COOLna

Měly sen, pár chvil volného času a hromadu odhodlání. Teď díky tomu mámě Evě a její dceři Anně stojí na zahradě ve Strážovicích udržitelný a low budget domek z kontejneru. Skoro všechno si na něm navíc postavily samy. „Když něco chceš, tak to zkoušej a nenech se odradit myšlenkami, že to nezvládneš, ono to nějak dopadne,“ říká Eva.

Nápad na stavbu kontejnerového domku se u nich zrodil jednoho dne při plánování jejich vysněného velkého rodinného domu. „Napadlo nás, že než budeme mít projekt našeho rodinného domu, který chceme brzy začít stavět, pustíme se do tohohle našeho kontejnerového zázemí, které si potom odvezeme na nějaké pěkné místo, kam budeme chtít,“ říká Eva. „Prostě jsme řekly, že to uděláme. Měly jsme pozemek, na kterém měl vzniknout dům, a asi abychom mezitím nezahálely, pustily jsme se do tohohle projektu,“ doplňuje ji Anička.

Dům z přepravního kontejneru je navíc skvělým testem pro nejrůznější technická řešení, která po jejich vyzkoušení plánují aplikovat i na rodinný dům. „Hodně řešíme témata, jako je udržitelnost, ekologie a soběstačnost. Na takovémto malém domečku se dá všechno vyzkoušet. Jak co funguje a jaká konstrukční řešení budou nejlepší, to je určitě zajímavé,“ říká Anička.

Člověk nemusí být vystudovaný architekt ani vyučený stavař, aby se mu svépomocí povedlo postavit „tiny house“. To je případ i Aničky s Evou, i přesto, že Eva díky své nové vášni na školu architektury nedávno nastoupila. Většinu toho, co potřebuje umět, se naučila z tutoriálů, rad na internetu a ptaní se těch, kteří vědí víc.

„My se i na Instagramu snažíme lidem vysvětlovat, že to není ani tak o té stavbě, ale o těch možnostech a o tom, že když chcete a máte odvahu, tak to prostě zkuste. Když to nepůjde, tak to opravíte, a když to nepůjde vůbec, tak vždycky máte možnost říct si ‚přecenila jsem svoje síly, tohle nedám‘, a můžete s tím udělat něco dál – prodat nebo to nějak zužitkovat. Vždycky se navíc něco naučíte,“ říká Eva.

„My hlavně neděláme věci, které by nám měly spadnout na hlavu, riskantní věci, nebo aniž bychom znaly návod. Vždycky si nastudujeme co a jak. Celý náš projekt je o tom, že každý máme možnosti a je jenom na nás, jestli je využijeme, a že když máte nějaký sen, tak byste si za ním měli jít,“ motivuje Anička.

Na sociálních sítích najdeš Aničku s Evou jako Když holky staví a především z Instagramu se stala důležitá součást jejich dobrodružství. Eva každý týden píše krátké poutavé eseje doplněné fotkami progresu jejich stavby. „Stalo se z toho mámino hobby a já hrozně ráda čtu, co tam píše. Myslím si, že i tím, že na to lidi reagovali a postupem času začali přidávat komentáře, nám začalo připadat, že to dává smysl. Lidi to inspiruje. Jedna paní třeba psala ‚když vás vidím, tak půjdu vymalovat‘,“ říká Anička.

„Mě zase potkala jiná paní a říká: ‚Tak já se do toho pustím,‘ a já jen koukala, o čem to mluví. A ona pokračovala: ‚Já prostě tu terasu předělám, když vás tady vidím.‘ Člověk potřebuje slyšet: ‚To dáš, zkus to, to půjde…‘ To žene i nás, když nám to lidé říkají a zároveň to druhým ukazujeme my – že stačí chtít,“ říká Eva. „Je to taková oboustranná motivace,“ doplňuje Anička.


Občas se ale objeví i nějaký rýpavý komentář. Eva popisuje, jak se vždycky najde někdo, kdo po vyhotovení práce napíše, že to měly udělat jinak: „Já už vždycky, když přidávám příspěvek, píšu, že mi ti, co mi chtějí říct, jak jsem to měla udělat, měli napsat, když jsem se ptala. Teď už je to hotové. Prostě jen tak humorně. Pište komentáře jen k tomu, co jde ještě změnit.“

A co se zatím naučily nejdůležitějšího? „Asi jen to, že když chceš, tak to zkoušej a neříkej, že to nejde. Tohle si určitě nemyslím o lidech, co mají třeba nějaký handicap, ale znám i ty, co třeba říkají, že chtějí péct dorty, ale určitě to nezvládnou. No, tak si kup mouku a vejce a peč! Možná se první a druhý nepovede, ale jednou se přece určitě povést musí. Když chcete, tak dělejte. Ono to nějak dopadne. Ano, nemáme doma třeba úplně skvěle vybroušené hrany a sem tam se najdou nějaké chybičky, ale kde nejsou?“ uzavírá Eva.