COOLna

Potíž je v tom, že moderní civilizace staví na „od-dělenosti“. Narodili jsme se do ní a je tedy všudy-přítomná. Ze všech stran jsme přesvědčováni o tom, že člověk je na své zájmy zaměřený, vlastní užitek maximalizující jedinec. Každý se má o své štěstí postarat sám. Štěstí je pak především otázka jmění: Mít je být. Čím víc máme, tím víc (prý) jsme. Vztahy nejsou podle této rovnice podstatné. Na ostatní lidi, na další život i na neživý svět je nahlíženo jako na zdroje, které se mají (vy)těžit a tak posloužit k maximalizaci jmění ostatních.

Král je dnes nahý, a že bajka o oddělenosti je lež jak ta věž. Bohužel je to lež velmi, velmi problematická, neboť patří k základním opěrnými pilířům naší civilizace.

Mýtus oddělenosti tvrdí, že člověk je od-dělený od přírody a od všeho ostatního života – nejsme její součástí, ale pány. Nejsme od-dělení pouze od přírody, ale i od ostatních lidí. Každý je sám za sebe. A dělení pokračuje i “uvnitř” člověka: mysl, tělo i duše jsou separé entity. V moderním zdravotnickém systému je toto od-dělení vidět jako pod mikroskopem. Každá část člověka tu má svou jasně definovanou přihrádku: … interna, ORL, kožní, neurologie, kardiologie, psychiatrie,… To samé ve škole, která odděluje děti podle věku, ekonomické situace rodičů a rozumové inteligence (víceletá gymnázia, soukromé alternativní školy, obyčejné základky a speciální školy) a učivo pak na předměty: dějepis, zeměpis, matematika, fyzika, čeština,… jeden svět rozkouskovaný do nesouvztažných přihrádek.

A tak to jde dál: Staré lidi oddělujeme od těch v produktivním věku, nemocné od zdravých. Firmy dělí zaměstnance do od-dělení výroby, prodeje, marketingu, financí a dalších. Ziskový sektor je oddělený od neziskového, kdy smyslem ziskového je maximalizovat zisk bez ohledu na škody, které to či ono podnikání působí. Úlohou neziskového sektoru je potom tyto škody napravovat. Na jedné straně se vydělává a na druhé se vydělané peníze s velkou pompou rozdávají. Žebříčky filantropů jsou stejně populární jako žebříčky miliardářů. Nezáleží na tom, jak kdo k penězům přišel… stačí být dostatečně velký a tedy mocný, abyste si “vedlejší škody” obhájili před zákonem. Ze všeho nejlepší je oddělení lidských zdrojů – oddělení, jehož úlohou je od sebe oddělovat lidi.

Pravdu – tj. to, že jsme všichni, tj. lidi a ostatní živý i neživý svět, jedno, že jsme vzájemně propojení, na sobě závislí, lze vystopovat například v kulturách, které bajce o oddělenosti po staletí odolaly. Příkladů filozofií, které staví na vzájemné propojenosti je mnoho. S dovolením zmíním dvě: Ubuntu z jihu a východu Afriky, která říká, že já jsem protože my jsme/vy jste a pak Rastafari, kteří říkají, že já jsem já ve smyslu, jsme si rovní, jsme jedno.

Mýty, na kterých stojí naše kultura, jsou ze své podstaty neviditelné. Jsou tím, čím je pro ryby voda. Čím rychleji se nám podaří obnažit tu část, která nás vede na zcestí (vedle oddělenosti především svobodná vůle a past pokroku), tím větší máme šanci postavit se zrychlující destrukci.