COOLna

Trumpova administrativa tvrdě zasahuje do vědy a akademické sféry. Škrtá finance, definuje nežádoucí témata, ale omezuje i svobodu slova. V zemi, kde vyjádřit svobodně svůj názor a postoj patřilo donedávna k základnímu občanskému právu už od mateřské školky, mají vědci a vědkyně strach promluvit. Především ti, kteří ve Spojených státech nejsou doma.

Oslovili jsme jedenáct původem českých vědkyň a vědců, kteří působí ve Spojených státech. Pouze dva z nich byli ochotni vystoupit pod svým jménem, další pětice odpovídá pod podmínkou anonymity (pro přehlednější čtení jsme jim přidělili náhodná křestní jména). Požádali o ni zejména ti mladší – v obavách nejen o svou kariéru, ale o samotnou existenci sebe a své rodiny v zemi, v níž nemají občanství a jejíž vláda hrozí ukončováním povolení k práci i pobytu a deportacemi.
Zbylí oslovení a oslovené na opakované žádosti o vyjádření nereagovali vůbec. Jak nasvědčují slova ostatních zpovídaných, neodpověděli možná z obavy, že by jim samotná komunikace s novináři přes univerzitní e-mail nebo sociální sítě mohla uškodit.

I přes anonymitu – nebo možná právě díky ní – však posbírané výpovědi poskytují podrobný a často překvapivý obraz stávající situace. A už jen samotný požadavek na zachování anonymity a přesun komunikace z pracovních na soukromé e-maily výmluvně dokresluje atmosféru v laboratořích, na chodbách a v učebnách univerzit.

Ve svých veřejných vyjádřeních se krotí zejména odborníci a odbornice, kteří se zaměřují na témata genderu, změn klimatu nebo práv menšin.

Čeští vědci a vědkyně bez amerického občanství či povolení k trvalému pobytu se obávají imigračních kontrol na hranicích i těch namátkových v kampusech. Mají strach z deportace.
Situace podle respondentů silně doléhá zejména na mladé vědkyně a vědce, kteří jsou v USA s rodinami a mají malé děti. Nijak je nechrání fakt, že patří k nejlepším ve svých oborech. Na jednoho z oslovených, který pracuje v americké farmaceutické firmě, se prý obrací řada kolegů z akademické půdy s tím, že se zajímají o přesun do průmyslu.

Nejisté je i financování výzkumu a výuky. Radikálnímu utnutí přísunu peněz ze státních grantů kvůli studentským protestům proti útokům v Gaze čelí například Kolumbijská univerzita. Tam od roku 2004 působí biolog Hynek Wichterle, vnuk slavného vynálezce kontaktních čoček. Peníze z výzkumu neurodegenerativních onemocnění nyní musí přesměrovat na výuku studentů. „Za nelegálním zrušením grantů stojí spíš zášť, pomstychtivost a snaha o umlčení univerzit – které Trump považuje za osobní nepřátele –, a opozice, jež mu komplikuje cestu k totalitní moci,“ popisuje Wichterle a pojmenovává tak jeden z velkých problémů vědy v současné Americe.

Tereza
Od roku 2019 působí na Washingtonské univerzitě v Seattlu na pozici odborné asistentky (tzv. tenure track, předstupeň k docentuře a profesuře). Do USA odjela s plánem dokončit tento kariérní stupeň a přestěhovat se do Evropy.

Skoro každý týden přijde od federální vlády nějaké výkonné nařízení. Nejdřív si o tom přečtu v novinách a se zpožděním se pak dozvím, jak to na mě dopadne a jaké problémy mi to způsobí.

Dopady na univerzity se liší podle toho, ve kterém jste státě (někdy i městě), jestli je škola veřejná, nebo soukromá. Například od nařízení o „ochraně amerického lidu proti invazi“ ze 20. ledna se na kampusech mohou kdykoliv objevit agenti Imigrační a celní správy (ICE). Mohou zatýkat nebo deportovat studující, kteří nemají v USA legální status. Některé státy a města ale mají takzvaný ochranný status (sanctuary status), podle vlastních zákonů nebudou spolupracovat s ICE.

Jako zaměstnanec státní univerzity ve státě Washington například podle státního zákona nesmím spolupracovat s imigračními agenty, ale podle federálního zákona nesmím mařit jejich práci.
Než přišla univerzita s konkrétními instrukcemi, provizorně jsme si vykládali pokyny z jiných univerzit, abychom se nedostali do problémů, kdyby nám agenti přišli do hodiny.

Na oficiální instruktáž naší univerzity jsme čekali měsíc. Teď visí na webu a dostali jsme i kartičky s pokyny. Pro jistotu v peněžence stále nosím zelenou kartu (potvrzení o trvalém pobytu a že nejsem v USA na pracovním vízu), kterou mám teprve od loňska. Od známých ze Seattlu jsem slyšela, že u nich asi před měsícem agenti zatýkali lidi, u nichž předpokládali, že jsou imigranti.

Aktivismus, kulturní dědictví, sexualita a další zakázaná slova: To je jen jeden příklad změn, kterých je několik do měsíce. Dalšími jsou třeba zakázaná slova v žádostech o výzkumné granty od federální vlády. (Jedná se o dlouhý seznam slov, který nyní koluje akademickými institucemi v USA; často není jasné, která jeho část je oficiálně platná a která ne. Na seznamu čítajícím více než sto výrazů jsou slova jako antiracist, feminism, gender, LGBT, ale dokonce i mental health [duševní zdraví], minority [menšina] či women [ženy]). Ve fázi rozhodování ani financování momentálně žádné federální granty nemám a k žádné žádosti se zatím nechystám. Počkám. Nedokážu si představit, jak bych se zakázaným slovům vyhnula.
K dalším změnám patří zákazy „pozitivní diskriminace“ historicky utlačovaných menšin, nařízení kolem protestů proti genocidě v Palestině, zatýkání a deportace studentů, kteří se v protestech angažovali nebo se tam jen omylem nachomýtli…
Některé z mých kolegyň přehodnocují zahraniční cesty na konference, já s kolegy a kolegyněmi přehodnocuji publikace, které se současných změn dotýkají, a jsem opatrnější se svým angažmá v protestech a na demonstracích.

Se studenty a studentkami pracujeme na soutěži, kterou financuje federální vláda, konkrétně Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA). Náš projekt uplatňuje principy hnutí Environmentální spravedlnost, které je v nelibosti. EPA nedávno oznámila, že kvůli zásahům Trumpovy administrativy zavře všechny kanceláře Environmentální spravedlnosti. Bez finanční podpory skončí možná i tahle celonárodní soutěž, kterou připravujeme.

Tu zprávu o uzavření kanceláří jsem si přečetla 12. března v New York Times, zrovna když jsem jela do školy učit počátky tohoto hnutí ze sedmdesátých let. Po cestě do práce mi tekly slzy.
Mé plány zatím zůstávají stejné: vrátit se do Evropy během několika let, až zde získám nárok na „globální penzi“. Ale jestli se to zde zhorší do fáze, kdy se budu bát vycestovat, publikovat či učit, jestli se budu bát, že mě někdo udá, že třeba učím něco zakázaného, vrátím se do Evropy dřív.

O vládních zásazích do vědy se veřejně mluví jen opatrně, případně formálně na oficiální úrovni. Jen s několika bližšími kolegyněmi se bavíme otevřeně.
Všichni ale mluví o francouzském vědci, který kritizoval vládu USA na konferenci v Evropě i soukromě v esemeskách. Nevpustili ho kvůli tomu na konferenci do Ameriky. V ten moment jsem se rozhodla pročesat vlastní sociální sítě a zrušit účty.
Stávající situace změní, zpozdí, nebo přímo zničí kariéry mnoha vědců a vědkyň. Posune o pár let dozadu nás všechny, vždyť právě vědecké průlomy předcházejí změnám v celé společnosti. Snad nejtragičtější jsou zpátečky v boji s exponenciálně rostoucí klimatickou krizí.

Hynek Wichterle
Patří mezi světovou špičku ve svém oboru. Od roku 2004 působí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde získal profesorský status. Zkoumá buněčnou identitu, konkrétně „zapínání a vypínání“ jednotlivých genů v buňkách. Se svým týmem vypěstoval nervové buňky ovládající pohyb svalů, což přispělo hlavně k lepšímu poznání neurodegenerativních onemocnění, při nichž lidem postupně ochabují svaly, a k cestě za léky proti těmto smrtelným nemocem.

Prozatím největší dopad aktuálních zásahů vidím ve dvou liniích. Ta první jsou přímé efekty zrušení grantů na výuku a trénink postgraduálních studentů, grantů, které podporují větší výzkumná centra, ale také stipendií.
Silně to zasahuje do naší mise vzdělávat další generaci. Pro jednotlivé laboratoře – včetně mé – to znamená, že jsme museli prostředky na biomedicínské výzkumy přesměrovat na podporu studentů.
Je dost cynické, když vláda říká, že trestá Kolumbijskou univerzitu za to, že nedostatečně chrání jednu menšinu, a stejným dechem zdůvodňuje rušení grantů tím, že se zaměřovaly na vzdělání menšinových skupin.

Dokazuje to, že tento vládní argument je pouhá záminka. Za nelegálním zrušením grantů stojí spíš zášť, pomstychtivost a snaha o umlčení univerzit – které Trump považuje za osobní nepřátele –, a opozice, jež mu komplikuje cestu k totalitní moci.
Druhá linie dopadu jsou obranné reakce Kolumbijské univerzity, která okamžitě aktivovala sérii úsporných opatření. Zamrazila všechny fondy, které nejsou vázané přímo na grantovou činnost. Což znamená, že jsme museli zrušit všechny semináře a přednášky, na něž jsme zvali vědce z celého světa, zastavit konkurzy na nová místa a podobně. Jde i o zdánlivé maličkosti, jako je zrušení občerstvení pro studentské semináře.

Tím vším trpí naše schopnost vzdělávat a vychovávat studenty. Přístup ke světovým osobnostem vědy na jejich přednáškách, tedy z první ruky prezentovaným nejnovějším průlomům ve vědě, je zásadní částí výuky na amerických univerzitách. Je smutné, že Kolumbijská tuto nedílnou část výuky zastavila.

(Během přípravy článku navíc vyšlo najevo, že Národní instituty zdraví (NIH) zmrazí nakonec veškeré výzkumné granty na Kolumbijské univerzitě – pár týdnů poté, co jim stáhnutí 250 milionů dolarů z grantů na biomedicínský výzkum pro Kolumbijskou univerzitu nařídila Trumpova administrativa. Informuje o tom časopis Science na základě informací z interních dokumentů.)

„Nemám slov… Doufám, že univerzita najde dobré právníky,“ komentuje bezprostředně poté Hynek Wichterle.

Diskuze probíhají, většina zaměstnanců vidí postup vlády jako nesmyslný a nelegální. A doufáme, že se najde právní cesta, jak tuto agresivitu zastavit. V USA o financích rozhoduje Kongres, a ne prezident nebo vláda. Ale právní náprava se určitě protáhne.

Takovýto zásah je bohužel existenciální hrozbou pro univerzity se silným biomedicínským výzkumem, jako je právě Kolumbijská. Proto se najdou i „pragmatici“, kteří doufají, že je nutné se s vládou dohodnout, kdy pár ústupků stojí za to získat zpět aspoň část zrušených grantů. Já si ale nemyslím, že Trump má zájem se na něčem dohodnout a že ho zajímá komplikovaná otázka studentských demonstrací a práv menšin.

Ničit věci je snadné a jde to rychle. Za každý dolar investovaný skrze NIH se vrací do americké ekonomiky okolo 2,5 dolaru. To není špatná investice, ale tato úspěšnost stojí na více než sto letech investic, najímání špičkových pracovníků a dlouhodobé integraci výzkumu s biotechnologickými a farmaceutickými firmami.
NIH je největší veřejnoprávní podporovatel biomedicínského výzkumu, jeho destabilizace bude mít dlouhodobý dopad nejen na americké, ale i na světové zdravotnictví.
Situaci v americké vládě ilustrují novináři, co popisují ten zmatek a efektivitu, s jakou Trump realizuje svůj program. Jak destruuje vládní systém, mezinárodní spojenectví a partnerství, která byla od druhé světové války zárukou stability ve světě. Ani nechci domýšlet, kam to může vést.

Já možná naivně doufám, že se v Americe probudíme a nalezneme cestu, jak se navrátit k „normálně“ fungující společnosti. Nebude to lehké, bude to trvat, ale snad tenhle Trumpův šok pomůže zmobilizovat mozky a síly, co během těch 250 let americké demokracie zakrněly a zkostnatěly. Vyrůstal jsem v jedné totalitě a rozhodně nemám zájem v jiné totalitě umírat.

Matylda
Působí jako odborná asistentka na univerzitě, která patří do tzv. Břečťanové ligy (Ivy League), což je osm elitních soukromých vysokých škol, mezi které spadají například Harvard nebo Princetonská univerzita. Věnuje se právu a její pozice má končit v srpnu, Matylda se ji ale rozhodla od června dokončit z Evropy.

