COOLna

Je známo, že nejlepším make-upem je přirozený úsměv. Působí navenek, ale vychází zevnitř. Do tváře se pak propíše spokojenost člověka. Kdo se upřímně usmívá, je tak nějak krásnější.

Spřízněná duše nevynechá prakticky žádnou příležitost, aby Vám bylo dobře, respektive abyste se cítili lépe. Využívá k tomu nejen vlídná slova, ale i laskavost v chování.

Například nešetří objetím. To vyplavuje do organismu oxytocin, hormon uklidnění, který zastavuje působení kortizolu, hormonu ohrožení. Spřízněná duše tak prospívá Vašemu zdraví.

Provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandberg přišla na dovolené o manžela. Čtyřicátníkovi bez předchozího varování selhalo srdce. Jen tak, najednou. Mohla se zhroutit, ale věděla, že si to nemůže dovolit: „Vím, že potřebuji být silná. Kvůli dvěma dětem. Dcera bude mít vzor a syn pochopí, jakou ženskou oporu jednou hledat, až sám vyroste.“

Toto je na vztazích krásné. Mohou Vás změnit, ba i zachránit. Ale musíte mít správného člověka. Oslabenému muži vůbec nemusí překážet silná žena, pokud on ji neponižuje a ona ho nesráží, pokud on na ni nežárlí a ona mu úmyslně nerozvíjí komplexy. Naopak, silný partner může slabšího inspirovat k tomu, aby se stával lepší verzí svého Já. Slabší nemůže říct: „To nejde.“ Protože to jde. Vidí to.

Základní pravidlo spřízněné duše zní: Nedělej druhému nic, co bys nechtěl, aby dělal on Tobě. Tím je řečeno vše.

U spřízněné duše je vyloučené, aby si na Vás neudělala čas, pokud tu možnost má. Ví, že není nic snazšího než říct „Nemám na Tebe čas“ někomu, kdo ji potřebuje, ale také není nic těžšího než slyšet „Nemám na Tebe čas“ od někoho, koho potřebuje sama.

Pro spřízněnou duši neexistuje pomsta. Chápe totiž vztah jako propojení dvou duší. Problém jedné je problémem obou. Zničit jednu znamená zničit obě. A posílit druhé znamená posílit i sebe.

edle spřízněné duše můžete být „neomluvitelně“ sami sebou. Pomůže Vám smát se vlastním chybám, své lidskosti, kterou Vám druzí otloukají o tvář. Nebrání Vám rozhodnout se podle sebe, přijmout sebe, žít podle sebe. Respektuje Vaše NE, ctí Vaše pásmo bolesti, neubližuje. A hlavně představuje přístav. Takový, ze kterého vždy můžete vyplout poznávat svět, ale když se objeví bouřka, můžete se vrátit zpátky – do bezpečí.

Toto je zvláštní rys spřízněné duše. Ta ví, že lidé jsou jako lodě. V přístavu sice mají pocit bezpečí a jistoty, ale jen pro pobyt v přístavu se lodě nestavějí. Loď, která má opustit přístav, potřebuje odvahu, a právě tu jí spřízněná duše dává. Splnit si své sny. Pak se vrací do přístavu ráda, ne slabší, ale silnější.

V realitě života jsou tím přístavem rameno, o které se můžete opřít, ucho, které Vás vyslechne, paže, která Vás obejme, a srdce, které Vám vždy porozumí. To je jistota, kterou máte vždy, když to potřebujete.

Najít muže, který se bude chovat jako gentleman jeden večer, není těžké. Ale mít po svém boku muže, který vydrží být gentlemanem týden, měsíc, rok, ba celý život, není snadné. A je to zdánlivě paradoxní, protože gentlemana dělají maličkosti. Když ženě podrží dveře. Když odsune židli, aby se mohla pohodlněji usadit. Když jí pomůže do kabátu. Když jí uvolní své místo v tramvaji. Při společné večeři, když odhlédne od displeje mobilního telefonu. Zkrátka když dá prioritu druhému člověku. To všechno je jen prkotina, řekne někdo. Jenže detaily tvoří celek.

