COOLna

Pro manipulátora je rozhodující cíl. Aby konečně už dosáhl toho, čeho dosáhnout chce. Našeho zamilování, závislosti. Na to tlačí. Tam je totiž pro něj bod zlomu. A tam poznáme, že mu NEšlo o cestu.
Jen o konkrétní milník. Za ním totiž
jakákoli snaha o lásku končí. To, zda je pro člověka důležitější cíl,
nebo cesta, zjistíte mírou jeho tlačení na pilu. Zda dokáže být vděčný UŽ ZA TO, CO JE. Zda i váš vztah chápe jako dlouhodobou cestu. Kdo má rád cestu, obecně rád plánuje. Těší ho výlet na příští horizont. A tam objevit, že je zase kam dál společně jít – na další horizont. Snad i proto je Země kulatá – aby člověk nikdy nedošel na konec. A snad i proto správný vztah nepotřebuje nezbytně šťastný konec, protože správný vztah ho ani nemá mít, pořád má mít něco nového, na co se lze těšit. Je-li tedy protějšku už samotné sdílení času s Vámi odměnou, která ho svým
způsobem naplní, pak dobrou energii může mít tento člověk po každý den Vaší společné cesty, ne teprve poté, co dostane to, proč se před Vámi pitvoří. Kdo spěchá, ten bohužel nebývá „kamarád do deště“. Nezdržuje se Vašimi těžkostmi. Rád ukáže prstem, že si za vše můžete sami. Není to parťák.
Jinak řečeno: Nejste-li jeho cesta,
nebudete dlouhodobě ani jeho cíl.

Stačí se ho zeptat na předchozí vztahy. Nebo na jiné křižovatky jeho života. A naslouchat. Nezkušený manipulátor ihned obviní ze všech rozchodů a neúspěchů druhé. A už tím poodhalí svou tvář. V té chvíli manipulátor vlastně nelže.

Svému tvrzení, že chyba byla vždy na druhé, hlavně ne jeho straně, věří. Druhé lidi činí odpovědnými i za své osobní těžkosti, komplikace, selhání. Možná Vás už v té chvíli napadne, že ten člověk v životě buď spoléhá na náhodu, nebo hledá silného partnera jen proto, aby ho měl kdo, chudáka, vést. Manipulátor proto může vystupovat v režimu oběti. Zapalovat ve svých kořistech touhu pomoci mu. Nejvíce lidí s dobrým srdcem dělá při seznámení tu chybu, že věří ve změnu člověka. Bohužel, lidé se nemění jenom
proto, že to chceme. Lidé se nemění ani naším vlivem. Lidé se mění jen tehdy, když sami chtějí. A aby chtěli, musejí být ochotni a schopni přiznat si svou chybu. Jedině tak ji mohou najít a odstranit. Jedině tak mohou vyřešit své chronické nedostatky.
Manipulátoři to odmítají. Nepřipouštějí si, že něco dělají zle. Chovají se, jako by byli dokonalí, ale život jim ubližoval. Potřebují nás, aby nebyli sami, aby je někdo držel za ruku, ale naše možnosti
jsou omezené. Cítí-li se člověk prázdný, nemůžeme ho naplnit. Jeho negativita totiž není způsobena něčím zvenku. Negativita je osobní postoj. Záporná
energie. Je-li člověk takové energie
plný, nelze do něj natlačit pozitivní
energii. Nejprve musí ze sebe vypustit tu špatnou. Tedy nechat se inspirovat, aby přehodnotil svůj přístup a přijal odpovědnost za své problémy. Bohužel, negativita je jako smrad. Rozpíná se. Po boku negativního člověka se nakonec může obrátit i proti nám.

Pokud hned při první komunikaci cítíte podivné pochyby, je to velké varování.

Napíšete mu, on nereaguje.
Zavoláte mu, on hovor nepřijme ani se neozve zpátky.
I během setkání s Vámi tajnůstkaří.
Vy jste ten, kdo pořád dělá první krok.
Nevíte, na čem jste.

A přitom se Vám zdá, že on se baví,
kdežto Vy se trápíte. Proč to dělá?
Zatímco se trýzníte touto otázkou,
pociťujete něco nepříjemného – stále větší závislost na něm. Je to strategie, jak vytvořit jednostranný vztah. Jeden v něm bude stále čekat, investovat, milovat. Druhý otálet, brát, ubližovat. Okolí může mít pocit, že k sobě ti dva patří, protože se doplňují. Ale je to jen dojem, jako u magnetů. Jsou totiž
magnety, které se odpuzují, a pak ty, které se přitahují. Ten první k sobě nepatří, ten druhý k sobě přilne. Pamatujte si, že kde jsou pochyby, tam se vytrácí důvěra i komunikace. Vztah, kde nelze pořádně komunikovat, je jako
mobilní telefon, kterým se nedá nikam dovolat. K čemu je dobrý? Leda na hry.
Proto se stáváme loutkou v něčí hře. Neděláme to, co chceme, ale co druhý potřebuje k tomu, aby nás ovládal.

