Podle poslední aktualizace minimální důstojné mzdy, tedy částky, která by vám měla umožnit zaplatit jak bydlení, tak další náklady na život, by lidé v roce 2024 měli v Česku vydělávat 45 865 Kč hrubého. V Praze a Brně, kde jsou náklady na bydlení vyšší, dosáhla minimální důstojná mzda dokonce 53 953 Kč. Platforma pro minimální důstojnou mzdu, což je skupina expertů, kteří tuto částku každoročně aktualizují, se tentokrát zaměřila na to, jakou roli hrají ve výdajích náklady na bydlení. Experti upozornili také na skutečnost, že kupní síla českých zaměstnanců stále ještě nedosáhla úrovně před pandemií koronaviru, což právě souvisí s vývojem cen bydlení.
Máme tu tedy jasný trend, kdy platy sice stoupají, ale náklady na bydlení nebo ceny potravin stoupají rychleji, to znamená, že nestíháme ani pokrýt inflaci. Na experty vypočítané minimální důstojné mzdě pro Prahu a Brno je zajímavé, že je jen o necelé tři tisíce nižší nežli německá minimální mzda. Mohlo by se tedy zdát, že nebude těžké takové částky zanedlouho dosáhnout. Ostatně premiér Petr Fiala (ODS) na podzim pobavil národ, když řekl, že považuje svoji vládu za nejúspěšnější v české historii a že mu máme dát ještě další čtyři roky a budeme mít platy jako v Německu.
Na srovnání s Německem je ale ještě mnohem víc než samotné rozdíly, kdy víme, že Němci vydělávají mnohem víc, zatímco výdaje na základní věci mají srovnatelné, do očí bijící nepoměr distribuce peněz ve společnosti. V tomto je Česko země svým způsobem rovnostářská, kde rozhodně neplatí, že na to, abyste měli vyšší příjmy, se máte lépe učit. Občas je vzdělání dokonce na obtíž. Takže zatímco německá prodavačka si vydělá jen o něco více než dvakrát tolik co česká a český pracovník v kovo průmyslu víc jak polovinu toho, co německý, člověk, který nastupuje jako knihovník s maturitou, si v Česku může přijít na 23 000 hrubého, zatímco nastupující knihovník s maturitou v Německu si přijde na 75 000 korun. Ještě absurdnější je to u vysokoškolských pedagogů, kdy si asistent s doktorátem může na některých fakultách v Česku vydělat 31 400 hrubého, zatímco v Německu si na stejné pozici a ve stejném oboru vydělá nejméně 125 000 korun. Pokud by se stal docentem, dostane na stejné české fakultě 37 800 korun, zatímco jeho německý kolega začíná na 175 000 korunách. Český profesor stále na stejné fakultě má základní hrubý příjem 40 800 a jeho německý protějšek si může vydělat až 215 000 korun měsíčně.
Pokud bychom se tedy chtěli učit, abychom se měli lépe, pak dává smysl se hlavně dobře naučit německy. S tím se nakonec dá jet nejen do Německa, ale i do Rakouska, kde taky nejsou zlé platy. Další možností je volit Petra Fialu a věřit, že za čtyři roky budeme mít platy jako v Německu. To může znít jako ironie, ale je zajímavé, že právě vzdělanější voliči, tedy ti, na které nespravedlnost nízkých mezd dopadá více než na lidi bez kvalifikace, protože rozdíly mezi nimi a jejich západními kolegy jsou skutečně ohromné, mnohem častěji volí pravici.
Ale nejen to. Právě akademickou i kulturní sféru dlouho mnohem víc ovládala neoliberální ideologie a také nechuť například k odborovému organizování. Zvláštní kategorií jsou pak novináři, kteří řadu let odbory a cokoliv, co zavánělo levicovostí, dokonce zesměšňovali. A tak lidé, kteří měli na směřování naší země rozhodně větší vliv než manuálně pracující a lidé bez kvalifikace, nakonec nesou plody svého úsilí. Jistě, je to aplikace kolektivní viny, protože se to rozhodně netýká všech, důležitá je ale atmosféra a to, co se ve společnosti považuje za přijatelné. Právě na tom může pracovat každý – a intelektuální profese zvláště.
Mezitím se ale blíží volby a my, tak jako každé čtyři roky, budeme masírováni ze všech stran tím, že tentokrát jde o všechno, a hlavně o demokracii a to, že patříme na Západ, takže musíme svůj hlas opět odevzdat odpovědné pravici. Té, která zrušila zaručenou mzdu, což má neblahé následky například v tom, že řidičům řady regionálních autobusů klesly mzdy na minimální mzdu, a proto teď často jezdí dvě směny za sebou, aniž by se mezitím vyspali. Ostatně více prací má řada lidí v mnoha profesích. Pak ale možná není čas na to, abychom odpočatí přemýšleli a uvědomili si, že volbou pravice německých platů určitě nedosáhneme. A že bez sebeorganizování v odborech dopadneme tak, že se za čtyři roky zas budeme rozčilovat, proč většina národa nemá ani zdaleka důstojnou mzdu.
Saša Uhlová
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář