COOLna

Od žen ve vedoucí pozici občas slýcháme, že musí být tvrdší než muži, aby si získaly stejný respekt. Co o tom soudíte?
Docela jim rozumím, protože doba se mění. Vyvstávají nová témata a ženy jsou pod obrovským tlakem. Na jedné straně by se chtěly víc realizovat ve své profesi, ale také mít láskyplnější vztahy, a to nejen s muži. Jenže tyto dvě oblasti často nedokážou sladit a marně hledají rovnováhu. V tom jim pomáhám. Mám za to, že žena ve vedoucí funkci by měla především posilovat svůj ženský princip.

Jenže ona v tom asi nevidí cestu, pokud chce s muži držet krok.
Podle mého je síla ženy v její jemnosti. Neměla by brát mužům jejich přirozenou potřebu ji ochraňovat. Trendem dnešní doby je stírat rozdíly mezi oběma pohlavími. Ale proč by ženy měly dokazovat světu, že zvládnou to, co muži, když jsou uzpůsobeny jinak. Vždy je lepší být silná v tom, co je mi přirozené. Jen tak může místo soupeření nastat spolupráce. Pokud se žena bude snažit být ještě výkonnější, muži v ní budou podprahově cítit mužskou energii. Přestanou ji vnímat jako ženu a začnou s ní bojovat.

Doporučujete tedy návrat k původnímu rozdělení rolí mezi pohlavími?
Myslím, že je to funkční model. Jsem zastánkyní konzervativního směru, kde žena zůstává ženou a muž mužem.

Už vidím, jak se feministky nad těmito slovy pohoršují.
Neberu to jako nějaké dogma. Je v pořádku, když ženy dávají najevo, že se vyvíjejí a objevují své další schopnosti. Například když je v páru žena víc nastavena na kariéru a vydělávání peněz, je ve vztahu tou ráznější, zatímco muž má v sobě jemnější energii, můžou si prohodit role a bude to fungovat. Polarita je z mého pohledu základem funkčních vztahů. Všichni v sobě máme v různém poměru ženský i mužský princip. Ale pořád platí, že muž byl odjakživa lovec a bojovník, který chce uspět a uživit rodinu.

Dnes se propaguje aktivní otcovství a mnozí muži se pyšní, že se umějí plnohodnotně postarat o malé dítě. Podle vás je to tedy proti přírodě?
Takto bych to zrovna neřekla, ale faktem je, že když žena otěhotní, posílí v sobě ženskou energii. Stává se zranitelnější a muž by měl přepnout do své klasické role, aby jí poskytl pocit zajištění a bezpečí. V okamžiku, kdy žena může opět vydělávat, je to zcela na vzájemné dohodě.

S jakými problémy za vámi klientky chodí nejčastěji?
Témata jsou různá. My ženy obecně chceme, aby nás život bavil. Chceme bezpečí, lásku a dobrodružství. Na rozdíl od mužů, kteří většinou upřednostňují vítězství a klid, toužíme být milované a současně respektované. Chceme mít úspěch, svobodu, rodinu a také někam patřit. Samozřejmě jiné problémy řeší mladá nezávislá žena a jiné ta, která je na startu kariéry a zároveň nechce promeškat vhodný čas k založení rodiny. Setkávám se s tím, že některé vrcholové manažerky v sobě ani tehdy nedokážou potlačit mužský princip se zaměřením na výkon a přistupují tak i k plánování dítěte.

Stanoví si mateřství za jeden z dalších cílů?
Právě. Navíc partner jako by pro ně nebyl až tak důležitý. Jenže nakonec takové ženy zjistí, že je něco špatně. Jsou vyčerpané a často zůstanou samy. Vztahy by měly být založené na rovnocenném partnerství, lásce a respektu.

Snažíte se to v jejich hlavě nějak přenastavit?
Společně pracujeme na tom, aby si dovolily být víc ženami. Aby se dokázaly přijmout i ve své nedokonalosti. Žena má přirozený dar empatie, vnímavosti a tuto ženskou stránku by v sobě měla posilovat, aby žila tu nejlepší verzi sebe samé. Kolikrát až s překvapením zjišťuji, že řada klientek se vůbec nezná. Přitom ze sebepoznání musíme vyjít. Je velmi důležité umět se v sobě zorientovat.

