COOLna

Jde o to, aby děcka zažila přírodu. Uvaří si kotlíkovou polévku, v noci absolvují stezku odvahy, naučí se rozdělávat oheň nebo třeba vykuchat pstruha. Udělají si placky z mouky, což jim strašně chutná, přírodní čaj a tak dále. Spí ve stanech nebo si postaví přístřešek. Vzpomínáte, jak v minulosti bývaly na školách kurzy takzvané branné výchovy…?

Jasně. Museli jsme si dávat na obličeje plynové masky a na ruce igelitové pytlíky proti chemickému útoku. A pak nás učili, že si má člověk lehnout nohama směrem k epicentru jaderného výbuchu. Nebylo to příliš povzbudivé.
To máte pravdu. Já mám však na mysli něco trochu jiného. Mluvím o tom, že není od věci, aby se už děti učily orientovat v mapách, naučily se používat kompas nebo buzolu, ale i rozdělat oheň, postavit si přístřešek, přefiltrovat si vodu. Prostě takové základy přežití. Dnes všichni žijí virtuální životy, čučí do mobilů, a když se jich na kurzu zeptám na jedlé houby, řeknou mi, že si to „vygúglí“. Ta změna je za posledních deset patnáct let stále výraznější. Nechápou, že bez elektřiny a mobilu nic takového nezmohou. Když jim dneska vypnete wi-fi a chvilku nebudou na Facebooku, začnou pomalu kolabovat. Jsou na tom závislí. My navrhovali, že bychom cvičili učitele, kteří by takové lekce mohli dělat a předávat zkušenosti, ale nebyl o to zájem. Stát tohle nijak nereflektuje.

A měl by?
Dám vám zase příklad. Když začal ruský prezident na začátku konfliktu na Ukrajině mluvit o jaderných bombách, dost lidí se vlastně poprvé v životě začalo pídit po tom, jestli v jejich okolí existují nějaké funkční kryty z dob komunismu.

To je vtipné. Taky jsem hledal a našel ve svém okolí dva, kam by se ovšem vešlo tak maximálně několik desítek lidí.
Nějaké podobné seznamy by klidně mohly existovat. Když si to uvědomíte, skutečně se bojuje jen několik stovek kilometrů od nás, na ukrajinské hranice je to blíže než do Milána nebo třeba do Švýcarska. A my tady sedíme se založenýma rukama a čekáme. To už se lidem v historii mnohokrát vymstilo. Navíc v menších krizích – třeba při povodních a podobně – si lidé často pomáhají. Při těch opravdu velkých a rozsáhlých katastrofách ale tohle schéma neplatí. Chci říct, že člověk člověku pomáhá, ale nakonec vždy je největší nepřítel člověka zase jen člověk. Je důležité si to uvědomit. Základní poučka je jednoduchá: Nejlepší je zmizet z města. Bude se rabovat, budou se odehrávat násilnosti, vytvářet gangy, znásilňovat. Z vašeho kamaráda a souseda, jehož děti mají hlad, se rázem stane váš nepřítel. Jak už jsem zmínil, největším nepřítelem člověka je odjakživa zase člověk.

Trochu depresivní.
Ale pravdivé. Při velké krizi to nefunguje jenom mezi lidmi, ale i na úrovni států. Podívejte se třeba na covid. Na jeho počáteční fázi v EU. Když se to najednou týkalo všech, všichni si hrabali na vlastním písečku, snažili se zajistit si roušky a podobně na vlastní pěst. Přepláceli se přímo na letišti v Číně. Vždycky si proto říkám: „Je důležité se v první řadě postarat o svoji rodinu a o sebe, pak se věnovat ostatním.“ To by měl být základ.

Asi správně chápu, že nejhůře by se v takové kritické situaci žilo lidem ve velkých městech.
Přesně tak. Stačí, když padne zásobování – a je v tomhle ohledu konec. Tolik hladových krků na jednom místě prostě není dobrá vyhlídka. Na vesnici nebo v malých městech si mohou lidé třeba něco alespoň vypěstovat.

