COOLna

….dědictví času a kultury…


Nemůžu ti dát víc

„Nemůžu ti dát víc

Už nejsem to, co jsem.

Ach, jak bych si přál být písek, slunce v létě! Přál bych si aby sis lehla Odpočívej na odpočinek. Že mě opustíš

tvé tělo, když odcházíš, teď, něžné, teplé, nezapomenutelné. A nech je odejít s tebou o tobě můj pomalý polibek: barva,

od hlavy až k patě

Bruno.

Ach, jak bych si přál být sklo, tkanina nebo dřevo kdo si zachová barvu tady, tady to vůně, a narodil se tři tisíce kilometrů daleko!

materiál, který se vám líbí, kterých se každý den dotýkáš A co vidíš bez dívání



krematorium