COOLna

Představte si svět, ve kterém lidé chodí do práce třeba šest hodin denně čtyři dny v týdnu, na pracovišti jsou přátelské vztahy, organizace práce je tím pádem mnohem snazší a k tomu lidé dostávají důstojnou mzdu, která jim umožní zaplatit náklady na život i bydlení a ještě jim něco zbude na nenadálé výdaje a dovolenou. Zní to jako utopie, a přitom od zavedení osmihodinové pracovní doby prošla společnost velkým technologickým pokrokem, který by lidem teoreticky mohl výrazně usnadňovat práci. Přesto máme stále méně času a lidé tráví v práci velmi často více než osm hodin denně.

Zavedení osmihodinové pracovní doby bylo výsledkem dlouhodobého úsilí mnoha lidí. Předcházely mu stávky, demonstrace a organizování se v odborech. Bez toho by kýžená změna nenastala. Současné pracovní podmínky i prekarizace pracujících nicméně ukazují, že bez odporu a organizování dnes nelze udržet ani již dobyté standardy. Není jiná cesta, než o svá práva bojovat. Nelze spoléhat na to, že „hodný kapitalista“ nebo stát přijdou s tím, že chtějí, abychom žili plnohodnotné životy a měli dost peněz i volného času.

Existenční stres, nedostatek financí, šikana na pracovišti, málo volného času – to všechno ovlivňuje zcela zásadně kvalitu našich životů a promítá se i do toho, jak se cítíme mimo práci. Pracovní podmínky jsou určující pro naši mentální kondici a i tím mohou ovlivňovat, kam se bude naše společnost ubírat.

Pokud si poslechnete podcast Kolaps s odborovým organizátorem Václavem Drozdem, dozvíte se mimo jiné, že v zemích, kde jsou silné odbory, jsou i mnohem kvalitnější služby. Lepší pracovní podmínky a silná odborová organizovanost nejsou jen naivním snem, ale možnou alternativou, která by přispěla k dobré kondici naší společnosti.

Saša Uhlová