COOLna

Před pár měsíci zveřejnilo centrum pro výzkum médií Nordicom, které sídlí na univerzitě ve švédském Göteborgu, nenápadnou publikaci The Digital Backlash and the Paradoxes of Disconnection. V hutném, více než tří set stránkovém materiálu popisují zejména výzkumnice ze Švédska, Norska a Dánska mediálního ducha doby posledních let. Ten se podle nich vyznačuje sílící snahou lidí držet si digitální technologie více od těla.

Snaha je to podle výzkumného týmu velmi různorodá. Tvůrkyně a tvůrci knihy analyzují v jednotlivých kapitolách významné fenomény, jako jsou třeba i boxy na úschovu mobilů, které se již před pěti lety staly v severských zemích kontroverzním hitem. Rozebírány jsou ale i letní tábory zaměřené na digitální detox či speciální aplikace slibující snížit čas strávený… s aplikacemi.

V dalších kapitolách jsou zpovídáni třeba norští politici, kteří zde líčí, jak si vypínají wi-fi, aby vůbec mohli pracovat. Jiná kapitola popisuje turismus lákající na místa bez internetu, další analyzuje příčiny zhoršujícího se mediálního obrazu Marka Zuckerberga.

Publikace se částečně vymezuje vůči populárním seberozvojovým knihám o digitálním minimalismu. Ty dle autorek delegovali tíhu celospolečenské problematiky digitální komunikace na jednotlivce. Potřebná diskuze, jak moc bychom měli obecně naskakovat na marketingem hnané digitální trendy, se tak stala otázkou individuální schopnosti nalézt „balanc v digitálním světě“, a tedy otázkou individuálního úspěchu – a mnohem častěji selhání.

Kniha reflektuje poslední dekádu, kdy se kritika technologií živelně rozvinula. Že vyšla v roce 2024, je symbolické: právě v roce 2024 totiž můžeme v řadě zemí pozorovat významný posun. Teze o právu svobodně si zvolit, kdy a jestli vůbec chci digitálně komunikovat, se leckde propisují do legislativy.

V roce 2023 rozhodl okresní soud v Prešově ve prospěch romské dívky, která během pandemie neměla přístup k internetu a digitálním technologiím. „Pokud stát podmiňuje přístup ke vzdělávání povinností mít dostatečné technologické vybavení a připojení, jako je tomu v případě dálkového on-line vzdělávání, měl by romským dětem z marginalizovaných komunit zajistit rovný přístup k internetu, potřebným digitálním technologiím a dovednostem. Pokud stát nemohl taková opatření zavést, měl zajistit účinné základní vzdělávání jinými prostředky než digitálními technologiemi,“ uvedla k tomu Poradna pro občanská a lidská práva, která dívku zastupovala.
Rozhodnutí není průlomové jen na Slovensku, ale v celé Evropě. Poukázalo totiž na digitální propast, kdy část společnosti nezvládá vlastními silami držet krok s technologickým vývojem. Propast se přitom oproti očekávání některých nezmenšuje, ale naopak se s každou novou technologií znovu vytváří a prohlubuje.
Rozhodnutí se týká dívky, která neměla potřebné technické vybavení zejména ze sociálních důvodů. Otevírá ale argumentační prostor i těm, kdo technické vybavení a potřebné znalosti mají či by mít mohli, ale nechtějí být k jejich využívání nuceni. Často s ohledem na ochranu soukromí.

Že sociálně vyloučené skupiny a ochránci soukromí řeší ve výsledku často stejný problém, zjistila mimo jiné německá organizace DigitalCourage. Ta v květnu 2024 spustila kampaň za „právo na život bez digitálního nátlaku“. Peticí, kterou podepsaly desítky tisíc lidí, se obrací na Spolkový sněm a požaduje, aby pro komunikaci vždy existovaly i nedigitální alternativy. Neziskovka se vymezuje zejména proti nucenému používání aplikací a internetu při cestování vlakem, využívání poštovních služeb či registraci k lékaři.

Ve Švýcarsku je právo na off-line prosazované tamními Piráty. V červnu 2023 uspěl návrh v Ženevě, letos v srpnu pak předložila strana obdobný návrh v curyšském kantonu. Piráti poukazují třeba na to, že by děti neměly být nuceny vlastnit chytrý telefon jen proto, aby si koupily lístky na veřejnou dopravu. Upozorňují také na zvyšující se počet míst, kde nelze platit hotově.

