COOLna

V dnešní době je situationship velmi častý jev. Podle mě je to v pořádku, pokud to oba chtějí a nevadí jim to. Někomu to může vyhovovat – například žena po těžkém rozvodu, která byla dlouhá léta jen v dávajícím vztahu, nemusí mít chuť být znovu ve vztahu, chce se už věnovat sobě, dětem a kamarádkám a vztah není to, co hledá, ale zároveň jí budou vyhovovat občasné vycházky s milým mužem, který se jí líbí. Nebo studenti, kteří se na Erasmu zamilovali a vědí, že poté se jejich cesty rozejdou, protože každý z nich má jiné ambice do budoucna, mohou být rádi, že takto překlenou společný čas, když jsou mimo své domovy.

Ale není pro mě v pořádku, když v něm jeden člověk zůstává, protože doufá, že si to druhý rozmyslí. Nebo když jeden z nich toho druhého „natahuje“ a dává mu falešnou naději, že z toho možná jednou bude normální vztah, i když dobře ví, že nebude. Takový člověk prostě čeká, až potká někoho lepšího, s kým zabije nudu, a sobecky si udržuje alespoň toho člověka, i když s ním vůbec neplánuje zůstat. Často si ubližujeme tím, že zůstáváme s tím, o čem víme, že nám nedává to, co skutečně chceme.

Zuzana Lipová