COOLna

Panoptikon, tak označuje studie neziskové organizace severokorejskou společnost. Onen termín odkazuje na dílo Michela Foucaulta Dohlížet a trestat, popsal jím v něm koncept, v němž jsou metody disciplinace, kontroly a represe známé z věznic aplikovány na celou společnost. Foucaultův model na severokorejský režim podle studie sedí, s jeho obyvateli se jako s vězni zachází. V jednom ohledu se však liší.

Ve Foucaultově panoptikonu byl protagonista všudypřítomného dohledu neviditelný. V Severní Koreji je čitelný velmi. Je jím Sangmu, jinak též Nesocialistická skupina neboli Grouppa, podle ruského slova „grupa“, známá rovněž jako 109 Sjednocené velení.

Číslovka v názvu přitom odkazuje na datum 9. října roku 2003 nebo 2004, kdy vydal tehdejší vůdce země Kim Čong-il zakládající předpis celé sítě. Navazovala na cenzorské a dohlížitelské struktury, jejichž aktivitou režim reagoval na pády východoevropských sovětských zřízení, na společenské změny v Číně a na vlastní, vnitřní ekonomické strádání a pnutí.

Nejprve měla organizace Sangmu poskytovat ideologické vzdělávání a doporučení, nakonec se však stala slídilskou sítí, která organizuje akce a razie. Tvoří ji členové státostrany i zaměstnanci státních institucí. Studie vydaná Datovým centrem pro severokorejská lidská práva vychází i z rozhovorů s jejími bývalými agenty i oběťmi, které autorský tým vedl v Jižní Koreji.

Popisuje, že terčem agentů je jednání, jež porušuje principy státu, který se označuje za socialistický, v němž však funguje trh i soukromé firmy. Delikventní chování má přitom dva stupně. Nesocialistické se proviňuje proti režimním principům mírněji, protisocialistické je považované za otevřený, politický útok. Rozdělení konkrétních příkladů, které publikace na základě dokumentů i rozhovorů nabízí, překvapí.

Mezi nesocialistické chování mládeže totiž patří například, podle očekávání, zavrženíhodné toulání se v gangu, pěstní souboje, rozvod krátce po sňatku, neobvyklé oblékání se, jež „není naším stylem, které vrhá stín na zdravou atmosféru naší společnosti“. Tato skupina mírnějších přečinů však zahrnuje i činy, jako je znásilnění nebo vražda.

Naproti tomu ve výčtu závažnějších, protisocialistických jednání najdeme „komolení písní naší země nebo tanec, který není v našem stylu“, rovněž „konverzaci nebo psaní neobvyklým způsobem“. A nejen to. Mezi protisocialistické chování, jež ohrožuje samotný režim, patří též vlastnictví nebo konzumace nahrávek, tiskovin nepřátelských zemí, především jihokorejských. Hovor, psaní, zpěv v jihokorejském stylu. A rovněž cokoli se sexuálním obsahem.

Po sexuálních materiálech slídí agenti speciálně. „Podle několika svědectví se sexuálním materiálům dostává ze všech ilegálních médií nejtvrdších trestů,“ uvádí autorský kolektiv. A dokládá to citacemi z rozhovorů.

„Konzumujete-li v Severní Koreji sexuální mediální obsah, jste potrestán buď doživotním trestem v podobě ‚nápravy skrze práci‘, nebo jste dokonce postaven před popravčí četu,“ vypověděl výzkumníkům jeden z někdejších členů Grouppy. Další někdejší agent je ještě přímočařejší. „Režim považuje alkohol a sex za konec socialismu,“ tvrdí. „Když vás tedy chytí při sledování neslušných filmů, nemáte šanci. Jestli vás při tom dopadnou, zemřete.“

Nevhodné je však leccos. „Nejprve kontrolují váš oděv. Pak co posloucháte za hudbu, jaká videa sledujete, zda si nebarvíte vlasy. Nesmíte slavit narozeniny ve skupině. Říkají totiž, že se nesmějí konat setkání s pitím alkoholu, protože když jsou lidé opilí, nakonec bezpochyby skončí tím, že si zazpívají jednu dvě jihokorejské písně,“ cituje studie jinou z obětí.