Momentálně je pro mě největším otazníkem cestování, které se ale promítá i do dalších výzkumných aktivit. Minulý týden jsem se vracela po dovolené do USA a imigrační rozhovor na hranicích byl delší a důkladnější než obvykle.
Nabyla jsem dojmu, že hraniční kontrola držitele výzkumných a studijních víz a také držitele elektronických víz ESTA, kteří přijíždějí s akademickým účelem, hlouběji zpovídá a zajímá se o témata výzkumu. Ta pak mohou být i předmětem odmítnutí vstupu.
Skoro denně slyšíme o kolezích, kteří dřív běžně cestovali dovnitř a ven z USA, ale teď je na hranicích obrátili s tím, že se mají do svých zemí vrátit na vlastní náklady či počkat na deportaci.
Proto rozmýšlím, zda mám nechat přivézt hosty ze zahraničí na konferenci, kterou budu pořádat na konci jara. Vypadá to, že tito hosté – renomovaní profesoři a profesorky zejména z Kanady a univerzit v Africe a Asii – nakonec kvůli opatrnosti nepřijedou.
S tím souvisí i projevy na sociálních sítích: některé univerzity, třeba Cornellova, doporučují akademikům, aby před cestováním vyčistili svá elektronická zařízení, smazali příspěvky a soukromé zprávy, kde kritizují současnou vládu nebo vyjadřují názory, jež je možné interpretovat jako poškozování amerických mezinárodních zájmů.

Jelikož jsem na soukromé univerzitě, nezasáhly nás škrty ve federálním financování směrované proti výzkumu v oborech genderu, životního prostředí, afrických a muslimských studií a v jiných oborech sociální spravedlnosti.
Přestože se můj výzkum některých témat dotýká, pokračuje dál. Ale rozhodla jsem nepropagovat na sociálních sítích své poslední publikace a výzkumné aktivity.
Někteří mí kolegové Američané jsou ale dále odhodlaní veřejně vystupovat a propagovat svůj výzkum, přestože se dotýká „nežádoucích témat“.
Vůli nás cizinců ale ovlivňuje křehké právní postavení. Cizinci nemají stejná práva jako Američané, mohou jim jednostranně odebrat imigrační status, a to bez jejich vědomí. Pak se stávají „nelegálními“ a může je zatknout imigrační policie. V deportačním zařízení pak mohou i týdny čekat na verdikt soudu po boku drogových dealerů a pašeráků.

Na mých plánech do budoucna se nic zásadně nemění, jen odjedu asi o tři měsíce dřív – dostala jsem pozici v Evropě, která začíná v červnu. Původně jsem plánovala pendlovat mezi Evropou a USA, raději však dokončím svůj projekt na dálku. Dostala jsem několik nabídek, nakonec budu svůj čas dělit mezi Univerzitu v Cambridgi a Kodaňskou školu byznysu.

Jak už jsem zmínila, díky nezávislosti univerzity na federálním financování zůstává nejprobíranějším tématem cestování. Zatím škola nepřijala žádné oficiální opatření, ale z dosavadních informačních seminářů to vypadá, že studentům ze 43 zemí, jejichž občané možná budou mít zákaz vstupu do USA (administrativa je označuje jako červené, oranžové a žluté), bude doporučeno, aby se vyhnuli překračování hranic. A aby se na léto nevraceli domů a zůstali v USA.
Mezinárodním studentům a zaměstnancům se doporučuje nosit u sebe pasy a víza a neúčastnit se protestů. I moje univerzita si prožila období studentských protestů okolo války v Gaze, dalším tématem tedy je, jak chránit jejich účastníky.
Došlo k uzavření kampusu pro návštěvníky a probíhá informační kampaň pro studenty ohledně jejich práv a dostupnosti univerzitního právního zastoupení.

Není náhoda, že se současná vláda zaměřuje na výše zmíněná témata. Společenskovědní a humanitní obory zkoumají společnost a formují tím myšlenkové podhoubí pro politické názory a také jazyk, kterým společnost mluví. Tyto obory vybavují lidi pro to, aby si uvědomili svůj status ve společnosti a ekonomice a chtěli ho změnit skrz politické požadavky. A to je vždy hrozba pro toho, kdo je u moci nebo z mocenských struktur těží.
Téma životního prostředí se zase silně propisuje do rozložení ekonomické moci, a proto do nežádoucího balíčku spadlo také.
Aby tyto obory současná administrativa zesměšnila, poukazuje na příklady excentrických výzkumů, třeba o transgender myších, ale už neříká, že díky těmto oborům mají pracovníci v USA odbory nebo továrny nevypouštějí toxické odpady do nádrží s pitnou vodou. (Výzkum „transgender myší“ v tom smyslu, ve které se tento termín používá u lidí, ve skutečnosti neexistuje; to, nač Trumpova vláda poukazuje, je částečně výzkum vlivu pohlavních hormonů např. na léčení nádorových onemocnění, částečně záměna slov „transgender“ a „transgenic“, jejichž význam je zcela odlišný.)

Zákazy výzkumných témat jsou potom zaváděny pod rouškou svobody projevu, kde i laik musí vidět, že je toto právní spojení poměrně radikální a nečekané.

