COOLna

Barva očí je fascinující téma. Již dlouho je známo, že barva duhovky je silně dědičná a existují metody, používané například ve forenzní genetice, které umožňují ze získané genetické informace s velkou mírou přesnosti barvu očí a také obočí předpovědět. Doposud bylo popsáno asi deset genů, které se na tom podílejí. Přitom je zajímavé, že pro celé spektrum barev od světle modré přes zelenou, šedou, hnědočervenou, tmavě hnědou až skoro černou se využívá pouze jeden typ barviva. Jde o hnědé barvivo melanin, respektive jeho dvě formy eumelanin a pheomelanin. Jejich vzájemný poměr a rozvrstvení ve svrchní a spodní části duhovky a takzvaný Tyndallův rozptyl pak způsobí, že výslednou barvu oka můžeme vnímat například jako zelenou, i když žádné zelené barvivo savci vyrobit neumějí. Autoři využili metodu celogenomové asociační studie, tedy observační studii identifikující genetické varianty (SNP, single nucleotide polymorphism, jednonukleotidové
polymorfismy) u velkého množství jedinců spojených s hledaným znakem. V tomto případě jde o velmi robustní studii na skoro
200 tisících Evropanech z deseti různých populací a 1600 Asiatech.
To umožnilo asociovat s barvou očí i takové geny, které ovlivňují různé méně běžné barevné odstíny duhovky, případně geny, jež se na výsledku podílejí pouze několika procenty. K již známým genům
OCA2 a HERC2, jejichž různé varianty jsou zodpovědné za většinu běžných barev duhovky, přibylo dalších asi padesát genů. Zajímavé jsou ty, u nichž se prokázalo, že souvisejí s morfologií a strukturou duhovky, například gen TRAF3IP1 asociovaný s vráskami na duhovce nebo gen SEMA3A zodpovědný za velikost a tvar zornice. Zdá se tedy, že výsledný barevný dojem je vytvářen nejenom barvivem, ale i způsobem rozptylu dopadajícího a odraženého světla.