COOLna

Americký ekonom S. D. Levitt a novinář S. J. Dubner vydali v roce 2005 knihu s názvem Freakonomics, v níž odhalují neuvěřitelné souvislosti. Jednou z nich je dopad dostupnosti umělého přerušení těhotenství na kriminalitu. Příběh začíná v USA před rokem 1970, kdy pět států zavedlo legální interrupce: New York, Kalifornie, Washington, Aljaška a Havaj. Dne 22. ledna 1973 byla tato legalizace rozhodnutím Nejvyššího soudu USA ve věci Roe vs. Wade náhle rozšířena na celé USA s poukazem na dopad „nechtěnosti“ na osud nejen matky, ale i budoucího potomka. Roe bylo krycí jméno pro chudou alkoholičku na drogách, Normu McCorveyovou, která poté, co již dala dvě děti k adopci, byla v roce 1970 opět těhotná. Ujali se jí aktivisté a přiměli ji k žalobě usilující o legalizaci potratů. Žalovaným byl Henry Wade, okresní prokurátor v ­Dallasu, který spor nakonec prohrál.

O dvě desetiletí později se ovšem stalo něco nečekaného: zatímco podle všech prognóz měla v 90. letech v USA kriminalita dramaticky narůstat, ve skutečnosti ve všech státech země dramaticky klesala. Vraždy mladistvých místo toho, aby vzrostly o 100 %, jak tvrdil kriminolog James A. Fox, klesly během pěti let o více než 50 %. Vysvětlovalo se to ekonomickým růstem, rozšířením zákonů o kontrole zbraní a inovativní policejní strategií v New Yorku. Dubner a Levitt však nabídli jiné vysvětlení: Podobně jako příslovečný motýl, který mává křídly na jednom kontinentu a na druhém tím způsobí hurikán, za pokles kriminality v 90. letech může rozsudek ve věci Roe vs. Wade z let sedmdesátých. Jak?

Dá se doložit, že dítě, jež se narodí do nepříznivého prostředí, se mnohem pravděpodobněji stane zločincem. A milióny žen, jež najednou mohly v důsledku onoho rozsudku bez překážek podstoupit interrupci, byly většinou nezaopatřené matky, jejichž děti, pokud by se narodily, dostaly by se s největší pravděpodobností na šikmou plochu. Ale protože se nenarodily, „násadkový rybník“ kriminality se zmenšil, což se projevilo o dvě dekády později. A zde američtí autoři citují i unikátní studii z Výzkumného ústavu psychiatrického (dnes Národní ústav duševního zdraví), kterou v 60. letech minulého století založil z podnětu amerického psychologa Henryho Davida tým Laboratoře pro výzkum rodiny. Výzkumníci více než 30 let porovnávali osudy dětí narozených z nechtěných těhotenství (matkám byla tzv. interrupčními komisemi zamítnuta žádost o potrat) s osudy dětí chtěných. Ty první později vskutku přišly častěji do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení. (Odtud také koncept „deprivantů“.) Za studii byla později udělena cena Americké psychologické asociace. Pochybnosti o této překvapivé souvislosti autoři vyvracejí mj. poukazem na to, že kriminalita klesla v jednotlivých státech USA ve stejném pořadí, v jakém se dvě dekády předtím liberalizovala legislativa.

Tečkou za příběhem je osud hlavní postavy: protože v době rozsudku bylo už na potrat pozdě, McCorveyová/Roeová svého nedosáhla, dítě porodila a dala k adopci. O mnoho let později se zřekla své podpory legalizovaným potratům a stala se naopak pro-life aktivistkou…