COOLna

Vaše poslední knížka se jmenuje Lidé kolem stolu aneb Úvod do mezilidské chemie. Jak vás téma napadlo?
Ta myšlenka mě pronásledovala už řadu let. Uvědomil jsem si, že slovo „chemie“ má v současné době mezi běžnými lidmi spíše jakousi pachuť, negativní význam: „Nechci jíst potraviny, v nichž je ,chemie’!“, „Hlavně aby v tom nebyla žádná fuj ,chemie’!“ Ale naštěstí existují věty, kdy má chemie i příznivý význam. Třeba v řeči sportovců: „Náš fotbalový tým má s trenérem velmi dobrou chemii.“ Nebo: „Důležitá je vzájemná chemie a dobrá nálada v týmu.“

Říká se i „chemie lásky“. Hrají v lásce opravdu tak významnou roli chemické látky – feromony?
Feromony byly prozkoumány zejména u hmyzu. A ukazuje se, že hmyz dovede jednotlivé molekuly obecně signálních chemikálií vnímat vůbec nejcitlivěji. Citlivěji než současné špičkové analytické přístroje a metody. Podle britské encyklopedie jsou feromony látky, které působí mezi jedinci stejného druhu opačného pohlaví. Obecně mají ještě daleko širší uplatnění. Třeba právě u hmyzu zprostředkují chemickou komunikaci nebo vyznačují cestu či směr. Například mravencům ukazují, kudy mají pochodovat za potravou.

Vedou se však bouřlivé diskuse o tom, jestli mají feromony lidé.
To je skutečně téma na dlouhou debatu. Zatímco čichové buňky v nose zachycují vůně a pachy, pro vnímání feromonů mají živočichové speciální orgán. U řady obratlovců byl prokázán pod radliční kostí u nosu takzvaný Jacobsonův orgán (VNO). Je to smysl, který vnímá právě feromony, ale nikoliv vůně. Zdá se, že lidem tento orgán během civilizačního vývoje trochu zakrněl. Existují představy, že by se mohl znovu aktivovat. Jsou třeba vyvíjeny kosmetické přípravky, jež pomocí syntetických feromonů mají navodit zvýšenou atraktivitu jedince pro opačné pohlaví. A také zvýšit sebevědomí. Tomu jsem ostatně věnoval jednu kapitolu ve své poslední knize. A v Americe se nyní dokonce pořádají feromonové večírky.

Jak to probíhá?
Účastníci takové party dostanou tričko, v němž mají strávit tři po sobě následující noci. Pak tričko odevzdají organizátorům, kteří je uloží do pečlivě uzavřených sáčků. Poté účastníci postupně čichají k jednotlivým sáčkům a oznámí, který jim je zvláště sympatický. Na základě toho je organizátoři seznámí fyzicky. Ovšem není známo, že by se takto vytvořily zvláště stabilní dvojice. Vynálezci tohoto způsobu seznamování nicméně tvrdí, že je určitě účinnější a jistější než internetová seznamka.

Jsou tedy lidské city opravdu ovládány chemickými vlivy?
Mezilidská interakce je výsledkem souhry mnoha faktorů. Určitě se však ukazuje, že po počátečním vzájemném okouzlení partnerů, které je založeno na optických signálech a na určitých intelektuálních vlastnostech, dojde k tomu, že se dva lidé dostanou do takové blízkosti, že začnou vzájemně vnímat lidské vůně nebo pachy. V tom okamžiku se ukazuje, že najednou počáteční okouzlení a spřízněnost naráží na bariéry. Jsou lidé, kteří si navzájem nevoní, a tím jejich vztah utrpí nebo i skončí. Tady je velmi zajímavá souvislost mezi tělesnou vůní a takzvaným faktorem MHC – hlavním komplexem tkáňové slučitelnosti. Když mají dva partneři velmi podobný nebo stejný faktor MHC, vzájemně si nevoní. Nějaký evoluční mechanismus tady brání tomu, aby tyto dvojice měly spolu děti. Jinak vzniká jisté riziko, že jejich potomci by mohli mít dědičné vady. Dodnes se přesně neví, jakým způsobem MHC faktor s tou vzájemnou vůní partnerů přesně souvisí. Je to jedna z tajemných záhad, kterou by mohli chemici, lékaři a biochemici společně objasnit.

