COOLna

A by rostlina poskytla dostatek použitelného pylu, musí se sklidit 
v l pravý čas – ani příliš brzo, ani 
pozdě. Dorothy Noonová se to za 
léta praxe naučila perfektně. Zrnka pylu začala sbírat kolem roku 1907, 
postupně vybudovala celou pylovou farmu zvanou Polinárium (pylové zrno je  latinsky granum pollinis). Pomáhala tím svému bratrovi, imunologu Leonardu 
Noonovi, ve výzkumu možností léčby pylové alergie. Už tehdy, na počátku 20. století, žilo lidí trpících sezonní alergií ve Velké Británii dost a poptávka po léčbě nepříjemného pálení očí, kýchání 
a rýmy byla poměrně značná. 
Leonard Noon s  Johnem Freemanem působili v laboratoři sira Almrotha Wrighta, který byl ve své době považován za odborníka na vakcinologii, slibně se rozvíjející medicínský obor.

Jak Leonard, tak John, které pojilo přátelství od chlapeckých let, se díky svému úsilí dostali do učebnic alergologie, oboru, který se zabývá zkoumáním a  navrhováním léčby alergií. 

Obecně se alergie definuje jako 
nepřiměřená reakce imunitního systému na různé látky z okolí, původně zcela neškodné. Říká se jim alergeny a obvykle jde o bílkoviny rostlinného nebo živočišného původu. Už za života sourozenců Noonových představovaly alergie medicínský problém a podle historických pramenů se s nimi potýkali i obyvatelé starého Řecka a Říma. Je tedy pravda, že je dnes alergiků více než v minulosti? Vzhledem 
k absenci přesných dějepisných statistik to nelze tvrdit s naprostou jistotou. Ví se ale, že náchylnost k alergiím je silně dědičná. 
Je tedy zjevné, že si ji lidstvo v sobě nese po generace. Genetický sklon k alergiím se nazývá atopie. Atopických genů už známe stovky 
a v České republice je má podle zdrojů Všeobecné zdravotní pojišťovny přibližně 40 procent populace, přičemž toto číslo prý postupně lehce narůstá. Nosiči 
některých z těchto genů mají asi 75procentní pravděpodobnost, že se u  nich v průběhu života nějaká forma alergického onemocnění vyvine.  Co se týče celkového počtu alergiků v Česku, udává se, že jde zhruba o třetinu obyvatel. Zjistit přesné číslo není snadné a zřejmě ani možné. Ne každý jde se svými potížemi k  lékaři, mnohdy zůstane 
alergie nepoznána. Největší tuzemská zdravotní pojišťovna uvádí, že specialistu pravidelně navštěvuje každý třetí alergik, 
to je zhruba desetina populace. 
Společně s alergiemi také narůstá diagnostika autoimunitních onemocnění typu diabetes prvního stupně nebo roztroušená skleróza. Tyto trendy se týkají  převážně bohatších zemí našeho civilizačního okruhu. Chudší regiony, třeba země subsaharské Afriky, řeší zcela jiné zdravotní problémy. Dá se říct, že platí-me určitou daň z luxusu a čistoty, tedy 
podmínek, ve kterých v posledních desítkách let žijeme? Tušíme, proč se naše imunita bouří proti vlastnímu tělu a proti neškodným látkám z nejbližšího okolí, například rostlinnému pylu?

