Ekonom Igor Lipsic není moc velký optimista, nemá rád úvahy nepodložené čísly a daty a na svět se dívá velmi pragmaticky. V brzký konec ruské války nevěří, a to přesto, že Rusy podle něj čekají fronty před obchody i potravinové lístky. Nezasáhne-li ovšem příroda nebo někdo hodně naštvaný z Putinova okolí.
Hovoříte často o „únavě“ ruské ekonomiky. Co tím přesně myslíte – blíží se definitivní konec, krach, smrt, nebo je naopak možné oživení?
Když se ekonomika přehodí na vojenskou výhybku, ještě nějakou dobu žije ze zásob, které nakupila v dobách míru. Nicméně po třech letech jsou tyto rezervy obvykle vyčerpány a ekonomika začíná pociťovat velké těžkosti.
Platí to i v případě současného Ruska?
Ano. Ten prvotní impulz umožňující růst, který dostala díky vojenským zakázkám, a tím pádem prosperujícímu zbrojnímu průmyslu, už nefunguje.
Dlouho z rozpočtu do ekonomiky přelévali dost velké peníze, aby plynule přešli na válečnou stezku. Civilní sektor sice přešlapoval na místě, ale zbrojaři se rozjeli. Ekonomika jako celek díky tomu rostla.
Tomu je teď konec?
Platilo to do poloviny loňského roku. Pak se ale ekonomika unavila a už není schopna běžet ve vojenském tempu jako na začátku. Vojenská výroba se přestala zvyšovat a civilní se jala snižovat. Dostali jsme se zhruba do stavu stagnace.
A ten potrvá, jak to v Rusku bývá obvyklé, dva roky, pět let, deset?
Ne. Tak dlouho tentokrát ne.
Takovou situaci, kterou v Rusku nazýváme „zastoj“, jsme zažili například od roku 2012 celých následujících deset let. Tempo růstu ekonomiky bylo tehdy 1 až 1,5 procenta.
Ještě z dávnějších dob jsme znali „brežněvský zastoj“. A teď máme už druhý „putinský zastoj“.
Ano, ekonomika může velmi dlouho stát na místě a nic strašného se neděje. Jenže ten současný zastoj se od první Putinovy stagnace něčím velmi důležitým liší – cenami ropy.
Tehdy byly vysoké. Takže i když ekonomika stála, bylo možné ji opentlit a vyzdobit, aby vypadala lépe. Opravovaly se cesty, náměstí, vyráběly se drahé kulisy.
Jenže dnes máme zastoj při padajících cenách ropy. To je zásadní rozdíl. Takže dnešní situace už připomíná spíš doby Sovětského svazu.
Ví to i vedení Ruska, nebo alespoň vedení centrální banky?
Centrální ruská banka předložila nedávno vládě prognózu, ve které je jasně řečeno, že pokud ceny ropy poklesnou ještě více, je možné se obávat zhroucení státu. Vláda tuto negativní předpověď probírala na svém zasedání věnovaném budoucnosti Ruska.
Na něm se vedl spor. Čeká Rusko osud SSSR, nebo ne?
K čemu došli?
Osmnáct let, od roku 1980 do roku 1998, byla ropa levná. Právě v tom období se rozpadl SSSR a v 90. letech nastaly ty nejtěžší doby pro Ruskou federaci. Mohly za to nízké ceny této suroviny. Prostě nebylo čím hasit požáry, které sužovaly ruskou ekonomiku.
Teď přesně toto období centrální banka připomněla. I oni – stejně jako já – vědí, že se děje něco velmi vážného.
Znervózněli nejen ekonomové a bankéři, ale i politici. Protože jsme zaznamenali další signál, který mě utvrzuje v tom, že se cosi mění – znovu se obrodivší termín „perestrojka“.
V jakém kontextu? Cítí ruská „věrchuška“, že opět nadešel čas velkých změn?
Nikoliv! Teď se diskutuje o tom, jak nedopustit, aby se opakovala.
Nejdřív o tom promluvil ministr zahraničí Sergej Lavrov. Halasil, že pokud ukončíme válku, liberálové zase zvednou hlavy, zvláště ti, co jsou ve vládě…
V ruské vládě se skrývá ještě nějaký liberál?
Vůbec nechápu, koho měl na mysli. Podle Lavrova ale číhají na moment, kdy zase bude možné všechno do Ruska dovážet, což ale zničí takzvané „importozaměščenije“ (doslova záměna importu, neboli ruská výroba zboží, které bylo dříve dováženo ze zahraničí). Přitom dalo tolik práce všechnu tu výrobu v Rusku zavést a cizince vypudit! Jejich návrat přece nelze dopustit.
(Toto riziko pro ruskou ekonomiku – návrat importu ze Západu a návrat západních firem do Ruska – popisuje i další ruský ekonom Vjačeslav Širjajev.)
Následně se na scéně objevila zpráva Centra makroekonomické analýzy, která obsahuje vážné varování před „novou perestrojkou“. Podle této analýzy je nezbytné okamžitě stimulovat růst ekonomiky, aby se perestrojce zabránilo. Aby nebyla zapotřebí. Jinak nastanou velké nepříjemnosti.
Z toho, že se takovéto rozhovory vedou, a to dokonce v samotném Kremlu, můžeme soudit, že rezerva, která tady byla před třemi lety, je blízko vyčerpání.
V nejvyšších ruských kruzích podle vás zavládla nervozita…
Zdá se mi, že ano.
Že by se ale lidé chystali k hladovým bouřím nebo stáli hodiny ve frontách jako za SSSR, že by je naštval růst velkoobchodních cen brambor o 300 procent, to také nelze tvrdit…
Popíšu vám situaci, o které mi napsali z Ruska: „Přijdu do obchodu a vidím dav lidí, jak čeká na brambory. Fronta!“
Aha, takže fronty na brambory jsou.
Je to složitější. Na trhu je hromada prašivých nahnilých brambor. Jsou levné. Ale k jídlu to není. A v tomto případě přivezli pěkné brambory. Ano, drahé, ale pěkné. Lidé se neprali, jen se tlačili a každý se snažil urvat, co se dá. Ti, co byli na okraji, se báli, že se na ně nedostane.
Překřikovali se, napomínali se: „Neberte si tolik, hamoune! Nechte i ostatním!“ Nějaké ženy se snažily poslat peníze dopředu, aby jim pár kilo koupili ti, co byli na řadě…
Tak dobře, není to úplně fronta, ale je to zoufalství. Sem tam už jsme v současném Rusku takových scének svědky.
COOLna 
Napsat komentář