COOLna

Platí tedy jednoduchá představa, že když prší, tak houby rostou?
Je to základní předpoklad, ale není to všechno. Můžeme spekulovat, že je důležité i rozložení srážek na jaře, kdy se rozvíjí podhoubí. Na konci léta a začátku podzimu jde hlavně o deště. Podzimní houby jsou už na chlad adaptované. Ale ono je to s těmi faktory složitější, ve skutečnosti u nás neexistuje nějaké dlouhodobé pozorování toho, jaké z nich mají na růst hub vliv a jaké podmínky by byly optimální. Kromě toho, každý rok se více či méně daří tomu či onomu druhu. Předpovídat růst hub je pro nás tak trochu jako věštění z křišťálové koule.

Pozorujete nějakou změnu v chování českých houbařů?
Určitou změnu přinesly sociální sítě. Houbaři mají dnes například přes facebookové prostředí větší možnost zjišťovat, zda houby rostou. A také se tam mohou radit, co našli. Na sociální síti je dnes už i mykologická poradna, která houbařům umožňuje rychlý kontakt s odborníkem. Existují taky mobilní aplikace na určování hub: houbaři je mají, zkoušejí je – ale zatím spolehlivé nejsou, mohou být jen určitým vodítkem. Možná se dlouhodobým používáním vybrousí.

Jak hospodaření v lesích na houby dopadá?
Zásadně. Symbiotické neboli mykorhizní houby, které žijí v partnerském vztahu se stromy, ovlivňují především rozsáhlé holoseče. Bez stromů houby nepřežijí, a proto by pro ně byla lepší výběrová těžba bez použití těžkých harvestorů. V minulosti byla klíčovým problémem acidifikace, tedy okyselování lesních půd, což se projevilo odumíráním lesů – a také hub. Nyní se hovoří také o eutrofizaci životního prostředí.

To je co?
V případě hub jde o vysoký přísun dusíku do životního prostředí v posledních letech. Oxidy dusíku vznikají při spalovacích procesech, takže je jejich zdrojem třeba i doprava. Na druhou stranu, jiné houby mají jiné nároky. Máme tu tři velké skupiny hub: mykorhizní houby, třeba hřiby, holubinky, muchomůrky a ryzce, žijí v symbióze se stromy. Potom jsou tu safrotropní houby, které rozkládají organickou hmotu – dřevo, listí, jehličí.

Tam je závislost na stromech nižší, ale ne vždy. Existují specialisté rozkládající určitý druh dřeva. Kriticky ohroženou houbou u nás je např. hlívovec ostnovýtrusý, protože ten je vázaný zejména na dřevo jilmů, kterých je málo. Poslední skupinou hub jsou paraziti, houby rostoucí hlavně na dřevinách, které oslabují. Ale máme i houby parazitující na hmyzu nebo na jiných houbách. Znalost ekologie hub je tedy užitečná i pro houbaře. Když máte chuť na klouzky, vyrazíte do mladých borových porostů, kde rostou, a nebudete ztrácet čas v listnatém lese.

Určitou houbu tedy najdu vždy jen pod určitým druhem stromu?
Existují houby, které mají stoprocentní vazbu na konkrétní strom, třeba klouzek sličný neboli modřínový roste výhradně pod modříny. Ale třeba hřib smrkový, navzdory jménu, můžete najít pod smrky, buky, břízami i jinými stromy.

Jsme zemí slavných atlasů hub. Mnozí je používají dodnes. Jsou v nich ale nějaké chyby, mohou být už v něčem zastaralé?
Mykologie od dob slavných atlasů Piláta a Ušáka pokročila. Některá jména hub jsou nyní uváděna jinak, česká i latinská. Pro mykology je závazné latinské názvosloví, pro české žádná pravidla neexistují. Teoreticky si můžete ve vlastním atlase jména libovolně vytvořit. Některé houby mají i tři používaná jména, např. jedlý sírovec žlutooranžový, tak mu říkám já, najdete v atlase i jako choroš sírový nebo chorošovec sírový.

Které druhy hub se vyskytovaly dříve a teď už téměř ne?
Měli jsme tu výrazný pokles některých druhů hub v souvislosti s kyselými dešti – lišek, ryzců syrovinek. Nyní se dostávají zase do poměrně slušného růstu. Všimli jsme si, že se začínají více objevovat i některé další druhy hub, které byly velmi vzácné, rostou více už od konce 90. let – často to nejsou ovšem houby atraktivní pro houbaře, spíše pro odborníky. Klasický příklad vymizelé houby je masečník kulovitý – poslední zaznamenaný výskyt je z roku 1966 z okolí Dačic.

RNDr. Jan Borovička, PhD.