COOLna

Politický konflikt se v česku stal válkou o pocity. Nejvyšší politickou laťku v debatě o blahobytu nastavil sám Petr Fiala ve svém vánočním projevu. „Každý den si v médiích či na sociálních sítích čtete, že toto není možné, že Česká republika není dobré místo k životu, a že se nemá smysl o nic snažit. Když si ale nebudeme věřit a budeme se hlavně soustředit na to, co zatím nefunguje na sto procent, nikdy se nezbavíme ‚blbé nálady‘, která vždy byla naší největší překážkou, která nám bránila být ještě úspěšnější,“ řekl premiér.

Nejdůsledněji premiérova slova pochopil komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. Za daných okolností dokonce opovrhl ekonomickým růstem jako takovým a ve svém statusu se vysmál těm, pro které je důležitý. „A že se máme nejlépe v historii? No a co, vždyť před pěti lety, v době konjunktury jsme se měli ještě o fous lépe!“ Dokonce neváhal pro dobro vlády vedené ODS začít kritizovat ideu ekonomického růstu jako takového. „Celá naše civilizace je mentálně nastavená na to, že musí být materiálně stále líp, takže když není, je to vnímáno jako průšvih málem existenciální.“ Jen už nedodal, že za uplynulých pět let se především prohloubila nerovnost, kdy rostly hlavně ceny potravin nebo bydlení a v průměru stejný ekonomický výkon se rozložil ještě nerovnoměrněji v životních úrovních různých skupin občanů. 

Vláda ekonomický růst sice nastartovat nedokázala, ale i tak se máme cítit dobře. Toto ignoruje realitu zhruba třetiny Čechů a Češek, kteří se, pokud nezapojíme „rozvojové“ kategorie jako tekoucí vodu a možnost účasti ve volbách, dobře zkrátka nemají. Právě na ty se přitom vláda vykašlala. Ale o tyto lidi Fialovi stejně nejde. Potřebuje mobilizovat především svoje vlastní voliče, jejichž životní úroveň se nezhoršuje zdaleka tak dramaticky, případně stagnuje, nebo se dokonce zlepšuje. Jejich pocity a jejich optimismus potřebuje k volebnímu úspěchu. Právě pro ně se premiér rozhodl vsadit spíše než na klasické politické nástroje, jako jsou změny daní a zákonů, na zbraně life koučů. Nově tedy nenabízí třeba „nízké daně“, ale optimismus a pozitivní přístup, kterými překonáme všechny překážky. Ale musíme tomu napřed sami věřit.  

Že se ve skutečnosti máme líp, než se cítíme, přišel do Českého rozhlasu potvrdit i komentátor Jindřich Šídlo. Respektive mají se prý lépe voliči vládních stran, kteří ale rovněž příliš podléhají negativním pocitům a věci vidí zbytečně černě. „Myslím, že tento pocit tak trochu zastiňuje reálný stav země. A ten je lepší, než si často myslí i voliči této vlády. A je to problém vlády, že je o tom nedokázala přesvědčit,“ uvedl novinář. Jaký přesně má být reálný stav země, Šídlo nerozvedl. Ale i podle něj vězí problém v hlavách pesimistů.

K tomuto trendu se přihlásil i prezident Petr Pavel, který sice zdůrazňuje jiné aspekty než Fiala, ale rovněž zmínil, že „skutečný stav naší země není ani zdaleka tak špatný, jak si někdy myslíme na základě záměrně šířených negativních nálad.“ Samozřejmě, když srovnáme současnost a „reálný stav země“ například s tím, jak temně budoucnost maloval jeden z největších „prodavačů strachu“ Jindřich Rajchl, je třeba souhlasit, že ty nejhorší obavy se rozhodně nenaplnily.

Jenže to, že se nenaplnily konkrétní katastrofické vize, samo o sobě žádné uklidnění nepřináší. Značná část lidí chudne, navíc s pocitem, že chudne nevratně. Důvodů k obavám a nejistotě z budoucnosti je víc než dost. Přesto jako by se nikdo nechtěl těmto problémům věnovat – místo toho mluví premiér o vnitřní opozici, šíření strachu a negativní náladě.

Pojem „Blbé nálady“ kdysi do české politiky přinesl Václav Havel a používá se jako označení pro společenský pesimismus, nedostatek nadšení a skepsi k budoucnosti. Odkazování se na druhou polovinu devadesátých let, kdy Havel ve svém projevu k oběma komorám parlamentu v Rudolfinu termín poprvé použil, je ale výrazně zavádějící. Tehdejší problémy se týkaly únavy z dlouhé transformace a pesimismu z dalšího domácího vývoje. Zdroje úzkostí a špatné nálady dnes navíc u mnoha lidí přesahují domácí kontext. „Mít se dobře“ pro většinu lidí zkrátka neznamená být pojištěný před všemi riziky tohoto světa.

Ale právě k mezinárodnímu kontextu se kouč a premiér Petr Fiala příliš nevyjádřil, téměř úplně vynechal blízké i vzdálené zahraničí nebo klimatickou krizi. Zmínil válku v Ukrajině a jak ji Češi zvládli, ale jen okrajově. Místo aby jako politik mluvil o rizicích současného světa a pochopitelném strachu, který vyvolává budoucnost, a zmínil připravenost společnosti a státu této budoucnosti čelit, hodlá své voliče uklidňovat, pozitivně motivovat a přesvědčovat je, že si vlastně na co stěžovat nemají.   

Pavel Šplíchal