Na druhou stranu mě ale současný politický vývoj v USA nepřekvapuje: říká se, že pokrok je jen tak rychlý jako jeho nejpomalejší článek. Jde tak o manifestaci dlouhodobě opomíjené situace pracovní třídy, která nyní věří, že nemá zdravotní péči ani sociální jistoty právě kvůli vědcům na univerzitách.
Myslím si, že v nejbližší době bude do Ameriky jezdit méně vědců a naruší se řada mezinárodních projektů. Ale není to podle mě nic nevratného. Bude však zajímavé sledovat, jak tohoto propadu využijí bohaté asijské a evropské univerzity.

Jaroslav Borovička
Docent (associate professor) ekonomie na Newyorské univerzitě. Do USA přijel v roce 2006 studovat doktorát na Chicagské univerzitě. Po absolvování zůstal v USA, což podle něj nebyl cílený plán, ale vzešla z toho podle něj z dlouhodobého hlediska nejlepší možná kariérní cesta.

Přímé dopady na mou každodenní práci zatím nejsou viditelné. Univerzita se ale připravuje na omezování prostředků, pravděpodobně tak ubude nových profesorských pozic i přijímaných studentů.
Možný je negativní dopad na poptávku ze strany zahraničních studentů, kteří již nebudou chtít přijít do USA. Nejenže jsou podstatným zdrojem příjmů, ale jejich absence by snížila i průměrnou kvalitu našich studentů.
Newyorská univerzita je na seznamu institucí podezřelých z toho, že dostatečně nepotírají antisemitské nálady. Je to dost absurdní obvinění, protože protesty zde trvaly jen velmi krátce, byly zcela nenásilné a univerzita je rychle a pragmaticky rozpustila. Nicméně to ukazuje, že na takový seznam se dostanete snadno…

Pro univerzitu je to bezpochyby obtížná situace, protože Trumpova administrativa už mnohokrát ukázala ochotu sáhnout k drakonickým trestům pro ty, kteří se pokusí vzepřít. Boj s vládou Kolumbijská univerzita nedávno vzdala, vláda nyní „vyšetřuje“ Harvard a další.
Vyskytla se řada hlasů, že Kolumbijská univerzita neměla ustupovat a raději měla oželet federální prostředky, které jim Trumpova vláda chtěla odejmout. Jenže tím by spory s vládou nemusely skončit, ta může přijít s dalšími postihy. Rozhodně to není situace, kterou bychom mohli vedení univerzity závidět.

Náš obor je méně závislý na velkých výzkumných grantech, takže v téhle chvíli se nic nemění. Registrujeme naopak významně zvýšený zájem o naši práci. Podstatně se zvýšila relevance ekonomického výzkumu v každodenní diskuzi o krocích americké administrativy.
Co se týče mé budoucnosti, nejistota se určitě zvýšila, takže se rozhlížím po alternativách. Nic konkrétního ale zatím neplánujeme, děti zde chodí do školy a změna prostředí je tak z rodinných důvodů zásadnější rozhodnutí. Pokud se rozhodneme odejít z USA, zvážíme možnosti jak v Evropě, tak i v Česku.

Řada členů Trumpovy administrativy se netají tím, že jsou pro ně špičkové univerzity nepřítelem. Příčin je více. Jednou z nich je nutkavý pocit, že univerzity jsou v podstatě řízené ultralevicovým progresivním spiknutím. Narážejí tím na univerzitní politiku DEI (zkratka pro slova diversity, equity a inclusion, tedy různorodost, rovnost a inkluze) a také na existenci specifických kateder nebo oddělení, jež skutečně velmi ideologicky vyhraněné jsou.

Solidní obrázek si lze udělat z textu z New York Times, jenž byl vydán na podzim 2024. V něm autoři detailně popisují implementaci DEI politik na Michiganské univerzitě. Něco, co možná začalo jako dobrý úmysl, se v průběhu času vymklo kontrole a vytvořilo silnou vrstvu byrokracie, jejíž velmi nákladná činnost (podle vlastních údajů utratila Michiganská univerzita za DEI v průběhu desetiletí zhruba 250 milionů dolarů) nakonec vedla spíše k rozeštvávání všech navzájem.

Michiganská univerzita možná pojala DEI intenzivněji než mnohé jiné. Stejně tak platí, že implementace DEI probíhala silněji na elitnějších univerzitách, které na to měly prostředky a jsou často také o něco progresivnější. Univerzity teď svoje DEI programy zásadně umírňují, v prosinci (tedy ještě předtím, než Trump spustil svůj „hon na čarodějnice“) o tom rozhodla také Michiganská univerzita – zřejmě (a správně) uznala, že to přehnala a že tudy cesta nevede.

