COOLna

Tak si řekneme dobře, pojďme projít tu kuchyň a domluvit se, v čem bude organizace spočívat.

Pracuji pak dost podobně, vyskládáme všechny věci na volné místo a snažím se je roztřídit, protože ty věci jsou často rozstrkané všude možně. Třeba plastové krabičky, pár jich je v tomhle šuplíku, pár zase úplně někde jinde. Když to pak dáme na podlahu na jedno místo, klient v tu chvíli vidí, že krabiček má opravdu hodně. Normálně by si toho nevšiml, protože nejsou všechny pohromadě. Najednou je jasné, kolik těch věcí je, a člověk je mnohem ochotnější ke třídění.

Takže dát věci na jedno místo je klíčové…
Myslím, že ano. Hlavně pro toho mého klienta nebo třeba pro vás, pokud chcete třídit. Já to vidím už ve chvíli, kdy otevřu skříňky, mám už na to vycvičené oko. Ale ten člověk ve svém vlastním bytě nebo domě zažívá provozní slepotu a prostě to nevidí. Ale ve chvíli, kdy všechny ty věci vyložím vedle sebe na zem, tak to v určitém okamžiku sepne – ten člověk zažije prozření a od té chvíle už to vidí taky. Je pak mnohem ochotnější se věcí zbavovat.

Máte ohlasy od klientů, jak se jim ve „vytříděném“ domově žije?
Určitě. Voláme si po týdnu, po měsíci, po půl roce… Říkají mi konkrétní věci, které jim ulehčily život. O to totiž jde. Už před samotným tříděním s nimi několik hodin probírám, jaký je jejich životní styl, co doma potřebují, jak fungují v jednotlivých částech bytu či domu. Organizace na míru jim usnadní život.

Jak je pak těžké takový vytříděný prostor udržet v nové podobě, aby se člověk nevrátil do starých kolejí?
I v případě lidí, kteří mají domov perfektně vytříděný, je důležité, aby ve třídění kontinuálně pokračovali. Další měsíce, další roky, protože jinak se dostanou zpátky tam, kde byli na začátku. Je potřeba být na sebe přísný – pokud přinesu jednu věc, jednu věc z domova rovnou odnesu. Jinak se ty věci budou znovu a znovu hromadit a prostor opět zaplní nepotřebné věci. Není to jednorázová záležitost, je to kontinuální práce a v podstatě i životní styl.

I já, která si myslím, že máme poměrně zorganizovaný dům, třídím stále. Včera jsem zrovna třídila knihy a oblečení. Minulý týden jsem si koupila asi pět kusů oblečení na léto a devět jich rovnou poslala pryč. Jinak to nejde. Podobné je to s dětmi, které rostou, a člověk pro ně neustále nosí domů nové a nové věci… Je třeba dávat na to pozor.

Takže třídit, třídit a zase třídit…
Je to tak. První úplně jasný návyk musí být již zmíněné „jeden domů, jeden z domu“, to je pochopitelné úplně pro každého. Potom je taky důležité, když jsem v obchodě a chci si něco koupit, musím ještě před koupí uvažovat o tom, jestli mám tu věc kam dát, jestli mám na ni místo a jestli ji opravdu potřebuji. Pokud je to emoční nákup, je potřeba odpovědět si na otázku, jestli mě koupě dané věci opravdu zachrání třeba od deprese… Když třeba potřebuji novou pánvičku, protože ta stará dosloužila, je potřeba přijít pak domů a tu starou dát hned pryč. Počet věcí by měl být konstantní, neměl by se navyšovat, jinak se dostaneme tam, kde jsme byli na začátku. Můžeme mít krásné organizéry, ale když se nám do nich věci nevejdou, jsou k ničemu.

Máte nějaký další tip, třeba ze své vlastní domácnosti, jak udržet věci na uzdě?
My využíváme omezený prostor. Naše děti mají třeba látkový box na plyšáky, a jakmile začnou z toho boxu přetékat, víme, že je čas třídění.

Tato metoda se dá aplikovat na cokoliv, na krabici s ponožkami i na knihovnu.

Takže taková přirozená regulace…
Přesně tak… Pro pohodlnější fungování a snadný úklid je zase důležité pravidlo volných povrchů. Ve chvíli, kdy na kuchyňské lince nemáte nepořádek, tak se vám tam bude mnohem lépe pracovat. To samé pracovní stůl: když tam máte tisíc věcí, které musíte zvedat, když utíráte prach, bude vás to jen otravovat. Pro rychlý úklid je skvělé nemít takové ty serepetičky, které musíte dávat při úklidu pryč. To samé třeba s postelí, když v ní budou mít děti dvacet plyšáků, zabere mi strašně času, než je posbírám, abych mohla ustlat.

