COOLna

Poměr vrozeného a naučeného v povaze, chování a prožívání se v evoluci zřejmě měnil a dodnes je otázka „nature and nurture“ do určité míry mystériem přírodovědy. Je pravda, že i taková událost jako sebevražda může mít zděděný předpoklad. Jak známo, americký spisovatel a nositel Nobelovy ceny Ernest Hemingway se zastřelil na Kubě v roce 1961. Méně již je známo, že jeho otec Clarence se zastřelil v roce 1928, jeho bratr Leicester v roce 1982, jeho sestra Ursula se předávkovala prášky v roce 1966 a jeho vnučka Margaux taktéž v roce 1996. To jistě není náhoda; navíc každý žil v jiném prostředí a jiný příběh. Podobně dědičný může být sklon k přejídání, k truhlařině, ke sportu či k opakování stejných chyb v mezilidských vztazích. Nicméně ať je tomu tak, či onak, genetická vloha (heritabilita) není skoro nikdy stoprocentní, snad s výjimkou takových charakteristik, jako je krevní skupina. To znamená, že zde je vždycky dostatečný prostor pro modifikaci povahových rysů (a tedy osudu) výchovou, vlastním tréninkem, průběhem dalšího života a vnějšími vlivy vůbec. Co se týče opozičního vzdoru, jenž nakonec vyústí v převzetí hodnot předchozí generace, máte pravdu, že historie nás poučuje o tom, že mladí revolucionáři se nakonec stanou starými konzervativci („Junge Hochverräter – alte Hofräte“ čili „Junge Revolutionäre werden alte Konservative“ [Heidegger]). Nicméně nemusí to tak vždy dopadnout. Jsou potomci alkoholiků, kteří se paradoxně alkoholiky nikdy nestanou právě proto, že měli doma odstrašující příklad. A naopak, potomci géniů mnohdy skončí jako lúzři. Syn se tedy otci začne podobat tak jako tak, ale nikdy úplně dokonale, natožpak nevyhnutelně. Jinými slovy, vzhůru do osamostatnění a do boje za jinou povahu.

Cyril Höschl