COOLna

Ministerstvo průmyslu a obchodu rozeslalo ostatním rezortům k připomínkám návrh Hospodářské strategie České republiky. Ta se věnuje i roli Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Úřad má podle dokumentu slabé výsledky a nadměrná koncentrace pravomocí předsedy způsobuje korupční rizika.

V čem je problém? Enormní koncentrace pravomocí v rukou předsedy antimonopolního úřadu není jen velkým korupčním rizikem. Znemožňuje totiž, aby se úřad věnoval všem svým agendám naplno. Předseda antimonopolního úřadu má pod sebou celkem pět agend, které manažersky řídí a ve kterých osobně rozhoduje ve druhém stupni řízení.

Osobně takto v roce 2023 rozhodoval ve 164 případech o přezkumu veřejných zakázek v celkové hodnotě 80 miliard korun a desetkrát v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Tyto dvě náročné a pro ekonomiku zcela stěžejní agendy v EU obvykle řeší dva různé úřady. Pod jednou střechou je mají pouze čtyři státy EU – kromě ČR dále Německo, Švédsko a Bulharsko.

Ovšem ani v Německu neřeší přezkum veřejných zakázek samotný předseda, ale nezávislé senáty, koncentrace pravomocí je tak v České republice skutečně unikátní. Právě cestou přesunu kompetencí v oblasti veřejných zakázek na speciální kolektivní orgán bychom podle návrhu ministerstva pro místní rozvoj měli jít v Česku.

Experti na hospodářskou soutěž dlouhodobě upozorňují, že antimonopolní úřad nevěnuje svému hlavnímu poslání – boji s monopoly – dostatečnou pozornost. Za pravdu jim překvapivě dává i samotný předseda úřadu Petr Mlsna. Ten u kulatého stolu k reformě ÚOHS řekl, že kdyby přijetím reformy přešla agenda veřejných zakázek z předsedy na kolektivní orgán, sám by pak neměl co dělat a mohl třeba odjet na chatu a opalovat se tam. Předseda tím dal najevo, jak málo je pro něj důležitá ochrana hospodářské soutěže, která by v jeho gesci plně zůstala a na kterou by se mohl i po přijetí reformy ÚOHS zaměřit.

Mlsnova snaha za každou cenu pod sebou udržet dozor nad veřejnými zakázkami může vycházet i z vlivu, který agenda přináší. Jak upozornily Seznam Zprávy v článku, který se zabývá vazbami ÚOHS na trestně stíhaného vydavatele a šéfredaktora časopisu Veřejné zakázky, Mlsna má fakticky pod palcem osud veřejných zakázek v Česku.

Podle Seznam Zpráv „měl Mlsna od svého jmenování v roce 2020 na stole alespoň jednu zakázku dvanácti ministerstev a deseti krajů (tedy naprosté většiny). Celkem už rozhodoval o zakázkách těchto úřadů nejméně v 94 případech. Toto číslo je navíc podhodnocené, neboť nezahrnuje běžící spory ani spory podřízených“. A právě z toho může vyplývat i jistá zdrženlivost některých orgánů vůči reformě.

Podpora reformy totiž nutně znamená znepřátelit si mocného Mlsnu, který pak může rozhodovat, zda klíčová zakázka na digitalizaci, železnici či dostavbu jaderných bloků poběží dál, nebo bude zastavena.

Současný dysfunkční stav je třeba konečně po letech debat překonat a přijetím reformy snížit nadměrnou koncentraci pravomocí předsedy ÚOHS. Když zakázky svěříme nezávislému kolektivnímu orgánu složenému z odborníků, dozor nad zakázkami už nebude politikum, ale „nudná“ agenda bez větší pozornosti veřejnosti. Do popředí zájmu by se naopak měla dostat role antimonopolního úřadu v ochraně hospodářské soutěže, kde se úřadu dlouhodobě nedaří přijít s velkými kauzami, které by měly zásadní pozitivní dopad na tržní prostředí, tedy i konečné ceny pro spotřebitele.