COOLna

„Děkuji Ti.“
„Nestihl jsem jí říct všechno, co si zasloužila, co pro mě znamenala, zač jsem jí vděčný.“ Zeptal jsem se Tomáše, jak dlouho spolu byli. Šest let. Za šest let nenašel čas na 8 písmen.

Právě v tom je ta záludnost. Je to „jen 8 písmen“. Čas na ně „bude kdykoli“, říkáme si. „Děkuji Ti“ je tak „samozřejmé“, až ho zapomínáme či odkládáme. Jenže čas na to NEBUDE KDYKOLI.

Mě to naučil dědeček z tátovy strany. Jednou mi dal k narozeninám kousavé, nemoderní kalhoty z tesilu. Nazlobeně jsem s nimi praštil o zem. Nevěděl jsem, že to byla poslední věc, kterou mi dědeček stihl dát. Do týdne zemřel. A mě dodnes mrzí, že jsem tou jeho laskavostí pohrdl, že jsem mu neřekl těch 8 písmen. Dědo, děkuju Ti.

„Vždy nemůžeš vyhrát. I tak se ale něco naučíš.“

Nic není tak důležité jako prohry. Sdělují nám chyby, a tím nám poskytují návod, co neopakovat a čím tedy zlepšit svůj život. Vím, že některé chyby strašně bolí, ale i to má smysl. Nejbolestivější zkušenosti jsou ty nejúčinnější. Nejvíce si je pamatujeme a nejméně je chceme zažít znovu.

Připomenout to blízkému člověku znamená pomoci mu k hezčímu dílku, který si následně sám vytvoří.

„Jsi dost dobrý na to, abys mohl být lepší.“
Věřit v člověka ve chvíli, kdy on sám v sebe věřit přestává, je jeden z největších darů ve vztazích. Dát mu lásku, kterou on už nemá ani pro sebe. Pomoci mu k sebevědomí, tedy ke schopnosti vidět nejen své nedostatky, ale také své přednosti. To všechno má potenciál změnit karmu člověka.

Karma je osud, který si vytváříme vlastním myšlením a vlastními činy. Kdo ztratil víru v sebe, pozbyl i odvahu nebo vůli, dva elementy, které zmohou všechno. Tvořit s někým vztah znamená příležitost tohle nedopustit.

Milování je opakem ubližování, opakem osamělosti, opakem lhostejnosti. Milování je cesta ke společnému štěstí a naplnění, a to právě proto, že těžkosti i radosti spolu sdílíme. Sdílením se vždy dobrá energie násobí (sdílená radost se stává dvojnásobnou radostí) a špatná energie dělí (sdílená starost se stává poloviční starostí).

„Je nejlepší čas udělat něco jinak.“
Cítíme-li se zle, je to signál, že potřebujeme změnu. Nezůstávat v tom zlém. I kdyby veškerá změna měla proběhnout jen v nás, v našem postoji, přístupu, myšlení.

Stav psychiky má přímý vliv na stav imunity. Zhoršená psychika, pokud s ní nezačneme pracovat, dokáže při dlouhodobém destruktivním působení podemlít i tělesné zdraví. Není čas ztrácet čas. A pokud náš blízký člověk na jakékoli změny už rezignoval, musí si připomenout: Co mu v životě dělá dobře? Co ze všeho nejvíce potřebuje? Na co se musí zaměřit? Jaký je jeho největší sen? Na co se může těšit? S čím mu můžeme pomoci?

Velké změny paradoxně začínají jiným přístupem k maličkostem. K sobě, okolnostem, životu. Někdy to však nezvládneme sami. Potřebujeme pomoc, světlo zvenčí. A to i proto, že:

„Dokážeš to!“
Když mi bylo dvacet, stál jsem na mostě a chtěl se zabít. Byla to jen jedna slabá chvíle, ale měl jsem pocit, že už život neustojím, nezvládnu, že nemá smysl pokračovat. Stačilo málo a dnes jsem tu už nebyl. Stačí málo a lidé udělají hovadinu, které však potom už nemohou litovat – litují jen druzí, že jim nebyli víc nablízku.

Naučil jsem se nevzdávat. Přesněji: Být zvědavý na to, co se stane, když se teď ještě nevzdám. Zjistil jsem, že není možné porazit člověka, který se nevzdá. Že stojí za to mít sny a jít za nimi. Že stojí za to být náročný a trvat na svých požadavcích. Že stojí za to někdy vykročit do neznáma, než trčet dál tam, kde už nic není.

Ano, mnohdy člověk ke svému odvážnému rozhodnutí potřebuje podporu. Zdroj dobré energie. Inspiraci.

A pamatujte: Každý vztah je jako řetěz. Je tak silný jako jeho nejslabší článek. Záleží-li Vám na síle vztahu, podporujte sílu svého protějšku. A to třeba i tímto:

„Omlouvám se.“
A naopak: Promíjím Ti. K čemu jsou tato slova? Ulevují. Zbavují sebe či druhého negativních emocí a myšlenek v hlavě. Jsou moudrým připomenutím toho, že všichni jsme jen lidé, že je naší přirozeností chybovat, ale také naší schopností je své chyby vidět, přiznat a napravit.

Vypustit hořkost, křivdu, zklamání není snadné. Lehčí je zažehnout jimi hněv, pomstu, pokoření. Ale, jak jsem řekl i Martinovi a Romaně, fakt, že nám do života spadne balvan, ještě neznamená, že ho musíme od té chvíle vláčet životem. Budiž, chybovali jsme. Stačí spolu mluvit. Stačí chtít se z bláta dostat. Stačí přestat kopat kolem sebe.

Začít žít jinak. Minulost to sice nezmění, ale budoucnost ano.