COOLna

Aspergerův syndrom se řadí mezi poruchy autistického spektra, a tedy k poruchám sociální interakce. Na rozdíl od jiných forem autismu však nezasahuje intelekt. Častěji se objevuje u mužů a chlapců a kvůli obtížné diagnostice bývá mnohdy odhalen až v dospělosti.

Na Aspergerův syndrom neexistuje žádný test prokazující onemocnění. Diagnóza vychází z analýzy jednotlivých příznaků. K těm patří:

• problémy s navázáním vztahů,
• podivínské chování,
• pohybová neobratnost,
• lpění na rutinách a rituálech (stejný režim dne, stejná cesta do školy/práce),
• specifické zájmy (zapamatovávání dlouhých seznamů, jízdních řádů),
• výbušnost, agresivita při nepochopení,
• deprese, úzkosti,
• problémy se spánkem.

Diagnózu komplikuje také podobnost příznaků s dalšími nemocemi, například schizofrenií či obsedantně-kompulzivní poruchou. Aspergerův syndrom se navíc často objevuje v kombinaci s ADD (poruchou pozornosti) nebo ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou).

Podle věku se také mohou částečně lišit příznaky Aspergerova syndromu. U dětí se vyznačuje zejména samotářstvím, monotónní mluvou s bohatou slovní zásobou a samomluvou. Některé děti trpící Aspergerovým syndromem naopak projevují velkou míru přátelskosti bez jakýchkoli zábran.

K projevům Aspergerova syndromu v pubertě a dospělosti naopak patří touha po lidském kontaktu a tím pádem i větší uvědomění si vlastní odlišnosti. Právě vědomí vlastní jinakosti vede v dospělosti často k depresím a úzkostem.

Lidé s Aspergerovým syndromem jsou schopni lásky, ale vztah s nimi není snadný. Mívají problém s dostatečným projevováním citů, a naopak výraznou náklonnost ze strany protějšku mohou považovat za obtěžující.

Ve skutečnosti se však objevuje také u žen a dívek. U nich jsou navíc příznaky odlišné, a ještě snáze přehlédnutelné:

• problém s vyjadřováním pocitů,
• pragmatický jazyk,
• neschopnost požádat o pomoc,
• nepřiměřená přímočarost, které si nejsou vědomy,
• velká přecitlivělost,
• snadná ovlivnitelnost náladami a názory ostatních,
• preferování blízkých vztahů jeden na jednoho oproti velkým společnostem,
• nezájem o zbytečné konverzace (small talk, drby, slovní hříčky),
• perfekcionalismus, cit pro detail,
• maskování sociálního nekomfortu nápodobou chování ostatních

Léky lze potlačit příznaky, jako jsou deprese, úzkost, agresivita či problémy se spánkem. Hlavním cílem léčby je však usnadnění běžného fungování. Čím dříve se podaří Aspergerův syndrom odhalit, tím snazší je začlenění jedince do společnosti. Využívá se k tomu speciální pedagogická výchova, která předpokládá spolupráci s rodinou a školou. Okolí se v podstatě učí, jak se k osobě trpící Aspergerovým syndromem chovat. Velký přínos má pak kognitivně-behaviorální metoda učící nemocného zvládat své emoce, chování a reakce.