COOLna

Co byste poradil introvertovi, který má problém telefonovat, natož třeba mluvit na veřejnosti?
Trénovat, trénovat a zase trénovat. Po malých krůčcích. Stydíte se mluvit před lidmi? Zkoušejte to postupně. Nemusíte hned na první dobrou vystřihnout projev před narvaným sálem. Ale i o tom mluvíme v knížce. A hlavně, nenechte se svázat tím, co si o vás ostatní pomyslí. Buďte originálem, protože kopií je všude dost. Nemějte vzory, nikoho slepě nenapodobujte, stavějte na svých zdánlivých chybách. Václav Havel ráčkoval, a kdyby ho to odnaučovali, přišel by o kus sebe.

Můj oblíbenec Buddha tvrdí, že jsme tím, o čem přemýšlíme, že jsme. Tak se o to snažím.

Hlavním mottem vaší knihy je: Z ničeho nedělejte vědu. Začněte a ono to nějak dopadne. Daří se vám to i v životě?
Motta, poučky a nejrůznější rady jsou zavádějící, když je berete doslova, něco jako univerzální zázrak. Každý si musí svoji cestu prošlápnout sám. V jedné ze svých knih s názvem Žij teď o tom píšu. Co pomáhá mně, nemusí fungovat vám. Ale co vám pomůže, je přemýšlet o tom a na základě toho hledat a zkoušet své způsoby řešení. Říct si, takhle jako Karel rozhodně ne, zkusím to jinak. Některé lidi, a mluvím i o sobě, nejvíc brzdí přílišné přemýšlení o tom, jak to dopadne. Mozek začne konstruovat sto a jednu možných katastrof, které se ale nakonec naštěstí stejně nestanou…

Zatím jste v nejlepších letech, ale dokázal byste dopředu najít nějakou výhodu na stáří?
Moje kamarádka Kamila Moučková říkala, že stáří je jen pro statečný. Jak to pozoruju kolem sebe, myslím si, že měla pravdu. Ale jako v celém životě je i tady důležité, jestli na to nejsem sám. Jestli máte vedle sebe parťáka do nepohody. A najít na stáří nějakou výhodu? Možná upřímnost. Všiml jsem si, že u mnoha lidí s přibývajícími roky přibývá i upřímnosti, už si tolik nelámou hlavu s tím, co si o nich druzí pomyslí.

Karel Voříšek