COOLna

„Nevím, odkud se to bere. Nejdříve její přepětí, podrážděnost. Teď zase její odevzdanost, lhostejnost. Vždyť má, co chtěla – děti. Navíc nic nedělá. Je s nimi doma. Zatímco já dřu.“

Muž, který mi toto řekl, zakončil svůj myšlenkový tok názorem: „Asi se budeme muset rozejít. Škoda. Ale já těch ,ran’ od ní dostal už moc.“

Načež usedla ona. Vyhořelá. A bylo jasno, proč muž nemá šanci uspět. Protože elektrické dráty pod proudem se nemají opravovat. Potřebují vypnout a odpočinout.

„Já to už nedávám. Manžel to nepochopí. Miluji jeho i děti, ale současně už to s nimi nedávám. Manžel, když je doma dusno, bouchne dveřmi a jde do hospody, za kamarády. Tím myslí, že vše vyřeší. Ale svou hospodu přece potřebuji i já.“ Měla ponorku. Se vším, co chtěla. Ale čemu byla vystavena už příliš dlouho.

Aby muž pochopil. „Co máte rád k jídlu?“ zeptal jsem se ho. „Svíčkovou, utloukl bych se po ní,“ oblízl se. „Mohl bych Vás na jednu výbornou pozvat?“ nabídl jsem se. „Kdy?“ otevřel si mlsně kalendář v mobilu. „Zítra ráno, v poledne i večer. Pozítří ráno, v poledne i večer. Každý další den k snídani, obědu i večeři,“ vypočítával jsem. Protočily se mu panenky. „To bych se jí přece přejedl.“ A byli jsme u jádra problému.
Nezáleží na tom, co máte rádi. Když jste tomu vystaveni příliš dlouho, bez odpočinku, omrzí se Vám to. Abyste se na to těšili, potřebujete změnu. Abyste nevyhořeli, potřebujete pauzu. Jestliže vydáváte energii, musíte mít také prostor ji nabrat. Jinak se přetížíte – a pak bouchnete. Jako žena, která měla doma děti.

„Já vydělávám, ona se stará děti. Tak máme rozdělené role,“ říkal muž. Považoval to za fér, aniž v tom viděl rozdíl.

Muž totiž nevydělával peníze 24 hodin denně. Měl POUZE plný úvazek. Přišel z osmiapůlhodinové směny a měl volný čas. Zatímco žena na mateřské (pominu idiotský pojem dovolená) měla svůj úkol na 24 hodin denně. Měla tedy VÍCE NEŽ JEN pouhý úvazek. Volný čas vůbec neznala.

Aby muž pochopil. „Baví Vás práce?“ zeptal jsem se. Přikývl. „A mohl byste zítra do práce přijít o něco dřív?“ Připustil. „A také odejít o něco později?“ To už se mu nechtělo: „O jak moc by se směna protáhla?“ zajímal se. „Začal byste v 0:01 a skončil v 23:59. A další den znovu.“ Protože jeho žena musela k dětem vstávat i uprostřed noci, když byly nemocné. Měla „nonstop pohotovost“. Bez vidiny konce.

Aby člověk mohl předávat energii, musí ji nejprve mít. Tedy: musí mít kdy a kde ji nabýt. Žena bez energie nemá pro děti ani manžela energii. I kdyby sebevíc chtěla, nemůže dát to, co sama nemá. Z toho plyne její deficit, kterému se říká negativní energie. Pojem negativní energie označuje nedostatek nebo úplnou absenci jakékoli pozitivní energie. To byl stav vyhořelé ženy.

„Potřebuje volno,“ řekl jsem muži. Byl schopen to částečně pochopit. Co znamená částečně? Že naplánoval rodinný víkend. On a ona s dětmi. Nebo jí navrhl kávu s kamarádkou, ale s dětmi. Nebo posezení v dětské herně. S dětmi. Nerozuměl pojmu „volno bez dětí“. To je takové volno, kdy žena nemusí řešit nic spojeného s dětmi. Ani co si oblečou, ani co pojedí, ani co provedl jeden druhému, ani kde se právě nacházejí. NIC, co se týká dětí.

Aby muž pochopil. „Potřebujete někdy volno v práci?“ „Samozřejmě.“ „V tom případě, co byste řekl tomu zítra nebýt v kanceláři?“ „Výborně!“ „Ale,“ mělo to podmínku, „Vaše pracovní místo bychom přesunuli před kancelář. Nebo do kanceláře Vašeho nadřízeného.“ „Ale to není volno v práci.“ A „volno“ s dětmi není volno bez dětí.

Říká se, že žena vydrží víc než člověk. Je to žert, ale nebezpečný. Žena totiž vydrží hodně, ale nevydrží všechno. I ona má svou mez. A když muž tu mez nerozpozná, hrozí NIC. A nikdo pak už vztah neobnoví.

