O plastokalypse slyšíme poslední roky čím dál více, především v souvislosti se zamořením oceánu a vod plasty a mikroplasty. Výpočty týkající se plastové masy ale vědcům pořád nějak nevycházely. Část plastu někam mizela. A tak se jedna vědkyně rozhodla podívat se tomuto hlavolamu na zoubek. Tedy spíše bakteriím – konkrétně mořskému otesánkovi známému pod jménem Rhodococcus ruber. Laboratorní piplačka se speciálně upravenými plasty, umělou mořskou vodou a bakteriální kolonií přinesla pozoruhodné výsledky. Bylo přímo prokázáno, že výše zmíněná bakterie je nejen schopna požírat plasty, ale dokonce je umí i trávit za vzniku oxidu uhličitého a dalších látek. Odhadem je Rhodococcus ruber schopna rozložit více než 1 % mořského plastu ročně.
Nejenom Rhodococcus ruber je však schopna baštit plasty. Existují i další bakterie recyklující plastový a rostlinný odpad. Taková Comamonas testosteroni na těchto dobrotách též ráda hoduje. Vědci po ní koukají lačným pohledem a snovají plány na její využití v biotechnologických platformách pro recyklaci plastového odpadu. Ba co víc, tahle bakteriální kráska umí trávit i syntetické prací prostředky.
Mimochodem, víte, kolik mikrovláken se uvolní během praní do odpadní vody? Jeden z výzkumů ukázal, že se ve Velké Británii za rok uvolní během praní prádla mikrovlákna odpovídající hmotnosti zhruba 600-1500 takových těch jejich červených dvoupatrových autobusů. Autorům studie se podařilo vyvinout test zjišťující, kolik mikrovláken se do odpadních vod uvolňuje z různých oděvních materiálů a jak tento proces ovlivňují prací programy. Zdá se vám odhad vědců děsivý? V porovnání s tím, kolik odpadu vyprodukuje britský oděvní průmysl za rok je to maličké číslo.
COOLna 
Napsat komentář