COOLna

Skokani zelení na to vyzráli. Dokázali si vytvořit strategii, při které vůbec nepotřebují samičky
svého druhu. V povodí řeky Odry totiž na žádnou žábu ženského pohlaví patřící k taxonu Pelophylax esculentus nenarazíte. V období na přelomu dubna a května, kdy obvykle začínají námluvy a na březích rybníků či tůní se konají hotové koncerty místních obojživelných obyvatel, tak skokani zelení lákají k páření samičky jiného druhu – skokanů skřehotavých. Výsledek jejich milostných pletek je dvojího typu – potomci mužského pohlaví jsou opět skokani zelení, kdežto samičky zdědí taxonomickou příslušnost po matce.

Sám skokan zelený je přitom křížencem. Vyvinul se ze spojení skokanů krátkonohého a skřehotavého, jemuž současně „krade“ vajíčka pro vlastní rozmnožování. „Skokani zelení jsou jakýmisi poloklony. Přenášejí si
vždy jednu sadu chromozomů rodičovského druhu a během páření potřebují získat sadu druhou,“ říká Lukáš Choleva z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Mezi čtyřnohými živočichy jsou tyto oderské žáby naprostým unikátem – nikde jinde na světě podobná populace nežije. Takzvanou hybridogenezi využívají ale také některé druhy kaprovitých ryb ve Španělsku či Portugalsku.

Zjistili z vzorků DNA žab odchycených přímo v terénu, že všichni skokani zelení v Poodří jsou příbuzní a nesou stejnou genetickou informaci prapůvodního skokaního otce. „Pokud pochopíme mechanismy, jakými dochází k eliminaci mateřské DNA u žab, mohli bychom nalézt i alternativní cestu k cílené eliminaci nežádoucích genů otce či matky. Využít by se to pak dalo například v medicíně,“
podotýká Marie Kaštánková z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.