Dobije-li žena o samotě (v čase pro sebe, klidně i s jinými lidmi) baterky, změna jí umožní přijít na jiné myšlenky, ba dokonce se těšit domů. Samozřejmě, že i pro ni, zarezlou v rutině, to zprvu bude nezvyk. První „kafe s kamarádkou“ si tolik neužije, bude nesvá, ošívat se. Ale čím déle „kafe“ potrvá a bude-li se pravidelně opakovat, tím víc si odpočine. Vrátí se jiná. Usměvavá, silná a také vděčná. Protože změna je život. Zejména změna prostředí.

Pokud si muž plnohodnotně (nejlépe po celý víkend) osahá roli ženy, s vysokou pravděpodobností si jí začne vážit. Převezme-li totiž její povinnosti na svá bedra, pochopí, co všechno žena na svých bedrech každý den má, a tudíž jak velkou pomocí a úlevou taková žena muži je. Podotknu: Někteří muži tohle štěstí nemají. Přišli o ženu, ovdověli. Zůstali na děti sami. Ti vědí.

Pochopitelně, kdejaký muž se – tak jako žena poprvé na „kávě s kamarádkou“ – bude hroutit. Není divu. Bude to šoková změna, nezvyk. Muž nepobere, jak může být žena současně chůvou, hospodyní, dětskou psycholožkou i smírčí soudkyní – a souběžně s tím ještě svému muži milenkou, modelkou i vrbou. Avšak proč podceňovat muže? Muž je učenlivý, zvykne si, zvládne to.

A právě to on i ona potřebují poznat.

Pokud dokáže muž plnohodnotně zastat ženu v čase tráveném s dětmi, žena si s vysokou pravděpodobností začne vážit také jeho. Nepůjde jen o to, co muž na jeden víkend zastane. Půjde o to, že žena uvěří, že muž zvládne mnohem víc, než čekala.

Mnohé ženy nemají o mužích příliš vysoké mínění. Jsou přesvědčené, že by nedokázali zastat ženské role. Že kdyby se příroda pomátla a svěřila by například porod mužům, vyhyneme. (Objektivní data jim dávají za pravdu: Při simulaci porodních kontrakcí vydrželi testovaní muži v průměru jen sedm sekund a vzdali to.) A tady jsme v emocionální pasti. Mnohé mámy si totiž neřeknou partnerovi o volno bez dětí jednoduše proto, že nechtějí vystavit riziku své děti. Nevěří, že to táta s dětmi zvládne. Mají muže za „další z dětí“, které „nemohou nechat o samotě“. Často je to pro ně „nesvéprávný pitomec“ a „neschopa“. (Odposlouchávat ženy při jejich komunikaci s kamarádkami, byli by mnozí muži nepříjemně překvapeni.)

A právě proto říkám: Nejenže je žena MŮŽE nechat o samotě. Ona MUSÍ. Aby pochopila, jak moc se plete. Že nemá vedle sebe joudu. Že mnohé emocionální bloky, které zvyšují pochybnosti a antagonismus ve vztahu, jsou zbytečné. Muž zjistí, že má v ženě oporu, stejně jako žena zjistí, že má oporu v muži. Že se jeden na druhého mohou spolehnout víc, než si myslí.

A ještě jeden vděčný element – samotné děti. I ony musejí poznat, jaké to je BEZ MÁMY. Má to tři psychologické efekty: Jednak si pak budou více vážit společného času s mámou (bude pro ně vzácnější), jednak pro ně máma bude mít větší, intenzivnější energii (bude na ně natěšenější) a jednak to samé pozná táta – bude-li mít SVŮJ vymezený čas, bude se na něj moci připravit, těšit a naučit tak děti něčemu, čemu je žádná máma nenaučí, protože ona není chlap. Jinak řečeno: Má-li žena svůj čas s dětmi a má-li i muž svůj čas s dětmi, je daleko pravděpodobnější, že si oba tento OHRANIČENÝ čas více užijí, protože dohlédnou konce. A i pro tátu bude možnější po celou tuto dobu prostě „vypnout práci“. Cokoli má svůj konec, stává se psychologicky vzácnějším.

Tudíž, dostane-li máma volno bez dětí, prospěje to – při dodržení výše uvedeného – ve výsledku všem. Uvolní se přepětí, protože vstoupí do vztahu svěžejší vzduch a změna, všichni se začnou více smát, být za druhé rádi, ale i na sebe hrdí. Malý trik: Řekne-li máma dětem „Zvládněte to tu s tatínkem, hlídejte ho, pomozte mu, naveďte ho, kde máte jaké oblečení i kde je dětské hřiště“, pak děti „povyrostou“ a získají pocit větší odpovědnosti (za tatínka).