COOLna

Důležité je spíš to, že se nechtějí smířit se stářím. Určité věci, které na svých matkách a babičkách znaly, se zmatňují, rozpojují. S takovými lidmi už nechtějí být v kontaktu, být s nimi konfrontováni.

Je to asi těžké pro všechny z nás, ať už to byli prarodiče, které jsme viděli odcházet, nebo stárnoucí rodiče. Člověk se ke konci hodně mění a ne všichni to nesou dobře. Máme to ve společnosti nastavené tak, že začátek a konec života odsouváme ze zorného pole. Nechceme se bavit o porodech, které někdy proběhnou příšerně. Říkáme těm rodičkám: „Tak buď ráda, že jste oba zdraví, na to zapomeneš, hlavně že jste v pohodě.“ A nechceme vidět ani ty konce.

Kdybychom byli víc zvyklí na začátky a konce, vidíme přirozenou linku života, která se opravdu neskládá jenom z toho, že jsme zdraví, pohybliví, chodíme do práce, vyděláváme, odvádíme daň, to je jenom část našeho života.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.