COOLna

Již po několik dlouhých let seklíčové české instituce odmítají dohodnout, zda je praxe odmítání hotovosti legální, nebo ne. Zatímco dle České národní banky obecně platí, že jsou obchodníci povinni fyzickou tuzemskou měnu akceptovat, ministerstvo financí je opačného názoru: obchodník se dle něj může se zákazníkem na formě platby domluvit. Stačí jen, aby obchodník zákazníka dopředu srozumitelně informoval.

Česká národní banka se dlouhodobě a opakovaně snaží tlačit na ministerstvo financí, aby byl zákon o oběhu bankovek a mincí upraven a došlo k vyjasnění a zpřesnění. Ministerstvo financí však obdobně dlouhodobě a opakovaně podobné výzvy ignoruje. Výsledkem toho, že platba hotově nemá žádné efektivní legislativní zastání, nejsou však jen výše popsané půtky, ale hlavně marketingová bezhotovostní masáž, které nestojí nic v cestě.

V Česku jsme byli svědky již tradičního mediálního harmonogramu. Hlasití zastánci bezhotovostního placení se vždy zhrozí nad filmovým festivalem Karlovy Vary, kde se na některých místech nedá platit kartou. Následuje mediální ticho, během kterého probíhají vyšší desítky dalších festivalů, na kterých se naopak nedá platit hotově. Jakkoliv přitom bezhotovostní festivaly zpravidla umožňují pořídit si předplacenou kartu, čímž vycházejí zastáncům hotovosti teoreticky vstříc, tato „alternativa“ bývá spojená s finančním poplatkem za pořízení takové karty či s často komplikovaným systémem navrácení předplacené částky. Tak tomu bylo třeba na olympijském festivalu v Mostě, který byl, podobně jako olympijské radovánky v Českém domě v Paříži, díky partnerovi VISA zcela bezhotovostní.

Je nicméně třeba uznat, že festivaly a další kulturní akce většinou hru „respektujeme i ty, kdo z různých důvodů platí hotově“ stále alespoň naoko hrají. V jiných sektorech, jako je třeba hromadná doprava, jsme již v tomto ohledu svědky naprosté rezignace. V řadě českých měst se stalo prakticky normou, že jízdenky na MHD placené digitálně jsou levnější než ty placené hotově. Bezhotovostní tlak jde leckdy ještě dál: na nedávném kulatém stolu o hotovosti byly zmíněny regionální vlakové spoje bez průvodčích, kde jízdenky jinak než on-line koupit nelze.

Zásadní novinkou v debatě o hotovosti však bylo intenzivní cílení karetních kampaní na mladé lidi a děti. Kampaně si přitom často vypomáhaly zcela bizarními argumenty. Mastercard a mBank například zarámovaly reklamu na „trendy platební náramek“ do narativu digitálního detoxu. Náramek je tak podle PR článku vlastně skvělou cestou, jak se zbavit chytrého telefonu. „Mobil samozřejmě používej, jenom si nezapomeň dopřát i chvíle bez něj. Díky chytrým vychytávkám od mBank, jako je Niceboy ONE Infinity by Furiosa, můžeš bez problémů fungovat, i když nemáš mobil u sebe,“ staví vratkou argumentační pyramidu kreativci.

Cílilo se i přímo na děti. Ve spotu ČSOB a Mastercard sledujeme malého kluka, který si jde koupit popcorn. Zpovzdálí mu fandí jeho maminka. Když kluk zvládne přiložit kartu k terminálu, a tedy zaplatí kartou, dozvíme se, že „samostatnost může být dětská superschopnost“.

Nic však není vzdálenější dětské samostatnosti než pasivní přiložení karty k terminálu. Je tomu přesně naopak – magická cashless řešení brání dětem pochopit, jak peníze a finanční transakce fungují. Někteří odborníci proto přímo doporučují vzdělávat děti ve finanční gramotnosti právě s hotovostí.

