COOLna

Očekávala jsem, že nám někdo pošle závěr. Během té hodiny, kdy nám zprávu představovali, jsem se nedozvěděla vůbec nic.

Co tam tedy zaznělo?

Dozvěděla jsem se, kolik lidí a jak dlouho nad tím sedělo, kolik hodin s tím strávili a kolik stran bylo popsáno, jak to bylo náročné a emočně vypjaté. Nechci být zlá, ale to jsou informace, které jsou mi úplně ukradené. Chtěla jsem slyšet fakta. Několikrát tam bylo zmíněno, že se do budoucna musí přijmout opatření a musí se zlepšit komunikace. Ostatní rodiče několikrát zmínili nutnost zákazu tlumičů. Za mě jsem se nedozvěděla vůbec nic. Předpokládala jsem, že by v té zprávě měly být zodpovězeny veškeré otázky, které jsme jako pozůstalí všem členům vyšetřovací komise zaslali elektronicky a také osobně donesli. Bylo mi přislíbeno, že nám na otázky odpoví, aby nikde nezůstala bílá místa. V tuto chvíli tu zprávu nemám a jsem překvapená, že jsem ji nedostala k dispozici už v pondělí, abych se s ní mohla seznámit a připravit se na čtvrteční setkání. Také mě překvapilo, že jsou stále věci, na které komise dodnes nemá přesné odpovědi. Zaznělo také, že členové komise neměli k dispozici kompletní spisovou dokumentaci policie.

Pokládala jste poslancům nějaké otázky?

Bylo tam opravdu málo prostoru. Cítila jsem potřebu vznést nějaké dotazy, ale to se tam bohužel už nevešlo. Další rodiče měli potřebu řešit tlumiče, pro mě byla důležitá otázka, že pokud nad tím komise strávila tolik času, tak bych ráda věděla, jestli mi opravdu mohou s klidným svědomím říct do očí, zdali tomu opravdu nešlo zabránit a zdali se má dcera nemohla z filozofické fakulty vrátit domů ke svému životu. To jsem se nedozvěděla.

Takže dohromady pět rodin, to znamená, že rozhodně nedorazili zástupci všech čtrnácti obětí.

Na následné jednání poslanců na plénu už jsem se přišla podívat pouze já. Ta hodina byla opravdu málo. Paní Válková měla potřebu opakovaně kritizovat novináře a tvrdila, že čím víc se o tom bude psát, tím spíš se může někdo pokusit ten čin napodobit.

Skutečně tam nezazněly žádné výhrady k práci policie při tom samotném zásahu a pátrání?

Jeden pozůstalý měl potřebu se proti tomu vymezovat a vracet k tomu, že policie od začátku pracovala s informací, že do Prahy míří ozbrojený student. Pan Matějček (pražský policejní ředitel) přitom na bezpečnostním výboru tvrdil, že policie pátrala po „človíčkovi“, který jel do Prahy spáchat sebevraždu. Samozřejmě to ale nebyla pravda a měli informace, že může být ozbrojený a nebezpečný. Nikdo neřekl, jestli je v pořádku, že pan Matějček lhal. Tomu pánovi odpověděli, že měli informaci, že by se měl pachatel opravdu nacházet v Celetné ulici, a proto z budovy na náměstí Jana Palacha odešli. Jaký by byl ale problém nechat vyklidit všechny budovy, pokud věděli, že jde o studenta, který má zbrojní průkaz a je držitelem velkého počtu zbraní? V centru Prahy byly v tu chvíli nasazeny přes tři stovky policistů, o to více je to pro mě zraňující. Tak proč aspoň někteří nezůstali v budově, kde byla i moje Eliška? Proč došli pouze do prvního patra, ale neprohledali i to čtvrté?