Jak „chemii lásky“ ovlivňují parfémy?
Slovenský jazzman a básník Peter Lipa má jednu písničku o mezilidské vůni: „Vždy, keď idú maturantky mestom, cítim vôňu omamnú.“ Pro chlapce mají mladé dívky opravdu neodolatelnou vůni, která nastupuje právě v pubertě. U chlapců v té době narůstá produkce testosteronu. To si matička příroda s tou mezilidskou chemií úžasně vyhrála! Ale ve chvíli, kdy si ty maturantky zapálí cigarety nebo použijí nějaký agresivní parfém, přírodní vůni přehluší a kouzlo zmizí.

Nebo zesílí.
Ano. To se taky může stát. V roce 2004 dostali dva američtí profesoři Nobelovu cenu za to, že popsali tzv. olfaktorickou dráhu, což je cesta čichového podnětu od čidla v nose až do centra v mozku. Je to právě v tom místě, kde se kříží nervové dráhy levé a pravé hemisféry. Právě tam se nadlouho ukládají zážitky vůní. Vhodným parfémem tak může muž nebo žena u svého partnera vytvořit dlouhodobou vzpomínku. Já mám třeba vzpomínku na svou babičku, která je spojená s čichovým zážitkem. Babička měla krásnou zahradu obklopenou šeříkovými keři. Jako děti jsme tím tajemným houštím rádi prolézali. A když teď po mnoha letech ucítím vlhkou vůni šeříkového keře, vzpomenu si na svou babičku.

Nejen živočichové, ale i rostliny si kolem sebe vytvářejí oblak určitých chemických látek.
Všechny organismy na zemi potřebují ke svému životu kromě kyslíku, slunečního svitu a vody také prostor, ve kterém mohou vegetovat a který si hlídají. O prostor mezi sebou různě soupeří. A jde o to, kdo bude nejbližší soused, jestli to bude organismus spřízněný, nebo agresivní a nepřátelský. Rostliny si vytvářejí různou strategii, jak si svůj prostor vymezují. Může to být mechanicky. Třeba pampeliška má široké a placaté listy, takže v těsné blízkosti jedné rostliny už jiná rostlina nemá šanci. Ale existují i chemické způsoby. Třeba kávovník používá kofein. Což je zároveň pesticid i herbicid zajišťující to, aby se v blízkosti kávovníku už žádná další rostlina neusídlila. Nebo ořešák používá chemickou strategii při opadávání listů. Spadané listy uvolňují toxickou látku, která zabraňuje dalším rostlinám, aby klíčily. Dokonce brání i vlastním semenáčkům, aby v blízkosti stromu vyklíčily. Proto se nemají shrabané listy ořešáku dávat do kompostu, kterým se hnojí.

Lidé mají také podobný osobní prostor?
My lidé také vnímáme svůj vlastní osobní prostor i prostor toho druhého. Rozlišuje se několik osobních zón podle vzdálenosti. Od intimní zóny (do 25 cm) až po veřejnou sféru (přes 3,5 metru). V těchto zónách nepochybně kromě fyzického probíhá i chemický kontakt. Je to taková skořápka kolem nás. Směrem dozadu je velmi tenká, ale dopředu před obličejem je docela dlouhá a prostorná. Například při rozhovoru dvou lidí, kteří sedí v úhlu 45 stupňů, podobně jako my, se chemické oblaky osobních prostorů z jedné třetiny protínají, což je výhodné pro mezilidskou komunikaci. Kdybychom seděli vedle sebe zády ke zdi jako v čekárně u lékaře nebo na letišti a dívali se jedním směrem, naše prostory se téměř nedotknou, a komunikace tím bude předem omezená.

Jakou roli hraje „chemie“ v rámci různých náboženství?
To jste narazila na zajímavou a možná dost komplikovanou oblast. Například byla publikována teorie, že ještě před vznikem křesťanství byly na Blízkém východě skupiny lidí, kteří společně požívali psychotropní houby. Vlastně i to vykuřování kadidlem v rámci křesťanské tradice naznačuje chemický efekt, který účastníky určitého obřadu chemicky sjednocuje. V amazonských pralesích zase šamani připravují nápoj ayahuasca, jemuž přisuzují magické a léčivé účinky, ale pije se rovněž u náboženských rituálů. Tak se společným „chemickým“ zážitkem vytváří mezilidské uskupení. Ovšem podobných příkladů bychom asi našli docela hodně.

prof. RNDr. Miroslav Raab, CSc., polymerní fyzik, vysokoškolský pedagog a popularizátor vědy