COOLna

Jakmile bez jakékoli reflexe či kritiky přijmeme za danou skutečnost, že žijeme v kapitalistické společnosti založené na principu „ekonomický růst nebo smrt“, ve které je akumulace kapitálu zákonem ekonomického přežití a soutěž je motorem „pokroku, pak veškeré výroky o populaci ztrácí jakýkoli smysl. Biosféra bude stejně v důsledku zničena, ať již na planetě bude žít pět miliard nebo jen padesát milionů lidí. Firmy, bratrovražedně soupeřící na volném trhu, musí předstihnout v produkci jedna druhou, pokud chtějí přežít. Musí
plundrovat půdu, kácet pralesy, vybíjet divoká zvířata, znečišťovat vzduch a vodu nikoli proto, že jejich úmysly jsou nevyhnutelně špatné – i když většinou jsou a odtud pramení absurdita spiritualistického intelektuálního
dopingu, do kterého je v současnosti ponořena většina Američanů – ale proto, že musí jednoduše přežít. Pouze radikální přestrukturování celé společnosti může odstranit tento
donucovací společenský systém – nikoli rituály, jóga, nebo terapeutická sezení, hodnotná asi jako některé jejich praktiky, včetně „zlepšování“ naší schopnosti vydělávat peníze a „řídit“ druhé lidi.

Existuje nadbytek knih a článků, vysvětlujících, jak se „snadno a rychle“ stát „morálně odpovědným“ bankéřem, podnikatelem, statkářem, „vývojovým pracovníkem“, či dokonce pokud vím obchodníkem se zbraněmi. Jen velice zřídka se ale diskutuje o tom, jestli by neměl být opuštěn celý kapitalistický systém, ať již korporativní na Západě, či byrokratický na
Východě, pokud máme dosáhnout ekologické společnosti. Idiotský slogan Earth First!“Zpátky do pleistocénu!“ může přitáhnout tisíce lidí, ale jen málo z těch, kteří jsou ovlivněni neomalthusiánskými myšlenkami, se přidá k heslu levicových zelených „Směrem k ekologické společnosti!“

Ocel použitá na stavbu válečné lodi, benzín určený k pohonu tanku, nebo papír pokrytý reklamou, může jen těžko vypovídat o tom, kolik toho lidé spotřebují. Spíše se jedná o materiály spotřebované všemi Pentagony tohoto světa, které udržují ekonomiku fungující podle hesla „růst nebo smrt“ a mohu dodat, že se jedná o zboží, jehož účelem je destrukce a které má být samo zničeno. Příval podobných
„dat“, kterými nás zaplavují neomalthusiánští autoři, je horší než chybný, je přímo zločinný. To samé se týká obřích hypermarketů, zkonstruovaných proto, aby to nás vtloukly své toxické „konzumní“ zboží a k nim vedoucích nákladných dálnic. Ignorovat skutečnost, že jsme oběťmi
komplexního a naprosto totálního společenského uspořádání, které ovládá hrstka lidí a jen podobná hrstka se před ním může někam utéci, znamená obrazně řečeno hodit přes palubu politické názory obyčejných lidí, jejichž „potřeby“ samozřejmě mohou za každé „katastrofální“ narušení naší
vlastní ekologické katastrofy.

Vlastnictví zemědělské půdy je nyní ve Třetím světě tak neskutečně nerovnoměrně nakloněné ve prospěch komerčního farmaření a
hrstky elitních latifundistů, že již není možné hovořit o „populačním problému“ bez toho, abychom situaci dali do souvislosti i s třídním a sociálním problémem.
Rozmotat klubko hrozivých problémů, spojujících hlad se
strukturami pozemkové držby, by vydalo na několik tlustých svazků, a to ani nemluvě o souvislostech zlepšování životních podmínek se snižující se křivkou populačního růstu, technologie s potravinářskou výrobou, křehkosti tradičních rodinných vztahů s potřebou žen plně rozvinout své osobnosti, vnitřních občanských válek (často financovaných západními
imperialisty) s hladomory a role Světové banky a Mezinárodního
měnového fondu se způsoby pěstování plodin.

Postavit „původní“ divočinu proti lidem a sociální „druhé přirozenosti“ lidstva, je zcela atavistické. Tento pohled se zakládá na mýtu, že lidstvo je cizorodým prvkem v přírodní evoluci a dokonce, že lidská sociální „druhá přirozenost“ nemá žádný vztah k „prvotní přirozenosti“, již dostatečně osvětlené biologií.

Pozemková držba je ve třetím světě natolik nakloněná komerčnímu farmaření a zájmům elitních
vlastníků, kteří proměnili zemědělské obyvatelstvo na zdánlivé nevolníky, že již není možné hovořit o „populačním problému“ v čistě matematických pojmech, což by znamenalo obhajovat neskutečně hrozné
třídní a sociální rozdíly.