COOLna

Ve stále více státech nahrazují potravinové banky sociální systém. Ve Velké Británii a Argentině navíc bojují o přežití i samotné potravinové banky. V Česku se mezitím s dary pro banky fotí vládní i opoziční politici.

„Když se Amazon a Tesco připojí ke koalici soucitu, víte, že sociální stát selhává,“ píše v titulku svého komentáře bývalý labouristický premiér Gordon Brown. Text vyšel v deníku Guardian v květnu 2023 a od té doby se situace nijak nezlepšila, spíše naopak. Kromě počtu potravinových bank roste i počet lidí ohrožených potravinovou nejistotou (v rozmezí let 2022 a 2023 šlo o téměř pět milionů dospělých a na dva a půl milionu dětí ve Spojeném království).

Potravinových bank se aktuálně na území Velké Británie nachází přes 2800, tedy třikrát více než kin, dvakrát více než nemocnic a více než veřejných knihoven. Za posledních deset let se jejich počet zčtyřnásobil. Země už se přitom vzpamatovala z pandemie covidu-19 i energetické krize, ta potravinová se ale nadále zhoršuje.

Během posledních tří let potraviny v Británii zdražily v průměru o 30 procent, hodnota sociálních dávek ale za stejnou dobu narostla pouze o 13,5 procenta. Rostoucí náklady napříč britskou společností pak stojí také za tím, že zatímco počet klientů potravinových bank roste, výše darů (a to ať finančních nebo materiálních) naopak klesá.

Největší síť britských potravinových bank Trussell přitom upozorňuje, že „hlubokou chudobou“ a tedy i spoléháním se na potravinové banky je v zemi ohroženo přes devět milionů lidí. Ještě větší množství lidí je ohroženo relativní chudobou, tedy situací, kdy příjem rodiny nebo jednotlivce dosahuje méně než šedesát procent mediánového příjmu. V případě „hluboké chudoby“ jde pak o příjem, který nedosahuje ani tří čtvrtin mzdy znamenající relativní chudobu.

Na rozsáhlou síť potravinových bank, a především vývařoven se spoléhá také Argentina, kterou léčí svou „šokovou terapií“ libertarián Javier Milei. Nejhorší situace je v nejodlehlejších oblastech země, jako je například provincie Chaco. V okolí tamního hlavního města se pod hranicí chudoby podle Buenos Aires Times nachází až 76 procent místních.
Napříč Argentinou tak vznikají soukromé vývařovny, pro které je ale stále náročnější zajistit dostatek potravin. Mileiova vláda totiž zrušila cenové stropy základních potravin, jako je mléko a cukr, a došlo navíc ke zrušení regulací cen plynu na vaření. Vláda také zmrazila důchody, výrazně snížila finanční pomoc právě vývařovnám pro sociálně slabé a škrtů se dočkaly i další sociální projekty jako například veřejně prospěšné práce.

„V současné době šest z každých deseti dětí (v Argentině) potřebuje vývařovnu, aby se mohlo najíst. Od loňského roku se počet organizací, které se s námi chtějí spojit, ztrojnásobil,“ uvedl pro BA Times ředitel nevládní organizace Banco de Alimentos Fernando Uranga. V současné době podle něj v Argentině existuje 1181 vývařoven pro sociálně slabé, ani tento počet ale stále nestačí.

Počet Argentinců, kteří čelí středně těžké až těžké potravinové nejistotě, se pak podle OSN za posledních sedm let téměř zdvojnásobil na 36 procent, uvádí Reuters. Milion a půl argentinských dětí každý den vynechá minimálně jedno jídlo a taktéž jí méně potravin s potřebnými živinami, jako je maso a zelenina, u kterých ceny výrazně vzrostly.

Poptávka po jídle ve vývařovnách tak sice roste, o jeho množství, a především kvalitě se to bohužel říct nedá. „Snažíme se podávat více rýže a nudlí, těch máme nejvíce. Maso obecně máme zřídkakdy,“ řekla agentuře Reuters pracovnice vývařovny v Buenos Aires María Benítez Osorio. V zemi se navíc podle dětských lékařů začínají objevovat onemocnění spojená s nedostatkem vitamínů jako kurděje nebo oční choroby.

Problém není zanedbatelný ale ani v Evropské unii. V roce 2023 si podle Eurostatu takřka desetina obyvatel EU nemohla obden dovolit jídlo obsahující maso, ryby nebo jejich vegetariánský ekvivalent. Počet lidí ohrožených chudobou pak v loňském roce vzrostl o 2,6 procenta na 22,3 procenta. Nejhůře ze členů unie na tom jsou Slovensko, Maďarsko a Bulharsko.

Situace se zhoršuje i v České republice. České potravinové banky se sice na rozdíl od těch britských nebo argentinských zatím nemusejí vypořádávat s klesajícím množstvím darů, jejich pomoc ale potřebuje stále více lidí. Už loňský rok podle předsedy České federace potravinových bank Aleše Slavíčka využívali služeb bank lidé, kteří dříve sociální pomoc nepotřebovali, a to včetně střední třídy.

Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) tak v sobotu uvedl, že státní příspěvek na rozvoj tuzemských potravinových bank v příštím roce stoupne na 104 milionů korun. I to odráží realitu, v jaké žije česká politická reprezentace. Namísto systémového řešení se zvolí to zdánlivě nejjednodušší a hlavně nejviditelnější. To koneckonců můžeme každý rok sledovat na sociálních sítích zástupců vlády i opozice předhánějících se v tom, kdo se dříve vyfotí s plným košíkem v některém ze supermarketů.

„Podporuji tuto systémovou pomoc už roky,“ napsala letos v listopadu na Facebook pirátská místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová. „Většina darů jde na mámy samoživitelky, a trochu něco také na seniory, což je smutné, ale je to fakt, a je to tak v naprosté většině zemí,“ uzavírá bývalá místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku.

Volič koalice PirStan, který chtěl na podzim 2021 svým hlasem poslat Richterovou do čela ministerstva práce a sociálních věcí, tak možná jen doufá, že místopředsedkyně sněmovny omylem zaměnila „systematickou“ pomoc za „systémovou“. Jinak by si mohl myslet, že členka strany, která ještě nedávno byla součástí vlády, se „sociálním svědomím“ v podobě Mariana Jurečky a lidovců, na sociální problematiku nahlíží stejně jako zbytek vládní koalice. Tedy optikou rezignace na funkce sociálního státu a přenesení odpovědnosti na charity a další soukromé subjekty.

Tento text nemá vyznívat jako volání po zrušení potravinových bank. Právě ony plní zásadní roli v reakci na současné socioekonomické problémy. Je ale nutné připomenout mimo jiné i počáteční motivace při jejich zakládání, tedy především snahy o snižování potravinového odpadu. Z charity se navíc stává odkladiště nepotřebných věcí nebo věcí těsně před expirací či přebytků, všímá si v komentáři pro Guardian Kayleigh Garthwait. O kvalitě a výživové hodnotě daných produktů ani nemluvě.

Problémem našeho regionu, na rozdíl od naší vlastní minulosti nebo současnosti na globálním Jihu, není nedostatek potravin, ale jejich cenová nedostupnost. Chlubení nadnárodních řetězců nebo jedinců s reálnou politickou mocí, kolik tentokrát do potravinové sbírky přispěli, je jen poukázáním na problémy systému. Systému, ve kterém o složení vašeho jídelníčku nemusíte vždy rozhodovat vy sami, ale nadnárodní řetězec (který z toho navíc často ekonomicky těží), potažmo politická reprezentace, která už zcela rezignovala na systémovou pomoc.