Spřízněnou duši dělají maličkosti. Ona totiž nikdy není natolik zaneprázdněna, aby nemohla nabídnout malé gesto pomoci. A opravdovým paradoxem je to, že maličkosti se nejvíce počítají.

Ach, kolik neupřímných lidí potkáte v životě? Mnoho.

Spřízněná duše ví, jak je důležité být fér. Jakou hodnotu má upřímnost a loajalita. Jak dokáže lež, faleš a zrada zničit člověka. Zvláště toho, který se pro vztah obětoval a nechápe, jak mu druhý mohl oplatit tak toxickou mincí. I proto spřízněná duše raději zraní pravdou než lží. Pravda totiž umožňuje zorientovat se v životě i lidech.

Představte si, že někdo, komu důvěřujete, stojí za Vašimi zády s nožem. Chce Vás bodnout, ba zabít. Vidí to člověk, kterého považujete za přítele. Co by měl udělat? Někdo vykřikne a varuje Vás. Jiný ale právě v té chvíli mlčí. Nechce Vám říct, že někdo, komu důvěřujete, Vás zradil. A tak umožní, aby Vám někdo fatálně ublížil. Právě to je rozdíl mezi pravdou a lží.

Pravda mnohdy bolí, o tom není sporu. Nikdy však nebolí tolik jako lež, která jednoho dne vyjde najevo. Proč lež bolí víc? Protože bere čas. To nejcennější, co v životě máme. Je lepší poznat, koho máme po svém boku, komu jsme důvěřovali a že to byla chyba, než promarnit život ve falši a v iluzi. Pravda umožňuje ještě stihnout nový život s lepšími lidmi. Lež tuto možnost bere.

Spřízněná duše při Vás stojí, protože jí na Vás záleží. To je vše. Okolnosti nehrají roli. I kdyby Vás opustil celý svět, ona při Vás zůstane stát. Ba dokonce právě tehdy, když Vás opouští celý svět, ona se k Vám přivine. Protože v té chvíli to nejvíce potřebujete. To je nádhera.

Hodí-li po Vás někdo bláto, použije svůj čistý kapesník, aby špínu setřela. Padnete-li do bahna, sestoupí k Vám, ne proto, že by milovala bahenní lázně, ale proto, že v tom nesmíte zůstat sami. Často zažila podobnou událost, takže ví, co v té chvíli cítíte a co Vám nejvíce pomůže. Hlavně ne osamělost.

Spřízněná duše bývá Stavitel. Konstrukční problém pro ni není důvodem stavbu zbořit, ale opravit, zpevnit, postavit ji ještě lépe. Proto spřízněná duše neodchází. I když se přestěhuje na druhý konec světa, pořád je s Vámi a k dispozici, byť po telefonu nebo na internetu.

Na spřízněné duši je krásné, že chápe, jak důležitý je Váš vztah. Proto nedělá nic, čím by přispěla k tomu, aby Vás ztratila. Neriskuje, nehazarduje, váží si toho, že Vás má, a to možná i proto, že už někdy někoho důležitého ztratila. Nyní si dává větší pozor.

To odůvodňuje, proč tolik rozumí lásce. A také Buddhovi, který řekl: „Teprve když dáváš a nic nežádáš zpět, je to láska.“ Ano, spřízněná duše dává a nic si nevynucuje zpět. Ví totiž, že cokoli vynucené není poskytnuté upřímně, od srdce, autenticky. Cokoli si musíte vyprosit, není skutečné, jen předstírané. A spřízněné duši jde o skutečný vztah. I proto:

Má Vás mezi prioritami za všech okolností
Nezvedá Vám telefon, jen když má čas. Nevolá Vám sama, jen když něco potřebuje. Neobjímá Vás, jen když na ni přišly choutky. Má jednoduché myšlení: Kdo je pro ni důležitý, na toho myslí a tomu se věnuje.

A tím se dostáváme zpět k prvotní otázce: Kdo je pro Vás vlastně důležitý – z těch čtyř kategorií lidí? Koho tudíž máte jako prioritu? Někoho, kdo Vám ničí život? A proč to děláte? Nemyslíte, že by Váš život byl lepší se spřízněnou duší než se zmetkem?

Firstclass