Ačkoliv základ této kritiky je tedy oprávněný, týká se zejména univerzitní administrativy a potom malého množství sice hlasitých, ale na celouniverzitní úrovni ne tolik významných kateder. Nikoliv samotné podstaty vzdělávání nebo výzkumu.
Druhou příčinou je samotná kritika specifických výzkumných oblastí, které Trumpovi lidé vidí jako ideologické. V prvním období to byl výzkum v oblasti klimatu, v druhém se zejména s příchodem Roberta Kennedyho a Jaye Bhattacharyi do hledáčku dostal lékařský výzkum. A to je opravdu zásadní rána, protože financování lékařského výzkumu představuje pro řadu univerzit podstatný zdroj příjmů.

Závažným rizikem je také konfrontační způsob, jakým administrativa postupuje. Je ochotná vystavit univerzity trestům v podobě odebrání financování, aby je přinutila k nesouvisejícím krokům ve svých interních záležitostech, které se vládě nelíbí.

Pavel
Od listopadu 2020 působí jako vědec na pozici Senior Scientist ve farmaceutické společnosti, kde studuje proteiny a jejich vlastnosti. Do Spojených států přišel s rodinou o rok dříve, kdy nastoupil na postdoktorandskou pozici na jedné z významných univerzit na východním pobřeží. Původně chtěl strávit pár let na univerzitě, následně několik let ve firmě a poté se vrátit do Česka. Z finančních důvodů se ale do farmaceutického průmyslu přesunul už během pandemie. V USA se nakonec s rodinou rozhodl zůstat déle.

Aktuální kroky Trumpovy administrativy mají na moji každodenní práci nepřímý vliv. Velmi výrazně se ale projevují v neformálních diskuzích a obecné atmosféře. Spousta lidí najednou jinak uvažuje o vízových možnostech a plánech do budoucna.
Nejvýrazněji je to vidět na konferencích. Na té pořádané US HUPO (oborovou asociací pro vědce zkoumající proteiny) chyběla velká část přednášejících proto, že jim Národní instituty zdraví (NIH) neumožnily cestovat. To se promítlo do atmosféry celé konference – hojně se o tom diskutovalo a organizátoři pronesli na toto téma hned několik oficiálních prohlášení. Prezident asociace k tomu nedávno poskytl i výstižný rozhovor.

Zrovna jsem se vrátil z konference, kde hned několik lidí během prezentací zmínilo, že jim reálně hrozí vyčerpání grantových prostředků, přičemž další finance by za současných podmínek nezískali.
Lidsky se mě dotýká odliv lidí z akademické obce. Skupina, kde jsem působil jako postdoktorand, je na tom aktuálně velice špatně a hrozí její uzavření. Ozývají se mi lidé, kteří chtějí opustit akademický svět a přejít do průmyslu. Je často velice těžké vyslechnout jejich příběhy s vědomím, že mám jen velice omezenou schopnost jim pomoci.

Situace nejvíce doléhá na mladé špičkové vědce s rodinami. Nejčastěji teď myslím na mladou rodinu se stejně starými dětmi, jako máme my, která se rozhodla opustit velmi kvalitní pozice v akademickém prostředí. Působili na Cornellově univerzitě, která patří do Břečťanové ligy a mezi nejlepší univerzity světa. A rozhodli se přestěhovat stovky kilometrů, protože tam ztratili perspektivu stabilního zaměstnání.
Situace je pro ně o to komplikovanější, že už jsou relativně zkušení vědci; pro takové se v průmyslu otevírá velmi málo vhodných pozic. Snažím se jim pomoci zorientovat se v labyrintu stovek otevřených pozic. Je extrémně důležité napnout síly tím správným směrem, protože uchazečů je v současném stavu ohromné množství.

Zvolení Trumpa a kroky jeho administrativy zvyšují pravděpodobnost mého návratu do Česka. Aktuálně je v plánu v horizontu dvou až tří let, ale jsem připraven opustit Spojené státy i dříve, pokud to bude potřeba.
Řada starších a zkušenějších vědců tvrdí, že ještě není čas panikařit a že situace je vážná, nikoliv však beznadějná. A já jim zatím věřím. Přestože je současná situace tragédií pro americký výzkumný ekosystém, jedná se o unikátní příležitost pro Evropu.
Rychle vypsané výzvy na spolupráci a následné nabídky na přesun do EU rozhodně nezůstanou bez ohlasu…

Klára
Postdoktorandka v oboru molekulární biologie, působí na přední výzkumné univerzitě na západním pobřeží USA.

