Zaveď mi dlaně za ramena, obejmi, jen ústa ústy oněmí, jen moře za zády nám sténá.
Jsou naše záda mušle luny, jež za námi se zavřely. My do sebe jsme vyvřelí. V zákoně života dvě struny.
Na větru světských klauniád zastiňujeme stínohrami vznik rostoucího mezi námi. Tak dlaně staví ohni hrad.
Opravdu v klecích duše bydlí? Otevři branku do klícky.
V mých pórech
rorýsími křídly zatlučou tvoje dušičky!
A z tajemného vznikne zřejmé. Ve svistopádu spadaném jak skála že se rozevřeme, jak mušle znít že přestanem?
Jen ty se tiskni, světasněti, na elastické hřbety stěn! Nás pevně svírá do objetí
sen.
COOLna 
Napsat komentář