COOLna

V superdávce jsou stropy na nájmy, které budou mít negativní dopad na domácnosti. Zastropování totiž vychází ze starých dat a nezohledňuje vývoj nákladů na bydlení v posledních letech. MPSV nepoužívá pro jeho výpočet cenovou mapu, jež by vycházela z toho, jaké nájmy jsou v místě obvyklé. Místo toho pracuje s plošnými stropy, které jsou ale na úrovni nájmů v nejchudších městech. Ve městech, kde nízké nájmy nejsou, přijdou lidé, včetně domácností, kde oba dospělí pracují, až o pět tisíc měsíčně.

Dalším závažným nedostatkem je výše životního minima, která je pro konstrukci dávky zcela zásadní. Životní minimum se nezvyšovalo od ledna 2023 a nyní se ho poslanci uvolili navýšit pro jednotlivce ze 4860 korun na 5500, pro prvního dospělého v domácnosti ze stejné částky na 5000 korun a u dalšího dospělého v domácnosti se částka naopak sníží na 3750 korun. Navýšení je mnohem nižší, než doporučovaly organizace, které se zabývají propočty a dopady reformy. Životní minimum se navíc mezi lety 2012 a 2019 nezvyšovalo vůbec, takže když mluvíme o tom, že současný návrh nezohledňuje míru inflace v posledních letech, pomíjíme, že životní minimum je nesmyslně nastavené dlouhodobě. Nevidět to může jen člověk zcela odtržený od reality.

Kromě toho se superdávka vůbec nevyrovnává s fenoménem exekucí a ani lidé, kteří jsou v insolvenci a své problémy s dluhy se tak snaží řešit, nebudou mít žádnou úlevu. Dávky se dál budou vypočítávat z příjmů před srážkou mzdy. Důsledek je, že vyšší výdělek bude pro mnohé reálně znamenat nižší příjmy. To pochopitelně bude lidi motivovat k tomu, aby část svých příjmů tajili a pracovali na černo. Ne snad proto, že by chtěli okrádat stát, ale proto, aby přežili. Tyto zcela zásadní nedostatky ukazují, že poslanci, kteří pro zákon hlasovali a odmítli smysluplné pozměňovací návrhy, které by superdávku vylepšily, nemají ponětí o tom, v jakých podmínkách řada lidí v Česku žije. Nezáleží jim ani na tom, co by bylo pro stát výhodné, tedy na návratu lidí v exekuci z šedé ekonomiky k legálnímu zaměstnání. Lidé v insolvenci by mohli státu odvádět víc peněz už během insolvence, a to ve chvíli, kdy by pro ně toto nastavení nebylo likvidační.

Nezajímá je ani situace rodin, kde dospělí legálně pracují, ale nemají přesto dost peněz na nájem. Tito lidé přitom mnohdy pracují pro stát, který své zaměstnance platí často skutečně mizerně. Proto není divu, že ho nezajímají ani lidé, kteří jsou nějak zranitelní, samoživitelky, senioři, lidé s hendikepem, nebo dlouhodobě nemocní. Na problémy s bydlením navíc vláda mohla reagovat různými způsoby a připravit zákon o sociálním bydlení, který by reagoval na bytovou krizi. To neučinila a na návrh zákona o podpoře bydlení, který byl už od začátku zcela prost větších ambicí, si poslanci připravili pozměňovací návrhy, které podstatně zúží skupinu lidí, kterým by mohl aspoň trochu pomoct.

Sociální politika této vlády působí jako výsměch nejen lidem v nouzi, ale i těm, kteří se do nouze kvůli nečinnosti vlády i nesmyslným opatřením brzy dostanou. Mezitím se budou množit represivní kroky jednotlivých obcí, které tak budou reagovat na problém s bezdomovectvím a chudobou.

Představa politiků, že budou řešit problémy s chudobou a ztrátou bydlení pouze represí, znamená pouze další chudnutí společnosti a její další polarizaci, možná fatální.

Saša Uhlová

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.