Co byste raději – vyhráli ve sportce, nebo přišli o ruku? Zní to jako nesmysl. Nicméně zajímavé je, že úroveň spokojenosti obou fiktivních lidí je po nějaké době stejná. Jeden si zvykne na život bez ruky, druhý brzy zapomene, že vyhrál.
Tento jev se nazývá hédonická adaptace. Je velmi dobře popsaný a studiemi potvrzený. Co tedy udělat proto, abychom dobře zvládali příběhy, které vidíme na obrazovce a obavy z budoucnosti? Co udělat proto, abychom si užívali, co máme?
Odpovědí (jednou z) je projevování vděčnosti. Je mnoho způsobů, jak to dělat. Některé fungují lépe, některé hůře. Téma skvěle rozebral Andrew Huberman.
Paradoxně (zpět k Ukrajině), když vidíme, že se někde stalo něco špatného, může to právě iniciovat projevení vděčnosti. Stejně paradoxně, že se nám daří doma i v práci, že se nehádáme, jsme zdraví, bereme za samozřejmost a chceme něco víc.
Daný fenomén, kterému se říká hédonický mlýnek, vypadá asi následovně: Po něčem toužíme > aktivně o to usilujeme > potom to získáme > následně si na to zvykneme > a jako výsledek chceme ještě víc. Projevování vděčnosti může tento mlýnek zastavit, a to v části, kdy si na to, co máme, zvykneme.
Vděčnost nám pomáhá udržet si déle vyšší úroveň spokojenosti, když se stane něco dobrého. A pokud se stane něco špatného, pomůže nám to rychleji se vrátit k předchozí úrovni spokojenosti či štěstí.
Vděčnost může dokonce fungovat jako meta-spouštěč FLOW. Píše o tom Steven Kotler, v současné době největší odborník právě na stavy flow. Jak? Především tím, že flow snižuje hladinu kortizolu a adrenalinu. Nakonec aktivuje v mozku systémy odměn spojené s pozitivními emocemi a motivací. Dohromady tyto faktory vedou k uvolňování dopaminu, který zvyšuje soustředění a motivaci. Je dobrý pro naše mentální zdraví.
Naučte se tedy projevovat vděčnost.
„Plakal jsem, protože jsem neměl boty, pak jsem potkal muže, který neměl nohy.“ (Mahátma Ghándí)
„Když se některé věci pokazí, věnujte chvíli vděku za mnoho věcí, které se daří.“ (Annie Gottlierová)
COOLna 
Napsat komentář