COOLna

ůže dosahovat až stovek miliard. Biologové ovšem dosud uvažovali o virech jen jako o predátorech. Teprve Johna P. DeLonga z Univerzity v Nebrasce napadlo, že by se mohly stát i kořistí.

„Jsou ze samých dobrých věcí: nukleových kyselin a spousty dusíku a fosforu,“ prohlásil. „Všechno by je mělo chtít jíst.“ Long nabral v rybníku vzorky běžných prvoků. Zkusil je přidat do vody obsahující pořádnou porci virů. Konkrétně šlo o chloroviry napadající řasy.

U nálevníků vířitek měl štěstí. Populace jednobuněčných tvorů začala ve vodě plné virů růst. Jiné jídlo než chloroviry neměly vířitky k dispozici. Pojídání virů dokázal i pokus s virovými částicemi označenými světélkujícím barvivem. Určitě se ho časem povede prokázat u mnoha dalších mikrobů.

Nejspíš má celoplanetární význam. Na Zemi dochází každou sekundu nejméně ke stovkám triliard (1023) virových infekcí. Většinu obětí tvoří bakterie. Jejich zabíjení recykluje živiny.

Bakterie normálně požírají větší tvorové. Na těch pak hoduje někdo další. Uhlík postupuje potravní sítí od malých stvoření k velkým. Když ale bakterii zabije virus, uhlík zůstane uvězněný na nižší úrovni. Až doteď si proto ekologové o virech mysleli, že masivním přesunům živin brání.

Netušili, že viry jsou samy jedlé. Může být všechno jinak.