COOLna

Ekonomika dobrého života (wellbeing economy) usiluje o „sdílený dobrý život pro lidi a planetu“, jak zní formulace Wellbeing Economy Alliance (WEAll), která sdružuje více než 200 nevládních organizací, akademických pracovišť, vládních institucí a podniků.

WEAll má vizi do roku 2040 „ … vybudovat svět, kde každý má dostatek k životu v pohodlí, bezpečí a štěstí. Kde všichni lidé … mohou využívat svou kreativní energii na podporu rozvoje všeho života na planetě. Usilujeme o obnovu bezpečného přírodního prostředí plného života, protože jsme se naučili vracet stejně mnoho, jako jsme obdrželi. Svět, kde máme hlas při spoluurčování našeho společného osudu a nacházíme ve spojení s lidmi a planetou, která nás živí, sounáležitost, smysl a cíl.“

Vize působí na první pohled velmi utopicky, ale měli bychom vzít v úvahu, co nás čeká, pokud se o něco takového nepokusíme. Nadto, rozhlédneme-li se, zjistíme, že mnoho „utopického“ dávno funguje kolem nás. V minulosti i současnosti byla a je většina ekonomických aktivit potřebných pro zajištění lidských potřeb vykonávána mimo tržní principy, mimo tlak na ekonomický růst a na růst zisku.

Děje se tak při péči o domácnost a její členy v rodinách, při vzájemné pomoci v místních komunitách, v neziskovém podnikání a sdílené ekonomice či v rámci veřejných služeb a veřejných statků. V ekonomice dobrého života jde o to rozšiřovat tuto sféru tak, aby se celá ekonomika zaměřila na lidské potřeby a harmonický vztah k přírodnímu prostředí.

Jeden z textů, vypracovaný v rámci projektu Klima změny, který ekonomiku dobrého života propaguje, říká: „Sociálně a ekologicky spravedlivá ekonomika chce odstranit struktury vykořisťování, které reprodukují nerovnosti mezi zeměmi, pohlavími a třídami. Potřebujeme ekonomiku demokratizovat tím, že se ekonomická a politická moci dostane do rukou mnohým, a ne jen hrstce. Potřebujeme učinit ekonomický systém nezávislým na růstu, aby mohl spotřebovávat méně zdrojů.“

Ekonomika má být budována tak, aby se škodám předcházelo — ať už ekologickým nebo sociálním, a tím se šetřily náklady a úsilí potřebné pro jejich nápravu. Koncept ekonomiky dobrého života nenabízí jednotnou definici a generální plán pro všechny situace, ale sdružuje mnoho různých projevů, takže k němu může patřit „ekonomie koblihy“ nebo „regenerativní ekonomika“, stejně jako sociální solidární ekonomika i udržitelný nerůst.

Předpokládá existenci smíšené ekonomiky, v níž vedle sebe figurují stát, soukromý a občanský sektor. Všechny složky však významně přehodnocují dosavadní hodnoty a cíle ekonomických aktivit směrem k udržitelnosti a spravedlnosti. Do rozhodování má ve všech etapách ekonomického cyklu promlouvat občanská veřejnost. Díky takto širokému a otevřenému konceptu se k ekonomice dobrého života mohou hlásit jak občanská hnutí a organizace, tak některé vlády či významné mezinárodní organizace.

Evropská environmentální kancelář (European Environmental Bureau, EEB), největší síť ekologických organizací v Evropě, tematizuje ekonomiku dobrého života v Manifestu pro zelenou, spravedlivou a demokratickou evropskou ekonomiku.

Manifest kritizuje současná fiskální pravidla Evropské unie, jak je v roce 1992 stanovila Maastrichtská smlouva. Pravidlo veřejného dluhu pod šedesát procent a deficitu pod tři procenta HDP totiž nereflektuje kvalitu výdajů a vliv investic na environmentální cíle. EEB proto v „paktu ekonomiky dobrého života“ požaduje nová pravidla „podporující zelená a pečující pracovní místa, pozvedající zranitelné komunity a zlepšující kvalitu života lidí a přírody“.

Angel Gurria, generální tajemník OECD, popsal ekonomiku dobrého života jako „schopnost vytvořit koloběh pozitivních změn, v kterém dobrý život občanů pohání ekonomickou prosperitu, stabilitu a odolnost, a naopak tyto dobré makroekonomické výsledky dovolují dlouhodobě udržovat investice do dobrého života“.

Za klíčové charakteristiky takové ekonomiky pak označuje rostoucí příležitosti pro sociální mobilitu, redukci nerovností a zajištění environmentální a sociální udržitelnosti. Gurria uvádí, že se OECD zabývá podobnými otázkami od sedmdesátých let minulého století. Výsledky tohoto procesu jsou zachyceny v publikaci Příležitosti pro všechny. Pojetí OECD má blízko k zelenému kapitalismu a považuje za žádoucí další ekonomický růst, ale i tak naznačuje významnou změnu při chápání role ekonomiky.

V rámci OECD také vzniklo Wellbeing Economy Governments, sdružení vlád, které přijímají programy podpory ekonomiky dobrého života. Zapojeno je Skotsko, Island, Nový Zéland, Wales a Finsko. Nejde přitom jen o deklarace a záměry — jednotlivé vlády přijímají konkrétní opatření a metodiky, které sledují jejich naplňování.

Téma indikátorů a jiného způsobu měření ekonomického úspěchu, než představuje HDP nebo HNP, je důležitou součástí ekonomiky dobrého života. OECD, Mezinárodní organizace práce i některé vlády vytvářejí a používají citlivější nástroje na sledování vlivu ekonomiky na sociální oblast a životní prostředí.

Ekonomika dobrého života předznamenává změnu ekonomického paradigmatu potřebnou pro sociálně ekologickou transformaci. Existuje několik vlád, které ji uvádějí do praxe — na Novém Zélandu představuje dokonce kritérium při tvorbě státního rozpočtu. Ekonomická politika většiny vlád — česká v tom není výjimkou — se však stále řídí neoliberálními principy, které vedou k opakovaným a prohlubujícím se krizím ekonomickým i sociálním.

Strategie koalice WEAll vychází ze zkoumání, jak se prosazovalo neoliberální paradigma v době převládajícího keynesiánství. Na tomto základě soudí, že je třeba budovat mocenskou základnu pro změnu, zaměřit se na šíření znalostí a vytvářet pozitivní a přitažlivý narativ.

Potřebné je přitom působit na různých rovinách: na úrovni nik, struktur a kultur. V nikách operují průkopníci, kteří zasévají semínka nové ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální struktury a instituce tvoří rámce a pravidla nové ekonomiky a jsou polem politického zápasu. Kultury jsou obecně sdílené hodnoty a pohledy na svět, které ovlivňují co jsme schopni si představit a co chceme.

Změna je potřebná na všech těchto úrovních. Změna v jedné vrstvě často vede ke změně v jiné vrstvě. Do proměny se může zapojit každý.

Jiří Silný