Podle horolezce a filmaře Davida Breashearse je výstup na Everest jako běh na běžícím pásu, při kterém dýcháš jen přes brčko. Horolezci se musí před zdoláním „střechy světa“ nejdříve několik týdnů aklimatizovat a podniknout několik výstupů.
Přesto může delší čas strávený na vrcholu vést k vážným zdravotním problémům, a dokonce i smrti – aklimatizace na „zónu smrti“ totiž není možná. V momentě, kdy se horolezec dostane nad nadmořskou výšku 7 000 až 8 000 metrů, začíná závod s časem.
Výšková nemoc je jeden z prvních problémů, s nímž se musí tvé tělo vyrovnat. „Výškovka“ netrápí jen zkušené horolezce, ale i trochu pokročilejší turisty a turistky. Pocítit ji můžeš v nadmořské výšce 2 500 metrů, ve vzácných případech už ve výšce 2 000 metrů nad mořem.
Pokud horu zdoláš příliš rychle, do 6 až 48 hodin tě mohou začít trápit různé potíže, které připomínají horší kocovinu. Nejčastěji se jedná o bolest hlavy, nevolnost, zvracení, nechutenství, špatný/přerušovaný noční spánek, závratě či únavu. Těžší projevy zahrnují také silný kašel, poruchu koordinace či neschopnost močit.
S rostoucí nadmořskou výškou můžeš pociťovat i poněkud bizarní projevy jak nepřiměřené nadýmání. Podle lékařů je to proto, že ve vysoké nadmořské výšce bývá menší atmosférický tlak, který rozšiřuje plyny ve střevech.
COOLna 
Napsat komentář