Razie a inspekce se podle rozhovorů obvykle odehrávají mezi osmou večerní a půlnocí, někdy však i ráno. Agenti využívají triků. Někdy si vstup do domu zjednají pomocí děcka ze sousedství, které se obyvatelům domácnosti ohlásí přes dveře, takže bezelstně otevřou. „Když vcházíme dovnitř, křičíme ‚Tady je 109 Sangmu!‘. Pokud dotyčný udělal něco špatného, ale přesto chce vidět naše průkazy, křičíme ‚Ty parchante! Ty arogantní parchante!‘ a nadáváme mu ještě víc,“ vylíčil další z agentů.

Jindy před vstupem do objektu jednotka vypne elektřinu. „Po vypnutí proudu nemohou vyjmout nahrávku z přehrávače,“ popsal jiný bývalý účastník razií. „A pak je po všem. Elektriku nahodíme a nahrávku vytáhneme. Jsou chyceni při činu: ‚Na co jste se dívali? Všechno už víme.‘“

Další z bývalých agentů však doplňuje, že se razie neobejdou bez nátlaku a násilí. Ale překvapivě tvrdí, že režim struktury dohledu nabádá, aby lidská práva neporušovaly. „To nám však znemožňuje plnit jisté cíle. Kdo by se přiznával ke zločinu, když k tomu není donucený? Když se s ním zachází slušně, nedozná se ke svým špinavým tajemstvím žádný kriminálník. Musíte je vyděsit, aby následovali instrukce a nařízení. Severní Korea je divoká, musíte použít sílu a autoritu, abyste ji udrželi pod kontrolou. Musíte pošlapat jejich ducha a ječet na ně: ‚Hej, ty parchante, všechno to sepiš, teď hned!“ trval i po útěku do Jižní Koreje na svém jiný někdejší člen Grouppy.

Jedna z jejích obětí popisuje trest, který obdržela za sledování nahrávky jihokorejské divadelní hry. Skončila v pracovním táboře, též musela měsíc docházet do sídla Sangmu. „Tam jsem musel buď psát omluvu, nebo byl fyzicky bit. Každý den jsem musel sepisovat omluvné prohlášení,“ uvedl. O bití mluvili i další zpovídaní. „Bili mě jako psa,“ vzpomínala další oběť Grouppy, při výslechu mu zlomili ruku, upadl do bezvědomí.

A nejběžnější tresty za protisocialistické chování? Nejčastější je nucená práce, následuje převýchova prací, postihy v zaměstnání, poté již je v žebříčku trest smrti, uvěznění v politickém vězeňském táboře a řada dalších.

Jak vypadá pobyt v pracovním táboře, popsal další ze zpovídaných, jehož známý tam strávil tři měsíce za sledování jihokorejské nahrávky: „Zachází se tam s vámi jako se zvířetem. Nemáte dovoleno se sprchovat, mýt si obličej, čistit si zuby. Vstáváte v pět, hromadně zpíváte, pak jdete do práce, pracujete přes polední výheň.“

Grouppa měla být přechodnou, dočasnou agentskou sítí, která měla být zrušena hned, až se obyvatelé Severní Koreje nesocialistického a protisocialistického chování jednou provždy zbaví. Zatím se zdá, že tamní nedisciplinovaná společnost nastupuje opačný trend. Za vlády Kim Čong-una se praktiky agentské sítě zintenzivnily a zpřísnily. Stejně jako posuzování přečinů a tresty.

„Nesocialismus se změnil v antisocialismus. Nejprve režim říkal, že by se lidé neměli dopouštět nesocialistického chování. Jenže jak v tom lidé pokračovali, ukázalo se, že převýchova nefunguje. Takže nyní už tu jsou jen lidé, kteří jsou proti socialismu. A tresty jsou tak tvrdší. Říká se, že čas na převýchovu vypršel a nyní přišla doba poprav,“ uvedla pro studii v rozhovoru jedna ze zpovídaných obětí Grouppy.

Agentská činnost přitom není placená, přináší však politické renomé a vliv. Pokud může člen 109 Sangmu vykázat hodně provedených razií a inspekcí, je uznávaný. Pokud ne, je vyhozen a nahrazen. Největším úspěchem je však odhalení něčeho velkého, významného. „Důležité je objevit velký případ, který se stane důvodem pro ustavení nové politiky, nových opatření. To je cíl. To ukazuje, že jste něčeho skutečně dosáhli,“ vysvětlil pravidla hry další z exčlenů Grouppy.