COOLna

Doba nás dneska žene do úspěchů a výkonů, je důležitější, jací jsme lidé, než jak působíme na sociálních sítích a v médiích, které často vzbuzují v člověku pocity, že když není dost úspěšný a šťastný, je méněcenný. Od toho je pak blízko k psychickým poruchám. I já jsem byla vychovaná k tomu, že má člověk být pozitivní a výkonný, protože to se cení víc než cokoli jiného. Všichni musíme být rychlí, vydělávat peníze na všechny ty věci, se kterými se pak vyfotíme na instáč, abychom dokázali, jak jsme šťastní. Což další lidi utvrzuje v tom, že mají chtít totéž. Už ani nečteme, co kdo píše, děláme si názor na základě fotky nebo titulku v novinách.

Není to tak, že si tlak na sebe ve větší míře vytváříme sami?
No jasně! To je právě ten průšvih. Místo aby si člověk každou minutu svého života prostě jenom tak užil, pod vším tím tlakem propadne pocitu, že není dost dobrý a že jeho hodnota se měří podle toho, jaký má výkon a kolik toho vytvoří. Já bych se to opravdu ráda odnaučila, ale je to boj.

Je podle vás rozdíl v tom, jak se na tohle dívají ženy a muži?
Nemůžu moc mluvit za mužský, ale u nás holek je dost častý problém ten, že se stavíme zcela nesmyslně automaticky na druhé místo. Bojíme se myslet v první řadě na sebe. A není to tak, že by nám to někdo nedovoloval, ale že máme pořád vnitřní pocit, že ženy mají být milé, pokorné a hodné, aby působily na druhé jako hezčí a příjemnější. Protože prostě upřímná a sebevědomá ženská bude všem protivná a okolí ji bude vnímat jako hysterku, co si pořád na něco stěžuje.

Takže se podvědomě bojíme, že když budeme trochu ostřejší v tom prosadit si svou, myslet taky chvíli na sebe, budeme pro ostatní ty zlé, škaredé ženské, které nikdo nemá rád. A tak pečujeme o všechny ostatní a na sebe zapomínáme. A pak se divíme, že jsme tam, kde jsme.

A není pak paradox, že když vám někdo říká, že jste šikovné, krásné a že dokážete všechno, vaše první reakce je, že to odmítnete, že tomu prostě nevěříte?
To je možná spíš takové to české shazování věcí, aby nezněly moc nafoukaně. Falešná skromnost se cení víc. Myslím, že je fajn umět se pochválit a podpořit. Já se to časem naučila přijímat. Co se týká toho dávání se na druhé místo, tak to je hodně spojené s drobnostmi, které tomu pocitu vytvářejí background. Jakkoli je dnešní doba už pokroková, stále platí, že kluci mohou být umazaní a zlobit, zatímco holčičky mají být hodné dívenky, co o Velikonocích malují vajíčka a poslušně čekají, až je přijdou kluci zmlátit. A když to udělají, dají jim za to ještě čokoládu. Tohle jsou vzorce, ve kterých holky vyrůstají. Když kluk udělá něco po svém, bere se to, jako že je osobnost. Když to tak udělá holka, nemyslí na rodinu.

Martina Babišová