COOLna

Situací, ve kterých se cítíme zranitelní, je víc než dost. Nepříjemný, bolestivý pocit, kterého se chceme zbavit. A tak předstíráme, alespoň navenek, že se nic neděje. Ale co kdybychom svoji zranitelnost nejen přijali, ale využili ji jako určitý druh kompasu? Americká socioložka Brené Brown se výzkumem na téma stud, odvaha a empatie zabývá více než dvacet let a tvrdí:“Nemůžeme zažít lásku nebo radost, dokud nedovolíme, aby nás ostatní viděli.“ Zranitelnost úzce souvisí se studem a nejistotou. Ale zároveň je kolébkou, ve které se rodí mnoho nádherných věcí, jako je radost, láska, sounáležitost, empatie, důvěra, kreativita, inkluze a spravedlnost. Být zranitelný znamená být odvážný. Je to vlastně docela jednoduché. Abychom mohli budovat dobré vztahy s ostatními, musíme se odvážit být tím, kým skutečně jsme. Méně aktivní, stresující a povrchní alternativou je celoživotní přijetí role, která nevychází z naší podstaty. „Zranitelnost neznamená získat nebo ztratit, jde o to mít odvahu ukázat se takoví, jací jsme, bez možnosti ovlivnit výsledky,“ říká Brown. Ti, kdo se vydají na tuto cestu, se musí naučit riskovat a vypořádat se se zraněními. Musí klást otázky a umět si přiznat, že něco neví. Riskovat, že ostatní nebudou chtít na jejich otázky odpovídat a připravit se i na nepříjemná zjištění. Ačkoliv se chceme těmto negativním pocitům za každou cenu vyhnout, je dobré vědět, že jsou zcela přirozenou součástí cesty k našemu autentickému já a jeho potřebám.

Stud, píše americká socioložka René Brownová, hraje přitom rozhodující roli. Prostřednictvím studu získáváme extrémně bolestnou zkušenost, vnímáme se jako nehodní, nemilovaní a nikam nepatřící. Pocity studu nás ochromují. Není užitečný nebo produktivní. Je spíše zdrojem destruktivního, zraňujícího chování, než řešením či ozdravným procesem.

Prostředkem na stud je empatie. I soucit se sebou samým nám pomůže překonat stud. Psycholog a psychoterapeut Jan Benda definuje soucit se sebou ve své knize Všímavost a soucit se sebou jako emočně pozitivní postoj k vlastním nepříjemným pocitům, které v životě zažíváme vlivem nepříznivých okolností, ale i kvůli vlastním chybám, selháním, nedostatkům a nedokonalostem. Soucit se sebou zahrnuje porozumění našim potřebám i motivaci se o tyto potřeby starat.

… lidé, kteří mají silné vazby s ostatními jsou šťastnější, zdravější a schopnější a lépe zvládají každodenní stres, jak sdělila kukturoložka Judith Jordan.

Pomáhá při tom vyhledávat přátele, se kterými může být člověk opravdový, přítomný a autentický. Samozřejmě, že tolik otevřenosti někdy bolí a vyžaduje odvahu a důvěru. Ale to, kteří se odváží vydat touto cestou, mohou jen získat.