COOLna

Podívej! Obyčejná krůpěj vody zachycená na okraji lesního potoka. Přichází srna a chlemtá průzračnou ledovinu, jazykem zachytí osamocenou krůpěj. Ta koluje v jejím těle. Později je srna zabita lovci. Zbytky masa a srst počínají hnít, krůpěj se vypařuje. Vlhkosti se ale zmocní vítr, žene ji, žene a ona se převaluje v břichu mohutného mračna, ozářená elektrickými výboji – modré šlehy –, a potom pád. Krůpěj se řítí dolů, dolů, dolů, mrazivý vzduch čechrá její okraje, těžce dopadá na hněvivou hladinu moře. Pod ní plují mohutní plejtváci. Stane se součástí jejich útrob. Vibruje tóny posvátného velrybího zpěvu. V temnu a chvění.

Později se ta stejná krůpěj vsákne do mazlavé země a ještě později osvěží jazyk kočovných žen, pozře ji stonek orchideje, vypaří se v báni parního kotle, steče po skráních úředníka, vypotí ji čelo milenců. Od počátku až do současné pet lahve na stole školáka nebo třeba uhnaného manažera. A pak znovu. Koloběh a trvání. Voda nemizí. Nese paměť věků. Tvé tělo je plné vody.

Jakou v sobě nese minulost? Jaké příběhy? Co všechno v sobě neseš ty?