Dopady ADHD mohou být – stejně jako u chlapců a mužů – relativně malé, ale i velmi vážné. Časté selhávání v očekávání vede k nízkému sebevědomí, to vede ke komorbiditám, podle Světové zdravotnické organizace vzniká u ADHD v 60-80 % jiná diagnóza či potíže, jako jsou úzkosti, deprese, poruchy nálad nebo poruchy osobnosti. Časté jsou závislosti, zejména na alkoholu, protože ten chvilkově přebije neklid a stres, to známe všichni.
„Na střední jsem zjistila, že přemíru energie mi ‚vypíná‘ alkohol. Najednou jsem byla schopná zklidnit tok myšlenek, líp se mi komunikovalo,“ říká Klára, která dlouho čelila svým potížím bez diagnózy. „Nepila jsem o moc víc než vrstevníci; problém byl ten, že už po pár skleničkách jsem začala být konfliktní, někdy až agresivní. V té době mi to přišlo normální, zpětně si uvědomuji, že šlo o sebemedikaci a alkohol moje problémy akorát prohluboval.“
Méně časté je hledání úlevy v jiných návykových látkách nebo v promiskuitě. Jenže na dívky a ženy navíc tvrdě dopadají genderové stereotypy, které určují, jak má správná žena vypadat – pořádkumilovná, čistotná, pozorná, hodná, klidná, úspěšná ve škole a práci, přizpůsobivá, nenáročná… Takovou představu ADHD snadno rozbije na kousky. Kombinace obecných dopadů ADHD s těmi genderově podmíněnými může u žen častěji vést k nedokončenému vzdělání, neúspěchu v pracovním životě nebo koloběhu rozpadlých vztahů. Nic z toho by se v takové míře nemuselo dít, pokud by se včas přišlo na příčinu jejich potíží.
„Ze školky a školy si nesu dost brutální mindráky. Kecy typu ‚kdybys byla kluk, tak neřeknu – ale holka…‘ byly na denním pořádku. Byla jsem prostě divná, vzteklá, neuspořádaná bordelářka. Vzpomínky na dětství jsou pro mě vzpomínky na jeden dlouhý bad trip.“ Lucie svůj boj popisuje spíše jako neschopnost mít pod kontrolou emoce. Spíš než nezvladatelná byla nepředvídatelná. Měla velké problémy s udržováním pořádku na lavici, mít srovnané učebnice pro ni byl nadlidský výkon. „Paní učitelka mi to v první třídě dávala dost sežrat. Její slavnou větu ‚ty snad ani nejsi holčička‘ si pamatuju dodnes,“ vzpomíná a dodává: „Mimochodem na začátku puberty jsem dost uvažovala, jestli nejsem transgender. Říkala jsem si, proč zrovna já? Jsem ráda mezi holkama, cítím se být ženou, ale bohužel, nejsem správná holka a ženský svět je pro mě uzavřen.“
Genderový aspekt ADHD je možné najít i v tom, že mužům jeho projevy prostě více procházejí. Od kluků se běžně a za každou cenu neočekává pořádek a nezlobení: „U některých mužů v rodině vidím podobné obtíže, jako mám já. Jim ale v životě procházely, protože jsou chlapi. Docela nedáváme domácí práce, cítíme se tím zahlcení a je těžké se k tomu neustále dokopávat. Oni si to ale vysvětlili tím, že to je ženská práce, a tak na to nemají buňky,“ vypráví Josi Kuchařová.
Heroine
COOLna 
Napsat komentář