S dětskou „příležitostí být samostatné“ nicméně operuje i Česká spořitelna. Její George pro děti, po jehož založení dostanete rovnou bonus 500 Kč, vybízí rodiče, aby již osmiletým dětem pořídili nejen kartu, ale vzhledem k nutnému provázání s aplikací George tedy ideálně i chytrý telefon (George pro děti doslova není určený pro počítač). Jako rodič samozřejmě můžete v rámci systému dítěti nastavovat limity a sledovat pohyby na účtu. Spíše než avizované samostatnosti a zodpovědnosti se tak ale dítě od útlého věku učí, že co se týče finančních transakcí, bude již navždy v rámci systému tak trochu pod dohledem.

V podobném duchu jsou pak české školy zaplavované automaty HappySnack. Ty rovnou počítají s tím, že děti hotovostí prostě neplatí a platit nebudou. HappySnack funguje na bázi předplacených karet nabíjených rodiči. Právě rodiče zároveň ve speciální aplikaci mohou určit, které výrobky si dítě koupí a které ne. I tento projekt se prsí tím, že přispívá k samostatnosti dětí – a zároveň neváhá natvrdo přiznat, že „Happykarty zamezují riziku nevhodné útraty hotovosti dětmi“.

Zatímco Česko směruje své občany od útlého věku přímo i nepřímo do světlých bezhotovostních zítřků, severské státy, které byly dosud vnímány za digitalizační tahouny, se k hotovosti naopak vracejí. Norsko zavedlo v říjnu za odmítání hotovosti sankce. Jedním z důvodů má být i to, že 600 tisíc z celkových více než pět milionů Norů stále nemá on-line bankovnictví, případně dává přednost placení hotovosti (třeba i z důvodu ochrany soukromí). Zatímco odpůrci nového nařízení šermovali častým argumentem, že to povede ke zvýšení zločinnosti, zastánci hotovosti připomněli, že říct ano hotovosti nutně neznamená rozlučku s kartami a že jde především o svobodu volby.

Vedle svobody volby je důvodem ochrany hotovosti také zvyšující se riziko kybernetického útoku, energetické či klimatické krize. Tyto argumenty padají zejména v sousedním Švédsku, kde hotovost nově podporuje přímo ministerstvo obrany. „Pokud můžete platit několika různými způsoby, posilujete svou připravenost,“ stojí v brožuře, kterou ministerstvo letos na podzim distribuovalo do domácností. Doporučuje se v ní nejen, aby lidé pravidelně používali hotovost, ale aby měli též alespoň týdenní zásobu v různých nominálních hodnotách a také přístup k jiným formám placení, jako jsou bankovní karty a digitální platební služby.

Jakkoliv bývá v Česku podobná argumentace krizí často zesměšňována, i u nás jsme se přesvědčili, že má hotovost něco do sebe – stát takto vyplácel mimořádnou okamžitou pomoc lidem zasaženým povodněmi. V postižených oblastech totiž vypadával signál operátorů, bezhotovostní placení nefungovalo a dávky bylo možné vyřídit leckde pouze skrze fyzicky přítomné mobilní týmy.

Nadšení pro digitální platební transakce se v Česku bohužel aktuálně potkává se snahou politiků prolamovat bankovní tajemství. Úřady práce smějí například nově přímo u bank lustrovat účty a zůstatky žadatelů o sociální dávky.

Pokud lze o Happykartách, klasických platebních kartách nebo náramcích pro děti říct něco pozitivního, pak to, že skutečně připravují děti na život ve společnosti – takové, ve které jsou vaše platby pod digitálním dohledem, a pokud s tím nesouhlasíte, součástí společnosti prostě nejste.

Nezbývá než doufat, že se Česko ze svého bezhotovostního snu probudí dříve, než se přesvědčení o nutnosti zaznamenat a zkontrolovat každou platební transakci promění v noční můru.