Nesobeckost se neprojevuje velkými a oslnivými gesty. Jde o to spravovat všechny malé dírky v sítích, než se z nich stane taková díra, že tudy rybářům uplave i velryba. Milovat toho druhého se projevuje v našich každodenních drobnostech.
Podat mu v koupelně pastu, usmát se, pohladit ho. Schopnost milovat se projevuje v okamžiku, kdy dáme stranou své vlastní touhy a zajímáme se o tyto nepodstatné drobnosti.
To jsou totiž ty chvíle, kdy jednáme srdcem. Nezištně. A to je to, co znamená být požehnán láskou.
A někdy díky jednoduché otázce, která může být tou nejtěžší v životě: „Co v tobě vzbuzuje ten pocit, že jsi skutečně milován/a?“ Láska je sice univerzální jazyk, ale je taky slepá.
A proto máme tolik očí a tolik rukou, kolik řečí lásky se chceme naučit a použít.
Proto si staré kultury přidělávaly k svým bohům a bohyním tolik končetin a očí, z dnešního pohledu naprosto zbytečně. Nikdy to nebylo zbytečně.
Pokud nám naše oči a ruce dovolí uchopit bolest někoho jiného a milovat ho, pak jsme nežili zbytečně.
Pak nic z toho, co nám vadilo a nelíbilo se nám, nebylo zbytečné. Přivedlo nás to jen k tomu, že láska je sice jedna, ale každý z nás je také jiná nádoba a jiná forma.
A že máme každý jiné ruce a jiné oči. Tak snad jako kdysi i dnes se jich jen nebojme použít.
K tomu vidět se a milovat.
Michal Wizard
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář