COOLna

V politice ubývá zájemců o funkce nově i kvůli tomu, jak vypadají jednání Poslanecké sněmovny.
Slovy Andreje Babiše se z ní do jisté míry stala díky dlouhým projevům „žvanírna“.
Přitom je to právě on, který se s předsedou SPD Tomiem Okamurou opakovaně předhání v tom, kdo bude před svými kolegy déle vystupovat.

Podobné scény, kdy opoziční lídři dlouhými projevy blokují jakékoli jednání Sněmovny, jsou jedním z důvodů, proč už někteří poslanci nechtějí svou funkci obhajovat.

Poslankyně Marie Jílková (KDU-ČSL) a Martina Ochodnická (TOP 09) v pondělí oznámily, že už o sněmovní funkce nemají zájem.

„Milujeme tuhle práci. Ale stejně tak milujeme své děti a své muže. Dohromady to nejde skloubit,“ říkají ve videu, které publikovaly na sociálních sítích.

Vadí jim samotné fungování dolní komory.

Naráží tak na výraznou změnu, kterou sněmovní jednání v tomto období skutečně prochází.

Dramaticky vzrostl počet schůzí, poslanci častěji jednají přes noc nebo jsou svědky opozičních mnohahodinových diskuzí o programu jednání, která mají ztěžovat vládě život.

„Před rokem a půl nám říkali vzbouřené matky. Byly jsme maminy od dětí a zjistily jsme, že je příšerné, jak to funguje,“ popisuje poslankyně STAN Lucie Potůčková.

„Přišly jsme s možnostmi, jak to zlepšit, protože se nám to nelíbilo. Jenže to nešlo a zjistily jsme, že není jiná cesta než změna jednacího řádu,“ vysvětluje Potůčková.

Ta jediná z tria „vzbouřených matek“ chce svůj mandát obhajovat.

Po vzoru Ochodnické a Jílkové naopak nechtějí kandidovat další poslanci Starostů.

Konkrétně Jarmila Levko a Viktor Vojtko.

„I já jsem se rozhodla nekandidovat v podstatě z velmi podobných důvodů. Opozice ze Sněmovny udělala neefektivní žvanírnu. To už nemá s právem vyjádřit se nic společného. Sněmovna je prakticky permanentně zablokovaná, neefektivní,“ popisuje poslankyně Levko.

Do konce volebního období se podle svých slov pokusí změnit jednací řád dolní komory.

Půjde o poslední pokus změnit zákonná pravidla, aby byla jednání do budoucna více předvídatelná a pro řadu poslanců i snesitelnější.

Bude to ale velmi složité. Jednací řád je totiž zákonem a ty lze, jak dokazuje opozice, poměrně snadno blokovat. Tím spíš, že pro koalici nejsou pravidla chodu dolní komory ve volebním roce jednou z klíčových priorit.

„Bohužel takto přicházíme o schopné a slušné politiky a političky. Tyhle názory slýchám ve Sněmovně často napříč politickými stranami,“ popisuje poslanec hnutí STAN Josef Flek.

Také on přiznává, že současné fungování Sněmovny na něj jako na rodiče velmi výrazně dopadá. „Práce ve Sněmovně je opravdu frustrující. Pokud ji berete zodpovědně, rodinný život jde na druhou kolej. Mluvím z vlastní zkušenosti,“ dodal Flek.

Ve funkci po volbách skončí také předseda rozpočtového výboru Josef Bernard (STAN).

„Začal jsem jako dělník, končil jako generální ředitel. Byl jsem hejtman, ale nikde jsem nezažil tak neefektivně trávený pracovní čas. Pro mě je to utrpení,“ říká Bernard.

„Poslouchat hodinové monology lidí, kterých si hluboce nevážím, jen proto, že nejsme schopni dát jednání Sněmovny řád a postavit se tak po bok vyspělých demokracií, to je nad moje síly,“ vysvětluje poslanec.

„Já si čtyři roky odkroutil, teď je to na jiných,“ říká Bernard.

Podle svých slov je pro něj důležitější rodina.

„Snídaně s dcerou a manželkou, to se nedá docenit. Noční šílenství, do kterého se Sněmovna zbytečně zvrhla, nemá větší hodnotu,“ doplňuje.

Že by mandát neobhajoval, přemýšlí také lidovecký poslanec Michal Kohajda. Konkrétně mu vadí organizace práce Sněmovny.

„Jsme od úterý do pátku zavření v Praze a nemám čas na práci v regionu a setkávat se tu s lidmi, starosty, podívat se, jak se kde žije. Když jedu na Jesenicko, je to jen z mého Šumperka dvě hodiny tam a dvě hodiny zpátky. Takže na to mám čas v sobotu a v neděli se snažím načerpat síly,“ popisuje Kohajda.

Nejde tak jen o ženy poslankyně.

Ty mají řadu kolegů z vládních i opozičních řad, které situace rozčiluje úplně stejně. Těžko ale najdou dost poslanců ochotných změnit jednací řád.

„Sněmovna je zasekaná stejně jako celá společnost. Jestli si někdo myslí, že dojde k zásadním změnám úpravou jednacího řádu, tak já to tak nevidím,“ říká šéf klubu ODS Marek Benda.

„Zlobí se samosebou i mí poslanci, vnímají ale, že je to otázka nesmiřitelnosti opozice, nikoli jednacího řádu,“ tvrdí sněmovní matador ODS.

Podobně to vidí také předseda klubu lidovců Aleš Dufek.

„Kdo se dá do války, musí bojovat,“ hodnotí stav věcí lidovec Dufek s poznámkou, že hodiny trávené na schůzích poslancům vyvažují týdny, kdy mají volno.

Těch je ovšem méně než v minulosti.

„Je to náročné. Jestli si někdo myslí, že si sedne do sálu a povede debatu, když na sebe předtím štěkali na sociálních sítích, ať se pak nediví úrovni debaty ve Sněmovně,“ řekl Deníku N Dufek.

Někteří poslanci ale argumentují, že bez změny pravidel se jednání nezmění.

„Musíme změnit jednací řád, tohle opravdu nikam nevede. Velcí kluci a holky si vyřizují účty a my ‚obyčejní‘ poslanci jsme trestaní jen proto, že je jednací řád pravidelně zneužíván,“ říká Flek.

Benda slibuje, že se pokusí s opozicí domluvit na změně k 1. lednu 2026.

„Ať se některé nešvary omezí bez ohledu na to, kdo bude vládnout, ale moc si od toho neslibuji,“ reagoval Benda.

Oproti minulosti, jak ukazují data shromážděná Poslaneckou sněmovnou, výrazně přibylo nočních jednání, zvýšil se počet schůzí i hodin, během nichž poslanci řeší pouze program svého jednání.

„V běžícím volebním období jednala Poslanecká sněmovna dosud celkem 1905 hodin,“ říká Martina Lustigová, vedoucí oddělení médií a PR Poslanecké sněmovny.

Už nyní, po zhruba třech letech tohoto volebního období, je to více než v celém předchozím volebním období, kdy v Česku vládly kabinety Andreje Babiše.

Ještě výraznější rozdíl je pak srovnání s volebním obdobím 2013–2017.

Schůzí jako takových je zatím dvojnásobek v porovnání s tím, kolik jich bylo v letech 2013–2017 (61 schůzí celkem).

Jenže vedle počtu hodin, kdy poslanci řešili zákony, nabobtnaly především rozhovory o programu, které aktuálně zabírají 26 procent veškerého času poslanců.

Avšak neřeší se v nich konkrétní změny legislativy. Opozice většinou nadává vládě. Andrej Babiš chtěl například spustit hlasování o psychickém zdraví premiéra Petra Fialy. Případně se během nich Tomio Okamura marně snaží prosadit své nápady, které už předtím koaliční poslanci většinou hlasů opakovaně zavrhli.

V minulosti přitom program nezabral ani deset procent času poslanců.

„Musí se o tom začít mluvit. Mám srovnání s ostatními zeměmi a vím, že jsme v tomto totální exoti, a proto republika vypadá, jak vypadá,“ říká poslankyně Potůčková.