Kromě všeobecné nejistoty, která v americkém akademickém světě aktuálně panuje, jsme už pocítili mnoho dopadů přímo i v naší výzkumné skupině. Mému šéfovi předčasně zrušili probíhající grant, který řešil připravenost na další pandemie. Kolegové zkoumali viry, které mají potenciál rychlého šíření nebo jsou pro člověka velkým nebezpečím, abychom v případě, že se rozjede další epidemie, či dokonce pandemie, už měli z čeho vycházet.
Podle nové administrativy ovšem takový výzkum není potřeba.

Nejvíc mě zarazilo, že se i takové víceleté výzkumné granty ruší s okamžitou platností. Ze dne na den musíte se vším přestat a zahodit všechno, co jste do té doby zjistili. Kdyby alespoň oznámili změnu s předstihem, že by se dal projekt smysluplně uzavřít a alespoň částečné výsledky využít.

Mnoho mých kolegů momentálně aktivně hledá práci, protože nikdo neví, jestli už zítra nebudeme všichni na dlažbě. V takové nejistotě se pochopitelně lidem nechce žít.
Působím sice na soukromé univerzitě, takže tohle nebezpečí je pořád o krok dál než třeba přímo na NIH, ale klidný ani tak nikdo není.

Ve své každodenní práci – zabývám se výzkumem chronického onemocnění – zatím přímé důsledky nepociťuji. Co však cítím, je všudypřítomný stres. A také doporučení neplánovat cesty mimo USA, protože ani s platnými vízy nikdo nemá jistotu, že se bude moct vrátit. Plánovanou cestu do Evropy jsem raději odložila. Zatím na neurčito.
Mnoho mých kolegů z laboratoře se zaměřuje na infekční nemoci, ti očekávají, že financování takových projektů bude utnuto a oni se budou muset přeorientovat na jiný obor nebo najít práci mimo USA.

Vědkyně a vědci, kteří chtějí pokračovat ve své práci ve Spojených státech, se do budoucna asi budou muset v grantech vyhnout nejen některým tématům, ale i konkrétním slovům, aby nesnižovali šance získat financování.
Myslím, že lépe se to bude dařit už ostříleným výzkumníkům – jako mladý vědec bude mnohem těžší uspět, natož založit novou skupinu.
Mnoho univerzit už omezilo nabírání nových doktorandů, čímž se ztrácí spousta talentů a s nimi i potenciální budoucí objevy a posuny v poznání. Dost lidí si teď také dvakrát rozmyslí, než do USA vůbec přijedou. Myslím, že na tom bude Amerika dlouhodobě tratit.

Pořád preferuji variantu najít si práci v USA, ale mimo akademický výzkum, například v biotechnologiích nebo farmaceutickém průmyslu. Ale vím, že o stejnou pozici teď budu soutěžit s obrovským množstvím lidí, kteří ve vědě a výzkumu přišli nebo přijdou o práci. Zároveň můžeme očekávat i hospodářský útlum obecně.
A možný návrat? V Česku bohužel není aktuální systém vědy dobře nastavený a chybí v něm finance. Pokud by v Česku nebo jinde v Evropě byly dobré podmínky, minimálně bych o takové variantě uvažovala.

V Česku máme mnoho skvělých vědců, kteří dělají výborný výzkum, systém má ale pořád co dohánět. A já už nechci dělat vědu „navzdory“ systému, potýkat se například s českou byrokracií, hierarchičností a nedůvěrou. To je hrozně vyčerpávající a odvádí to pozornost od výzkumu samotného.
Platové podmínky v Česku nejsou dobré, navíc je to spojené s nedostupným bydlením, péčí o děti a podobně. I tyto faktory ovlivňují, kde by člověk rád žil.
Pořád jsem ale ve velmi dobré pozici, že vůbec mohu uvažovat o možnostech. Mnoho lidí na výběr nemá.

Kroky nové administrativy jsou předmětem každodenních diskuzí s kolegy. Všichni situaci pečlivě sledujeme, a to i proto, že mnozí z nás jsou cizinci na vízech, takže se cítíme situací nejvíc ohrožení.
Každé ráno procházíme zprávy a sledujeme, koho zkouší vyhostit a z jakých důvodů.
Sdílíme informace mezi sebou i s vedením a univerzita nás na pravidelných seminářích informuje o aktuální situaci. A ta rozhodně není lehká ani přehledná. Sdílejí se informace, jak postupovat, když si pro vás přijde cizinecká policie, nebo co dělat, když potřebujete nutně cestovat mimo USA.
Lidé se bojí účastnit i demonstrací proti škrtům ve vědě, protože nikdo neví, jaké záminky si administrativa v budoucnu vybere pro rušení víz či zelených karet. Tato atmosféra strachu a obav z vyjádření vlastního názoru mě v USA velmi překvapila.