Jak nejlépe postupovat při vyřazování věcí?
Já s sebou nosím vždycky takové velké organizéry, do kterých potom rovnou třídíme, co přijde pryč. Pak je rovnou hodím do auta a odvezu. Je důležité, aby vytříděné věci v domácnosti nezůstávaly a rovnou šly pryč. Protože někdy máme tendenci dát věcem druhou šanci, zvrátit to původní rozhodnutí. Když jsme v procesu třídění a máme to už pěkně nastavené, děláme rychlá racionální rozhodnutí. Jenže pak to vidíme všechno na jedné hromadě a máme tendenci si z toho třeba některé věci vytáhnout zpět. Jsme prostě Češi a vidíme to, co vyhazujeme, jako peníze. Nevidíme ty věci, ale vidíme ten obnos, který jsme při jejich koupi investovali, a teď to dáváme pryč jen tak! Máme tendenci vzít si tu věc zpátky a vlastně ušetřit. Proto ty věci musí opustit byt či dům co nejdřív.

Jak se namotivovat, když vím, že bych to doma chtěla mít pěkné, čisté, jednoduché, aby se mi dobře žilo. Zároveň však nevím, kde začít…
Vždycky začněte tam, kde vás to nejvíc pálí, protože tam uvidíte nejrychleji výsledek. Pokud se vám kupí věci na kuchyňské lince, je to to první, co musíte vyřešit. To vás trápí. Nebo přijdete domů a hned jako první zakopáváte o boty. Ne, opravdu nemusíte mít v minipředsíňce dvacet párů bot, měly by být naskládané v botníku. Pokud nemáte s organizací žádnou zkušenost a nechcete si volat nikoho na pomoc, neinvestujte pro začátek žádné peníze. Vystačíte si třeba s krabicemi. Když si to pak vyzkoušíte a najdete si systém, který vám bude vyhovovat, pak si můžete třeba nakoupit dobré organizéry.

A tip pro někoho, komu nezbývá na velkou reorganizaci čas?
Velký pomocník je minutka. Nastavte si ji na pět, deset nebo patnáct minut, zkrátka kolik času máte. Dostanete se trochu pod tlak, takže se vám bude lépe třídit, protože se zapojí racionalita a budete mít určitý časový úsek, který tomu věnujete. Budete mít rychlejší pohyby, nebudete nad věcmi váhat. Řekněte si, vytřídím třeba tenhle šuplík, tuhle jednu poličku, jeden box s oblečením… Určete si reálný cíl, který se za stanovenou dobu dá stihnout.

Takže stačí krátká doba, když to bude pravidelně…
Je to dobré i na úklid. Mně se třeba večer strašně nechce vstát z gauče. Tak si nastavím deset minut a jdu uklidit kuchyň a vím, že ráno se mi bude s čistou kuchyní mnohem lépe vstávat. Nebo třeba nesnáším věšení prádla, ale zjistila jsem, že i když bych měla plnou pračku malých ponožek, zabere to maximálně 8 minut. To není tolik času a uvědomit si to mi strašně pomohlo. Taky nemám ráda uklízení o víkendu, je to čas, který chceme trávit jako rodina třeba na výletě. Takže uklízím v pracovním týdnu po krátkých časových úsecích, třeba deset minut ráno a deset minut večer. Uvědomit si, kolik nám věci zaberou, taky velmi pomáhá při organizaci celého dne.

Co s věcmi, které jsme vytřídili? Jak se jich smysluplně zbavit?
Můžete je prodat, ale já jsem k tomu dost skeptická, nemám moc čas se tím zabývat, navíc musíte pak věci ještě nějakou dobu skladovat. Nejlepší je darovat je v rodině nebo kamarádům, pokud ovšem víte, že je potřebují, abyste zase nezahltili dům někoho jiného. Pěkné věci po dětech můžete darovat do dětských domovů, ale je třeba se dopředu informovat v konkrétním domově, jestli o ně stojí. Existují také kontejnery na textil a hračky, které jsou už takřka všude, oděvní banky, azylové domy, různé charitativní sbírky. A na knížky, na ty je skvělá služba Knihobot.

Bára Borovská, profi organizátorka domácností