Budu vám oponovat. Biolog a filozof profesor Stanislav Komárek mi vyprávěl o zálibě svých kamarádů, kteří si najednou začali pěstovat zeleninu a podobně. Podle něj by ale člověk v podobné krizi k tomu políčku potřeboval ještě kalašnikov, aby ho ubránil.
To má samozřejmě pravdu. A asi by ho stejně neubránil. Ale na těch menších městech a na vesnicích se lidé více znají. Mohou vznikat nějaké domobrany a podobně. To může alespoň částečně zabránit rabování a podobným věcem. V nějaké metropoli plné anonymních paneláků to po zhroucení systému nečekejte.

Jaké zásoby jídla si pořizujete například vy?
Jdu cestou našich babiček, které zažily válku i hlad. Měly spíže, kde si potraviny dlouhodobě skladovaly. Když jdu například koupit mouku, nekoupím si jedno kilo, ale rovnou celý karton, a když to spotřebováváme, zásoby průběžně doplňuji. Podobně je tomu i u jiných potravin. A nemluvím jen o konzervách. Prostě je dobré mít zásoby třeba i na čtvrtrok. Samozřejmě jde o míru, ne že budete mít v domě jeden pokoj narvaný konzervami a trvanlivým jídlem.

Moje babička měla ve spíži vždycky spoustu zavařenin. Kompoty, džemy a podobně.
Schválně si na zahradách sázeli ovocné stromy, rybíz, angrešt a podobně. Prostě všechno, z čeho byl užitek. Dnes často mají zahrady spíše okrasnou funkci a já to chápu. Zvlášť v časech, kdy se vám vynaložený čas, energie ani peníze nevyplatí oproti produktům, které si můžete koupit v obchodě. Žijeme v době přebytku, globalizace, kdy jsou tyhle věci prostě levné. Ale vzpomeňte si třeba na minulý režim, kdy jste si to raději vypěstovali, protože spousta toho prostě nebyla nebo to bylo drahé. Teprve v dobách nouze se ukáže pravá hodnota některých věcí. Někdo má paniku i z toho, když zjistí, že krámy jsou v neděli zavřené, že je státní svátek. Že si nedojde pro své potraviny, čerstvé housky. Moderní městský člověk je naprosto závislý na každodenním zásobování supermarketů.

Koukal jsem, že mezi velmi užitečné pomůcky do nějakých evakuačních zavazadel řadíte vedle křesadla třeba i menstruační tampony. Zaujalo mě jejich široké využití.
To je velmi užitečná věc. Stejně jako nějaký nůž, křesadlo nebo filtr na vodu může právě tampon opravdu dobře posloužit. Při rozdělávání ohně nemusíte škrabat kůru ze stromů, navíc se přes něj v případě potřeby dá od mechanických nečistot přefiltrovat i voda.

Co tedy potřebuji k přežití nejvíce?
Logicky vodu a jídlo. To jsou základní věci, které radikálně zvyšují takzvaný index přežití. Proto by ve vaší výbavě neměl chybět třeba vodní filtr. Já mezi základní věci počítám i oheň. Proto je nezbytné mít křesadlo, se kterým rozdělá oheň každý. Oheň vás nejenom ohřeje, ale můžete si na něm i uvařit nebo převařit vodu. Ale neměl byste zapomínat, že tělo potřebuje také soli a minerály. Proto je vhodné třeba do nádoby s vodou hodit kámen, aby vám je dodal.

A co když s sebou jídlo nemám?
Když není zbytí, musíte se doslova napást. Jíst pampelišky, kopřivy a další rostliny. Vodu seženete i tím, že vyždímáte mech. Ten obsahuje i jód. Ono se to takhle hezky povídá, ale nakonec se vám všechno zúží jenom na potřebu sehnat jídlo a pití, případně být v suchu a teple.

Amar Ibrahim