COOLna

Přisedl si ke mně v čekárně u lékaře.
Čekáte dlouho?
– Ano, dlouho.
– Copak nemáte lísteček?
– Mám, ale stále berou někoho mimo pořadí – Tak se ozvěte! – Nemám sílu se hádat.
Pozorně se na mě zadíval a pak se soucitně zeptal:
– Dárce?
– Ale prosím vás, krev jsem darovala jednou 1x v životě.
– Často omdlíte?
– Jen někdy z ničeho nic upadnu.
– Není se co divit. Máte zdroje na nule. – Co mám na nule?
– Zdroj životní energie.
– Vztahy s otcem asi nic moc, co? -Hm, to je tedy fakt, přiznala jsem mu. Když na to mám, tak se hádám. A když ne, tak prostě brečím.
– A je vám pak líp?
– To tedy moc ne.
– A zkoušela jste prostě neodevzdávat energii?
– Jakou energii? Jak nedávat?

– No, prostě když někdo vyvolá scénu, vy se do toho zapojíte. Jako nějaký elektrický přístroj. A oni se tak napájí vaší energií. Když scéna skončí, oni se cítí dobře a vy pod psa. Je to tak?
– No je, musela jsem mu dát za pravdu. Ale co s tím mám dělat?
– Rada zní: nezapojujte se!
– Já už nemám sílu. Sotva táhnu nohy. – A to je pořád?
– To ne. Ale někdy to na mě padne. Dost jsem visela na telefonu, pomáhala jsem rozmotat jednu situaci… Ale cítím se, jako bych celý týden skládala uhlí! – No, možná, že jste skládala, ani jste si toho vlastně nevšimla. Jakou situaci jste to rozmotávala po telefonu?

– Ale, to je opravdu hloupost. Kamarádka má problémy, víte, potřebovala se zkrátka vypovídat. Tak jsem jí nastavila ucho, utěšovala jsem ji, snažila se ji podržet. Ale sama jsem si jí nestěžovala, má svých starostí dost.
– Něco vám řeknu: vylila si u vás všechno negativní a vy jste jí za to poslala všechnu svou pozitivní energii formou podpory.
– Víte, proč jste tak vyčerpaná? – Ne. Vždyť proto jdu sem k tomu doktorovi, aby mi to řekl.
– Nic vám neřekne. Doktor léčí příznaky, ale příčiny, ty zůstanou!
– Jaké příčiny?
– Vy se nemáte ráda. Pokoušíte se milovat druhé bez toho, abyste nejprve měla ráda sebe. To je neuvěřitelně energeticky vyčerpávající a nehospodárné. Proto se cítíte jako zmlácená.
– A co mám dělat? – Radil bych vám konečně se podívat sama na sebe. A zamyslet se, jestli se musíte tak vydávat ze sil, jen aby druhým bylo dobře. A to na účet vaší vlastní životní energie! Shoďte je ze hřbetu! Přestaňte být dárcem. A začněte se mít konečně ráda. Uvidíte, že za nějakou dobu, až se dobijete, začnete přímo zářit! Jako žárovka! Uvidíte sama!

Mluvil zaníceně, oči mu plály. Najednou jsem cítila, jak se mi opravdu síla navrací.

– Počkejte! A jak je to s vámi? Vy jste taky dárce?
– On se jen usmál – na rozdíl od vás, já se o svou energii dělím dobrovolně, protože jí mám nadbytek!
– A jak to, že jí máte tolik? – Je to jednoduché. Nikdy nikomu nedovolím, aby mě vysál až do dna, aby mačkal tlačítka a zapojoval mě do něčeho, co není mou součástí. To je všechno.