Zcela konkrétním směrem pak míří návrh na digitalizaci služeb v belgickém Valonsku. Po tlaku veřejnosti se zde do dokumentu probojovala záruka zachování přepážek s fyzickou obsluhou. Pro komunikaci s občany by je měly úřady zajistit.

Ve Španělsku pak panuje politická shoda na novém zákoně, který by nařídil instalaci alespoň jednoho bankomatu v každé obci nebo na každých 5 000 obyvatel. Jde o reakci na dramatické snížení počtu bankovních přepážek s obsluhou a bankomatů. Ve Španělsku zvedl téma před třemi lety občan Carlos San Juan De Laorden, jehož petici tehdy podepsalo téměř 700 tisíc lidí.

Jakkoliv jsou v Česku myšlenky práva na off-line v médiích stále představovány zejména jako roztomilá kuriozita, i u nás došlo až k tektonickým posunům. Ukazuje se totiž, že nutnost neustálého digitálního zápřahu není po chuti dětem, dospělým v produktivním věku ani seniorům.
Zatímco děti a mladiství jsou často digitálními technologiemi již přejedené a čile vyvíjejí mechanismy, jak bytí v on-line světě regulovat, stovky tisíc dospělých zápolí s povinnými datovými schránkami. Proti obdobnému nátlaku k využívání digitálních nástrojů a konkrétně za zachování fyzické karty ISIC se vyslovily i více než dvě tisícovky českých studentů.

Senioři pak, jak upozornila předsedkyně Rady seniorů Lenka Desatová, často nechápou, proč by najednou měli všude bez obav zadávat své osobní údaje, když do nich poslední dekádu všichni hučeli, ať hlavně nikam nic nezadávají.

Granát do úvah o používání telefonů v českých školách pak letos v září hodil vsetínský starosta Jiří Čunek, který se rozhodl mobily na tamějších základkách zakázat. A jakkoliv argumentace neurologa Martina Stránského, o kterou se Jiří Čunek opírá, stojí na chatrných základech, výsledky, které vyprovokovaná společenská diskuze přinese, nemusejí být špatné.

Česko kopíruje evropský trend, kdy k právu na off-line postupně přičuchává celé politické spektrum. Pro úpravu legislativy horuje senátorka za TOP 09 Jitka Chalánková i předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Proti nucení do aplikací se ale vymezil i Miroslav Kalousek, kterému se nezdálo, že by se měl pro využití taxi služeb někam registrovat. Nádražní pítka na vodu, pro jejichž využití je nutný chytrý telefon, kritizují Zelení.

Potřeba odpojení je u nás čím dál častěji také využívána a akcentována i v marketingu. Kofolu v dubnu 2024 šokovalo, že průměrný Čech věnuje denně 2600 doteků telefonu. Spustila proto kampaň za to, abychom se více dotýkali mezi sebou: protože dotyky lásce sluší! Operátor O2 zase spustil kampaň za digitální zdraví, ve které nás influenceři a content creatoři ze sociálních sítí přesvědčují, abychom byli na sítích méně.

A téma rezonuje i v právnickém světě: s prací věnující se právu na off-line komunikaci v rámci školství uspěla v říjnu studentka Adéla Dočkalová v česko-slovenské právnické soutěži pořádané Masarykovou univerzitou.

V Evropě i v Česku vidíme, že snaha vymanit se ze stahující se digitální smyčky je skutečně určitým duchem doby, jak předesílá v úvodu zmíněná publikace. Jaká bude další fáze společenského posunu, se přitom možné dozvíme už za pár týdnů.

Jen pár měsíců poté, co byli zákonodárci Evropské komise spotřebitelskými organizacemi vyzváni k zachování papírových příbalových letáků u léků, které jsou často nahrazovány QR kódy, se totiž chystá vstoupit do mediálního prostoru další iniciativa. Prohlášení požadující uchování off-line přístupu k základním službám by mělo 30. ledna v Evropském parlamentu představit hned několik stovek organizací z celé Evropy.

Hynek Trojánek, Iuridicum Remedium