COOLna

Nutíme se smát, když jsme smutní. Jsme štědří, když se cítíme být prázdní. Staráme se o ostatní, když přitom potřebujeme, aby se v prvé řadě postaral někdo o nás.

Snažíme se sobě namluvit, že ještě jednou, naposledy, teď opravdu naposledy zapřeme sami sebe, a něčeho, po čem bytostně toužíme, se vzdáme. A, že to snad bude nějak příště fungovat.

A i pokud přinesete jakékoliv množství obětí, nikdy to nevyléčí vaše srdce. Jediná osoba, která nás může za všech okolností života skutečně milovat, jsme totiž my sami. Naše vlastní duše a to, co pro nás schovává, naše vlastní láska je to, co většinou celý život hledáme v jiných lidech. A proto ji nikdy nemůžeme najít.

Pečovat o sebe a dbát o potřeby svého těla, je součástí cesty k rovnováze duše. A taky odpověď na otázku: „… a kdy už potkám tu velkou lásku, co my vždy slibovaly v pohádkách?“ Milující a naplňující vztahy jsou možné stejně tak, jako že zítra zase vyjde slunce. Být součástí života druhých je privilegium. Které nás vede buď k povýšené pýše a falešné skromnosti nebo pokoře a upřímnosti.

Skoro vše na světě můžeme. Ale nemůžeme donutit sami sebe, abychom se milovali, a ani druhé, aby milovali nás. Jediné, co můžeme je rozpoznat přítomnost lásky v nás i ostatních. A naší přirozenosti, naší podstatě stojí v cestě především naše návyky, zvyky, a falešné představy o tom, co je dobře nebo špatně.

Přirozenost není intenzita, ale je to radost. Nemůžeme ji zklamat a ani frustrovat. Láska je něco jako „sestra v akci“. Nezastavitelná.

Když si totiž uvědomíte, aspoň jednou v životě svět kolem sebe, jako svou přirozenou součást, stanete se svědky zázraku. Najednou přestane existovat potřeba. Čehokoliv. Nemusíte shánět nejnovější kozačky, model brýlí a ani make-upu. Pochopíte totiž, že posláním života není „někomu dávat lásku“ nebo „být užitečná/ý“. Stačí jen být tomu, co láska je, otevřen.

A jak poznáte toho, kdo vás miluje? Snadno. Nikdy po vás vaši lásku nebude vyžadovat a vy v jeho přítomnosti nepřijdete o pocit vlastní identity.

Spřízněné duše existují v těch, co nás nesobecky a s lehkostí sobě vlastní prostě milují. A my díky tomu můžeme pochopit ten úžasný dar, který nese taková láska. Svobodu.

Zoufalá snaha po cizí pozornosti, kterou doháníme většinou pestrým a nablýskaným image, skončí v okamžiku, když si uvědomíme, že máme nejen svou vlastní hodnotu a lásku, ale že my jsme ta hodnota a láska.

Michal Wizard