Věda je povolání, které si všichni vybíráme z důvodu zápalu pro věc a také proto, že ji považujeme za důležitou pro společnost. Obzvlášť my cizinci jsme kvůli ní navíc podstoupili vytržení od všeho známého, jsme daleko od svých blízkých a domoviny.
Naše skupina zatím vůbec nemá jasno v tom, jak pokryje náklady v budoucnu. Zrovna nám více grantů doběhlo (mimo ten jeden zrušený předčasně). Šéf má teď víc podaných žádostí.
Ty se ale kvůli krokům administrativy zasekly v různých fázích hodnocení a není jasné, kdy o nich vůbec bude rozhodnuto. Zpoždění je už teď v řádu měsíců a může to být velký problém. Pokud nebude na výplaty a bude nutné propouštění, tak pro cizince to znamená asi do třiceti dní (podle typu víza) opustit USA.

Nejvíc mě asi překvapilo stahování datových sad Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a konec sdílení informací se Světovou zdravotnickou organizací. V globalizovaném světě je šíření infekčních nemocí vždy globální, ostatně v roce 2020 jsme všichni dostali lekci. Nechápu, k čemu může být odstraňování už získaných a roztříděných dat.
Rozumím, že každá vláda má mandát k tomu nastavovat výdaje a stanovovat priority. Ale proč je nutné existující data mazat nebo rušit probíhající výzkum ze dne na den?

Štěpán
Fyzik. Profesor na významné univerzitě v USA, kde buduje vlastní výzkumnou skupinu.

Zatím na mě konkrétně kroky Trumpovy administrativy nedopadají, ale panuje tu velká nejistota ohledně budoucího financování mé skupiny.
Každá skupina v USA závisí na získávání grantů, ze kterých se platí studenti a postdoktorandi, a momentálně dochází k omezení rozpočtů grantových agentur, vydávání nových grantů je pozastaveno.
Tím pádem nevím, kolik budu mít peněz na provoz své skupiny, už jsem musel letos omezit počet pozic, které mohu nabídnout novým studentům.
A nejistota a nervozita zejména u některých studentů a kolegů ohledně své budoucí práce a výhledů do budoucna jsou cítit velmi silně. Já sám ve svých plánech zvažuji přesun skupiny do Evropy.

Většina univerzit se snaží držet sklopenou hlavu a nepřitahovat pozornost, aby nedopadly jako například Kolumbijská univerzita, které vláda hrozí odebráním značných finančních prostředků na granty.
V oficiální univerzitní komunikaci to zatím vypadá, že se nic nového neděje. Ale soukromě mezi kolegy je aktuální situace ohledně politiky a budoucnosti vědy v USA velkým tématem všech rozhovorů.
Vědecká komunita je totiž velmi mezinárodní a současné protiimigrační tažení se silně dotýká jak studentů, tak i profesorů. Bylo již několik velmi medializovaných případů, kdy měli zahraniční studenti a vědci problémy.

Došlo třeba k zadržení a deportaci studentů, kteří demonstrovali proti Izraeli. Nebo k zákazu vstupu do země francouzskému vědci, který údajně na sociálních sítích kritizoval americkou vládu. Někteří kolegové a studenti se teď bojí vycestovat mimo USA s obavou, že by mohli mít při návratu problémy na celnici. Všichni také sledují rušení již probíhajících grantů v oborech, které nejsou v souladu se zájmy současné vlády, jako například změna klimatu nebo studie o nedůvěře k očkování.
Italská kolegyně, profesorka na katedře informatiky na univerzitě v USA a už několik let držitelka zelené karty, zrušila pozvání na konferenci mimo USA, protože se bojí, že by při návratu mohla mít problémy s opětovným povolením vstupu.
Můj postdoktorand, který se momentálně hlásí na profesorská místa mimo USA, se také bojí vycestovat a raději požádal univerzitu, která ho pozvala na pohovor, aby mohl promluvit přes Zoom.

Nejvíce šokující je celkový přístup a omezení financování vědy. Přes všechny politické rozdíly doposud panovala shoda, že zejména medicínský výzkum si zaslouží podporu. Každá vláda, dokonce i první Trumpovo období, vždy výdaje na výzkumné granty v NIH udržovala, případně i navyšovala.
Nicméně současné omezení rozpočtu, propouštění zaměstnanců vládních vědeckých agentur a snaha o zrušení ministerstva školství povedou dlouhodobě k oslabení univerzit, omezení výzkumu a snížení pracovních pozic ve vědě.
Z dlouhodobého hlediska to znamená, že třeba nebudou objeveny nové léky nebo se zastaví probíhající klinické testy. A to zasáhne všechny na světě, nejen vědecké komunity v USA.