Alergický zánět vzniká nejčastěji v místě kontaktu alergenu s imunitním systémem: v  případě pylových alergií jsou postiženy sliznice dýchacích cest, u potravinových alergií sliznice trávicího traktu a u atopické dermatitidy pokožka. Přímou zánětlivou reakci mají na svědomí takzvané žírné buňky (odborně také mastocyty). Vyskytují se roztroušené po těle, nejčastěji právě pod kůží a na sliznicích střeva a plic.„Žírné buňky jsou klíčovým spouštěčem zánětlivých procesů. Zároveň jsou v určitém směru unikátní a oproti jiným buňkám imunitního systému méně probádané. Začaly se intenzivně studovat až ve chvíli, kdy se zjistilo, jak se dají v laboratorních podmínkách jednoduše izolovat a namnožit,“ vysvětluje Petr Dráber, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR  a vedoucí oddělení signální transdukce. Intenzivněji se 
zkoumají teprve poslední čtyři desetiletí. Žírné buňky potřebují pro aktivaci alergických reakcí protilátky, jimž se říká imunoglobuliny izotypu E, zkráceně IgE, které se pevně zachycují na jejich receptorech. Produkci protilátek navozuje takzvaný antigen, který může pocházet z vnějšího i  vnitřního prostředí (v případě alergií platí synonymum antigen/alergen). Každá protilátka se váže na specifický antigen (jako když zapadne klíč do správného zámku). IgE je tedy vždy specifický pro daný alergen (proto se před léčbou dělají alergikům podrobné testy IgE protilátek namířených proti 
různým alergenům). Pro rozvoj alergií je klíčové, jestli dojde při prvním setkání člověka s alergenem k takzvané senzibilizaci organismu. Laicky řečeno, jestli naše tělo látku rozpozná jako škodlivou a vyvine si systém na její zničení. Zajímavé je, že se tato reakce podobá té, kterou tělo odpovídá na ohrožení parazity. Pokusme se proces senzibilizace vysvětlit. Klíčovou roli v  něm hrají dendritické buňky – jeden z  typů buněk rozpoznávajících antigen. Podobně jako žírné buňky se i  dendritické nacházejí v kůži, ve sliznicích dutiny nosní a ústní, na plicích, žaludku nebo střevu. Úkolem dendritických buněk je vyhledávat původce onemocnění neboli patogeny, jejichž fragmenty pak vystavují 
na svém povrchu. Všimnou si jich buňky bílých krvinek zvané T-lymfocyty, přesněji řečeno Th2-lymfocyty. K tomu je dobré dodat, že máme dva druhy T-lymfocytů – Th1 jsou naprogramované na přímé zničení patogenů, Th2 na tvorbu protilátek. „Téhájedničková“ odpověď se 
spouští například při virových infekcích, „téhádvojková“ jako obrana před většími patogeny, jakými jsou paraziti nebo některé bakterie. Th2-lymfocyty dají signál dalším buňkám imunitního systému, které známe pod pojmem B-lymfocyty. A to už jsou ty, které mohou vytvářet protilátky. Pokud vytvoří protilátky typu IgG, je vše 
v pořádku, pokud ale dojde k produkci IgE, mohou vyprovokovat alergii. „To je okamžik, kdy se rozhoduje, jestli se 
obrana bude, nebo nebude procesovat žírnými buňkami. Vytvořené IgE začne kolovat krevním řečištěm a najde si terčovou buňku, tou je právě žírná buňka s receptory pro IgE,“ říká Petr Dráber. Většinou je to tak, že se IgE naváže na žírnou buňku a může na ní přetrvávat nějakou dobu. Jakmile se v těle daný alergen objeví znovu, dochází k  přímé alergické reakci (přeskakuje se fáze senzibilizace, v  akci už jsou přímo žírné buňky způsobující zánět). Proto se alergie u některých lidí projeví i v pozdějším věku a časem se jejich potíže stupňují. 

U alergiků se z nějakého důvodu 
stává, že namísto parazita pozná 
dendritická buňka třeba zrníčko 
pylu. Proč se buňka „splete“, není 
zatím zcela jasné. Pokud k  tomu 
ale dojde, spustí se „téhádvojková“ 
odpověď, tedy tvorba protilátek 
typu IgE, na které citlivě reagují žírné buňky. „Když se na žírné 
buňky naváže alergen, odpovídají velice silnou imunologickou reakcí. Za pouhých pár vteřin se v nich spustí bouřlivý proces, který končí tím, že buňka téměř vybuchne a rozprskne svůj obsah do okolí,“ 
popisuje Petr Dráber. Oním obsahem jsou granula – váčky plné důležitých látek, například histaminu, které zapříčiňují pálení, svědění, kýchání a  další 
projevy zánětlivých reakcí.