COOLna

Jaké jsou nejtypičtější české a moravské zlozvyky? Zřejmě největší znalkyní je Kateřina Šedá. Brněnská umělkyně jich sesbírala přes 13 000, jak se můžete dočíst na webu www.sbirkazlozvyku.cz. „Bylo 200. výročí narození přírodovědce Gregora Johanna Mendela,“ vzpomíná. „Jak zakladatele genetiky představit širší veřejnosti a popularizovat?“

Paní Šedou napadly právě zlozvyky, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé je často dědíme po rodičích, i když ne čistě biologicky v genech. Zlozvyky se předávají v memech, což jsou naučené modely chování získávané po předcích kulturně, tedy v rámci rodiny. Zadruhé může významný vědec sloužit jako „chodící zlozvyk“. Byl totiž silným kuřákem a zůstalo po něm několik propálených ubrusů.

Mezi naše národní zlozvyky patří třeba smažení řízků na dovolenou, tykání vietnamským prodavačům nebo obsazování sedaček s místenkami ve vlacích. Statistiku ale Kateřina Šedá nemá, takže nemůže říct, který je nejtypičtější. A ani o to prý nejde. Zajímavější prý je hledat ty nejbizarnější a nejnezvyklejší.

V databázi se objevují (ne)skutečné perly. „Přišla nám fotka pomeranče v zadku nebo přiznání lékaře anesteziologa, který si při nákupu v samoobsluze představuje, jak by prodavače intuboval,“ říká umělkyně. „Záchranář zase popisuje, jak na rodinnou dovolenou vozí dlahy. Jakási dáma přiznává, že ji sexuálně vzrušuje, když na ni partner mluví cizími jazyky.

Přijde vám to bizarní, úchylné, zvrhlé? Spíš bychom řekli, že nás zlozvyky zlidšťují. Ve skrytu duše se za ně stydíme, ale dělají z nás neopakovatelné jedince. I Jan Amos Komenský, T. G. Masaryk nebo třeba Václav Havel jistě nějaké měli. Plivali na zem? Šťourali se v nose? Drbali se v rozkroku? Netušíme, ale umělá inteligence bude zrůdná právě proto, že se obejde bez zlozvyků.

Schválně se teď zkuste zamyslet a přiznat si, co děláte, když vás nikdo nevidí. Nejsme jen to, co ukazujeme navenek – dokonalí lidé s ušlechtilými koníčky. Naše druhá stránka je i to, co tajíme, přestože to skrytě provádíme.

„Čuráte do sprchy?“ ptám se Kateřiny Šedé. „Ano, a myslím, že to děláme všichni!“ přiznává hrdě sběratelka českých zlozvyků.

Všimněme si přitom zajímavého paradoxu. Čurání do sprchy není zlozvyk, a to hned z několika důvodů. Zaprvé tím nikomu neubližujeme, takže jaképak zlo?

Je to „dobrozvyk“, kterým můžete přispět k záchraně planety.

Čurání do sprchy rádi doporučují ekologové, protože čísla mluví jasně. Na jedno spláchnutí WC se spotřebuje asi šest litrů vody. Pokud jdete na malou pětkrát za den… Sami si jistě spočítáte, kolik vody ušetří rodina, kde se každý den všichni sprchují.

Britský Independent dokonce před pár lety odhadl, že kdyby se všichni lidé jednou denně vyčurali při sprchování, znamenalo by to úsporu neuvěřitelných 140 miliard litrů vody ročně. Takže jakýpak zlozvyk?

Tady se krásně ukazuje, že vlastně nevíme, co to zlozvyk je. Kateřina Šedivá nabízí definici označující zlozvyk za „chování, které se opakuje a vadí vám na sobě samém nebo na někom jiném“. Jenže co někomu vadí, může brát někdo jiný jako plus.

Podle jihoafrické psycholožky Ann Gadd jsou zlozvyky nejčastěji nevědomé. „Stále tvrdošíjně opakujeme tytéž nesmyslné a škodlivé způsoby chování, aniž bychom se sami sebe ptali, proč to děláme,“ shrnuje v knize Zlozvyky a co o nás říkají. „Dokonce i hrozba ztráty zaměstnání, ukončení vztahu, poškození zdraví či ztráty respektu ostatních nás dokážou jen zřídka přesvědčit, abychom se změnili.“

Proč to děláme? Zlozvyk může dlouhodobě škodit našemu zdraví, ale krátkodobě uvolňuje naše vnitřní napětí. Pokud jsme podráždění, smutní či naštvaní, pomáhá nám často cigareta nebo okousávání nehtů pociťovaný stres uvolnit. Typickým příkladem je kouření – zlozvyk, ve kterém se kompenzace podráždění pojí s fyzickou závislostí na nikotinu.

Shopaholismus, tedy nutkavé prolézání obchodů a šmejdění na webu ve snaze něco si koupit….Získáváním věcí se nám v mozku vylučuje dopamin, chemická látka, která krátkodobě vyvolá pocit slasti a uspokojení.

Shopaholik (podle vzoru „alkoholik“) se prostě nemůže ovládnout. Když se vrátí domů s taškou nesmyslů, má výčitky svědomí a stydí se za své selhání. A aby ho zahnal, vydá se znovu do obchodů. Často tam zamíří bez rozvahy, co vlastně potřebuje a proč. Ví jen, že si zoufale musí něco koupit…

Titanové golfové hole. Malinové pivo z Belgie. Svítící nástavec na sprchu, který září různými barvami podle teploty vody… Nic z toho nepotřebujete a doma to nejspíš strčíte do skříně. Nákupem jste si jen potvrdili sebe sama. Na pár minut jste zahnali úzkost pramenící z pocitu, že vám něco chybí. Tímhle zlozvykem prý častěji trpí ženy.

Smějete se tomu? Muži nejsoz lepší, jen mají jiné zlozvyky. Neuspokojivý životní pocit léčí v hospodě, v herně s automaty nebo třeba tím, že vyvolají konflikt a někoho zmlátí. Podstata je ale stejná: zoufalá snaha zbavit se vnitřního napětí a zaplnit díru zející kdesi uvnitř v hlavě.

Zlozvyk vysvětluje i věčné odkládání všeho možného. Prostě dělat stovku věcí, které jsou o celé světelné roky důležitější než práce.

Říká se tomu prokrastinace. V pozadí je možná vzrušení ze stresu.

Úkoly prý podvědomě odkládáme na poslední chvíli právě proto, že práce pod tlakem přináší podobně opojné pocity jako výstup na Everest. Bojujeme a vítězíme, protože přesně na tenhle zážitek nás evoluce naprogramovala. Zlozvyk zvaný prokrastinace nás vlastně vzrušuje a naplňuje.

„Jo! Zvládnul jsem to!“ říkám si s nebeským ulehčením a cítím nájezd dopaminu.