Jsou lidé, kteří si ze vztahu chtějí brát jen to příjemné. Někdo se odmlčí, když to své dostane. A my si pak zoufáme, co špatného jsme provedli. Ve skutečnosti nám to napovídá, koho opravdu máme ve vztahu po svém boku. Přitom je to tak jednoduché: Koho OPRAVDU zajímáme, ten nás vyhledá. Kdo nás OPRAVDU miluje, ten si na nás dělá čas. Kdo nás OPRAVDU chce slyšet, ten nám volá. A všechno ostatní
jsou jenom výmluvy, hry a lži.
Vzdálenost lidí ve vztahu se neměří na kilometry, ale mírou emočního sdílení. Dva skutečně blízcí lidé mohou být na opačných pólech zeměkoule, a přitom mít na sebe čas. Zatímco dva jiní lidé mohou sedět přímo vedle sebe, ale jako
dva naprostí cizinci: každý ve vlastním světě, emočně si na míle vzdálení. Ano, kilometry mohou bránit objetí těl, ale nikdy ne sdílení citů a vzpomínek, jež i na dálku vyjadřují, co jeden pro druhého znamenají. Skutečné blízké páry na sebe myslí tím víc, čím dál od sebe jsou. Tím víc se těší, až se zase uvidí. Dálka je nerozděluje, ale sbližuje.

Svěřit protějšku svou třináctou komnatu je riziko. Může totiž zjištěná fakta později obrátit proti nám. Ale my jinak nepoznáme, co je zač. Co řekne na naše chyby, které nejdou odestát, vrátit, změnit? Umí je pochopit? Umí je přijmout? Nebo už v té chvíli bude toxický? Přitom minulost nic neříká o tom, jaký člověk bude, jen jaký je. Zda se ponaučil. Jakou má touhu, jaké prostředí kolem sebe, jakou podporu a hlavně jaké myšlení. Ne všechno, čemu v životě čelíme, můžeme změnit, nicméně chceme-li něco v životě změnit, musíme se rozhodnout tomu čelit. A to, zda jsme to dokázali, nás definuje. Už neopakování chyb je obdivuhodný posun. Není tedy žádný důvod vyčítat nám chyby minulosti ani jich litovat. Za problematickou minulost bychom
měli být vděčni, pokud nás ponaučila, pokud nám dala cennou zkušenost. Jestliže jsme v minulosti něco zkazili, ale ponaučili se, nedává logiku, abychom za to znovu pykali. My už totiž v takovém případě nejsme tím, kým
jsme byli dříve, jsme moudřejší. Jestliže nás protějšek trestá za to, co už dávno patří minulosti, obvykle to pak vyústí ještě v jeden problém: Druhý nás soudí či sráží.

Parťáka do vztahu nehledáme proto, abychom ze své bytostné cesty sešli a na své sny rezignovali, ale naopak abychom měli podporu, naplnění, to znamená energii a štěstí. Pokud protějšek rozporuje to, co je pro nás bytostně důležité… Pokud nás odrazuje, že bychom neměli být sami sebou… Pokud nás přesvědčuje, že naše sny nejsou správné… Pokud námi manipuluje, že on je přednější…, jen tím ukazuje, jak nás nedokáže pochopit, přijmout nebo respektovat. Manipulátoři jsou někdy slaboši. Sami nejsou schopni jít cestou vlastního růstu. A pokud to někdo jiný dokáže, pak ho srážejí. Vydírají ho, dělají z něj své rukojmí. Zapomínají, že ve vztahu jsou buď spokojeni oba, nebo vztah nefunguje – není kompatibilní.
Proto ve vztahu svým způsobem není moje a Tvoje. Ve vztahu je jen naše. Naše jsou problémy, naše jsou vítězství, naše je cesta. Oběma jde o to být šťastní, ale nesmí to být na úkor druhého. Pak to není vztah partnerský, přátelský, rodinný, ale dvou odlišných individualit.

Budování zdravých dlouhodobých vztahů je jako týmový sport. V týmu by se spoluhráči neměli ptát: „Jak bych z toho mohl vyjít výhodněji než druhý?“ Společně vyhráváme, společně prohráváme. Buď tvoříme jeden tým, nebo ne. Není nic mezi. Buď jsme spoluhráči, nebo protihráči, individualisté.
V žádném ze vztahů není jenom jeden vítěz a jeden poražený, ale buď dva vítězové, nebo dva poražení. S tímto pocitem bychom měli odcházet z prvního setkání. Buď jsme nasedli do společné
loďky, nebo ne. Někdy to lze vycítit už při placení účtu.
„Dohromady, nebo každý zvlášť?“ Co na číšníkův dotaz odpoví protějšek? Bude se zdráhat dát? Bude se bát, že když zaplatí, možná až příliš ztratí? Je to důsledek jeho špatné vztahové minulosti? Nebo to souvisí s jeho charakterovým přístupem k partnerství?
Správný vztah z dlouhodobého pohledu poznáte tak, že v něm nezáleží na tom, kolik dáte, protože nemůžete prodělat. Co dáte, to ve správném vztahu zůstane, ba se ještě rozmnoží. Správný partner má radost už z toho, když má jeho protějšek radost, a druhou navíc z toho, že je sám příčinou radosti toho druhého. Proto se ve správném vztahu dáváním nechudne, ale oboustranně bohatne. Oba mají radost, že přispívají něčím, co pomáhá druhému i jim samotným. Tak vypadá zdravý tandem. Váháte-li, zda nejste vedle manipulátora, položte si jednoduchou otázku:
Stojí ten druhý opravdu o tandem?