět jen vo sobotách. Tož jsem k němu zašel na rozumy – co a jak se základama, jaký kameny, co drenáž, jestli dávat železný vejstuže, jak všecko dostat do váhy a tak. To samý jsem pak vyšpízoval aji u pár dalších zkušeňáků. No, a ze všech rad jsem si zprůměroval předběžnou představu vo tom, jak asi tak postupovat. V nejhorším se dá použít aji Jůtůbko, akorát vod něj nedostaneš vodpovědi na tvý dotazy.

2. Dělej píkra mistrovi.
Z pérdele klika pokračovala. Můj intoušskej kámoš totiž už pár zídek postavil a navíc se sám nabídl, že mi se začátkem zdiva helfne. Tož na jeden vejkend dojel aji s vejško měřidlem. Z těch přípravnejch prací mi málem jeblo (chtěl jsem toho přece udělat co nejvíc a co nejdřív), ale pak jsem vocenil, že máme všecko pěkně zaměřený a zídka se nikam neklátí. Tož celou sobotu jsem strávil v pekelný výhni tím, že jsem dělal pohůnka. To je prima part – čovek se moc nenadře, nemá za nic vodpovědnost, ale strašně moc toho vokouká.

3. Najdi si dozorce
Z pouhýho koukání se ale ještě nigdá nikdo mistrem nestal, žáno. Tož jsem v neděli převzal fanku a zednickou žlicu. Kamoš se chopil bičíku a přátelsky mě drezúroval. Lekce k nezaplacení. Doslova. Nic za ňu totiž nechtěl.

4. Nech se hodit do vody
Úplně, ale úplně nejdůležitější fáze. Dokavaď máš za zádelí borca, kterej tě kočíruje, je to jako šoférování v autoškole. Tepráf až si v tom ouplně sám, začíná se v tobě probouzet to, co bys vod sebe vůbec nečekal. Za vejsledek seš najednou zodpovědnej jen a jen ty. Tož nejspíš v pudu sebezáchovy vydoluješ pár náprstků skrytýho talentu. No a když ho zkombinuješ s tím, cos pochytal v předchozích fázích, máš šanci na úspěch.

5. Řekni si vo pojeb konstruktivní zpětnou vazbu.
Máš už co vokázat? Pozvi mistra na čumendu. Možná ti vysvětlí, žes toho dost zprznil. Možná tě ale jen poplácá po rameni. Vobojí se počítá. Dává ti to totiž jistotu. Buď v tom, že deš dobrým směrem, nebo v tom, že to děláš blbě. Zatím. Když ale vytrváš, donde aji na ty plácance.

(Kdybych si řek „jen“ vo hotový úpravy, možná bych se pro tenhle projekt nažral. Ale při tvorbě toho dalšího bych zas řval hladem.)

Suma sumárum: Nakonec jsem moc rád, že jsem fšecky tyhle martýria absolvoval. Neskutečně mě zocelila a posunula zase vo schůdek vejš na nikdy nekončící cestě.

Hnedlenc zkraje tohodlenc čtiva jsem vám na sebe prásknul, že jsem si dlouho nesl cejch manuálního copyta. Díky 5 krokům jsem si tenhle pocit z kebule smáznul. Fuckt fajnej fíling!

Tož nenesete si aji vy ňáky debilní introjekty, cejchy nebo stigmata? Třebas vo tom, že nedokážete psát? Zkuste na ně hodit bobana. Popadněte klávesnicu, stylus nebo tužku a pusťte se do toho. Co si budem. Stavba zídky se dost podobá stavbě textu. Vybíráte vhodný kameny nebo slova, zkoušíte, jestli vám pasujou do šáru nebo do věty. Koukáte na dočasnej vejsledek z různejch úhlů. Vobčas musíte návrh spláchnout do hajzlu a zkusit jinou kombinaci…

No, a když takový copyto jako já zvládlo postavit zídku, proč byste se podobným postupem nemohli prokousat aji vy k tomu, že dokážete postavit (třeba prima text)? Jasně. První výtvory nebudou hnedka na ocenění (Puli-dcéra), ale budou vaše!

Vím. Moja zídka není dokonalá. Ale slouží, jak má. Navíc se nad ňou zatím všeci rozplývaj. A hlavně: líbí se nám. Vod tý doby, co ju stavím, u mě propukla taková úchylka: Kdykoliv zmerčím kamennou zdislavu, pořádně ju zrentgenuju. Vokukuju, jak je ufakčená.

A víte co? Ty dokonale rovný výtvory postavěný ze stejnejch šutráků se mi vlastně moc nelíběj. Jsou takový sterilní, sériový, tuctový. Na naší Zdislavě voceňuju nepravidelnost a nedokonalost. Jasan, před zámek bych tohle dílo necpal. Ale v naší zahradě se vyjímá fanfárově. Možná se to má ouplně stejně s vašema +(třeba textama). Tož hutě do teho!

Když dáš čoveku rybu, nasytíš ho na jeden den. Když ho naučíš rybařit, dáš mu potravu na celej život
Ouplně stejně se dá tohle moudro vztáhnout na stavění. Zídek aji textů.

Ro