Jak si mám představit zastoupení ženského a mužského principu v jednom člověku?
Přiblížím to na příkladu. Jedeme třeba zaparkovat auto. Žena zaregistruje, kde je parkovací automat, zjistí, kolik je třeba zaplatit, a zváží, zda ten obnos vydá. Poté však musí přepnout na mužský princip, který je založený na kontrole a uskutečňování, takže vše provede. Podívá se, jestli má dost mincí, a zaplatí parkovací místo. To je model, v němž se obě stránky vyvažují a doplňují. Pokud jsme nastaveni v rovnováze, vše se děje automaticky bez přemýšlení.

A pokud jsou obě zmíněné složky namíchané nerovnoměrně?
Když je v osobnosti ženy například mužský princip potlačen, bývá hodně závislou, má menší schopnost se o sebe postarat a samostatně se rozhodovat, což platí i ve vztazích. Muži příliš orientovaní na výkon zase přicházejí o příjemné pocity. Z úspěchu se radují sotva pár minut, protože výkon zabíjí prožitek.

S jakým zadáním k vám muži chodí?
Ani oni to v současné době nemají lehké, protože jejich mužský princip je často utlačován. Což vidíme třeba při seznamování. Rádi jdou za nějakou výzvou, touží po tajemství, chtějí ženy dobývat. Ale ty jim to mnohdy neumožňují, protože bývají až příliš k mání. Muži vyhodnocují a spřádají nové strategie. Chtějí si víc užívat života a méně dřít. Někdy mám však pocit, že v určitém věku ustrnou, jako by se přestali rozvíjet. Na rozdíl od žen, u kterých tato touha s věkem spíš roste.

Platí, že ať je venku jakkoli složitě a nevlídně, uvnitř sebe nám může být stále dobře.

Někteří lidé na kouče pohlížejí s nedůvěrou, nevědí, jaký je rozdíl mezi koučem a psychologem.
Není kouč jako kouč. Dnes se pod tímto termínem schovává mnohé, ale ne každý má k této profesi potřebné vzdělání, kvalifikaci, zkušenosti a v neposlední řadě osobní nastavení a schopnosti. Dobrý kouč by měl klientovi pomoct objevit jeho potenciál tak, aby rozvíjel své silné stránky a s těmi slabšími se dovedl vypořádat. Člověk je složitý software a já věřím v jeho nekonečný potenciál.

Možná by se teď hodil nějaký příklad řešeného problému.
Přijde ke mně muž, který je ve stresu, kdykoli má vystoupit před vícero lidmi, přitom to jeho práce vyžaduje. Působí mu to pokaždé i fyzické obtíže, nevolnost, pocity na zvracení.

Dokážete ho onoho stresu zbavit?
Ano. Je třeba vědět, že člověk funguje z devadesáti pěti procent na podvědomé programy. Všechno, co zažijeme od dětství, veškeré vlivy se nám ukládají v buněčné paměti. V tomto případě jsme zjistili, že dotyčný jako dítě prezentoval na základní škole něco u tabule a třída se rozesmála. Tento dávný nepříjemný pocit vytvořil v jeho hlavě blok. Traumata z minulosti je možné pak různými technikami z moderních neurověd zneutralizovat. Každý máme v sobě vnitřní dítě, tu část, která nás jistým způsobem ovlivňuje.

Když si muž zachová duši kluka… to je pozitivum, ne?
Přesně tak, u mužů bývá dětská část hodně důležitá. Zachovat si v dospělosti duši kluka znamená neztratit radost ze života. Takový člověk umí prožít vášeň ze hry, vyřádí se s dětmi, je kreativní, život ho baví. Zároveň je však potřeba, aby se muž mohl opřít o svoji dospělou část, která staví na zodpovědnosti, víře v sebe, a nezůstal tak celoživotním dítětem.